C-ITS: Právo na chytrou dopravu

Zavádění kooperativních inteligentních dopravních systémů C-ITS představuje jeden z nejvýznamnějších milníků v oblasti modernizace české dopravní infrastruktury. Nejnovější kroky Ministerstva dopravy, Ředitelství silnic a dálnic České republiky a jejich spolupráce se složkami integrovaného záchranného systému a komerčními subjekty ukazují, že Česká republika se chce stát aktivním subjektem tohoto přechodu. Právě proto je nezbytné věnovat pozornost nejen technologickému, ale především právnímu a institucionálnímu rámci tohoto procesu.

C-ITS, tedy Cooperative Intelligent Transport Systems, jsou systémy založené na výměně informací mezi vozidly navzájem a mezi vozidly a dopravní infrastrukturou v reálném čase. Tyto informace umožňují řidičům reagovat s předstihem na nečekané situace – například na dopravní nehodu, výjezd zásahového vozidla, kolonu či práce na silnici, a tím zásadním způsobem přispívají ke zvýšení bezpečnosti a plynulosti dopravy. V praxi tedy nejde o technologii budoucnosti, ale o nástroj bezprostředně využitelný pro efektivnější správu a provoz pozemních komunikací.

Právní základ pro zavádění těchto systémů je dán především právem Evropské unie. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/40/EU vytváří rámec pro rozvoj inteligentních dopravních systémů, včetně interoperabilních služeb, jako jsou právě C-ITS. Na ni navazuje prováděcí nařízení Komise (EU) 2022/670, které stanoví technické požadavky na systémy C-ITS, a zároveň upravuje otázky ochrany údajů, bezpečnosti přenosu a odpovědnosti. Česká republika je vázána tyto předpisy implementovat a postupně vytvářet právní podmínky, které umožní jejich praktické nasazení.

Z hlediska národní legislativy není systém C-ITS dosud výslovně legislativně zakotven. Přesto lze jeho zavádění považovat za výkon veřejné správy ve smyslu zákona o pozemních komunikacích, konkrétně v rámci správy a údržby dálnic, silnic a místních komunikací. Kompetenčně spadá implementace systému primárně pod Ředitelství silnic a dálnic jako správce dálnic a silnic I. třídy, za metodického vedení Ministerstva dopravy. Příslušnost složek integrovaného záchranného systému je založena v zákoně číslo 239/2000 Sbírky, o integrovaném záchranném systému, a jejich zapojení do systému C-ITS posiluje princip veřejného zájmu při ochraně života, zdraví a majetku.

Z právního hlediska je důležité analyzovat, jaké dopady bude mít zavedení systému C-ITS do aplikační praxe veřejné správy a jaké nové povinnosti z toho vyplynou. V prvé řadě jde o rozšíření možnosti, jak státní správa může vykonávat dohled nad stavem a provozem pozemních komunikací, a to nejen pasivně, ale aktivně, na základě živých dat. Z hlediska správního práva lze tento posun vnímat jako zvýšení funkční kapacity státu při výkonu správy veřejné infrastruktury, včetně její digitalizace, prediktivní údržby a ochrany uživatelů komunikací.

Dále bude nutné postupně řešit právní odpovědnost za správnost a dostupnost sdílených dopravních informací. Jestliže systém C-ITS řidiče navede k určitému chování na základě dopravního varování nebo pokynu, vyvstává otázka, kdo odpovídá za případný následek způsobený chybnou informací, jestli to bude správce komunikace, dodavatel technologie nebo samotný řidič. Z hlediska teorie odpovědnosti ve veřejném právu bude pravděpodobně nutné doplnit právní úpravu o specifické ustanovení řešící odpovědnost státu za výkon veřejné správy prostřednictvím inteligentních systémů, včetně technických a datových pochybení.

Z hlediska ochrany osobních údajů je třeba zdůraznit, že systém C-ITS může při určité konfiguraci zpracovávat lokalizační a identifikační údaje, které budou spadat pod režim obecného nařízení GDPR. Bude tedy nutné zajistit, aby každý správce systému plnil roli správce osobních údajů dle článku 4 odstavce 7 GDPR a aby byla posouzena nezbytnost a proporcionalita zpracování údajů ve vztahu k účelu prevence a bezpečnosti. Ministerstvo dopravy bude v tomto ohledu muset vydat metodické vedení nebo zajistit, aby byla zavedena adekvátní pseudonymizace nebo anonymizace údajů tam, kde není nutná přímá identifikace vozidla nebo řidiče.

Velkým přínosem pro Českou republiku je skutečnost, že zavedení systému C-ITS přispívá ke zkvalitnění institucionální spolupráce mezi státní správou, složkami IZS a soukromým sektorem. Praktická ukázka fungování systému, která proběhla 21. března 2025 na dálničním úseku u Rudné, představila konkrétní modelové situace, kdy C-ITS umožnil efektivní výměnu dat mezi vozidly a infrastrukturou, včetně spolupráce s vozidly vybavenými technologií Car2X od společnosti Volkswagen. Podle generálního ředitele ŘSD Radka Mátla se jedná o krok směrem k digitalizaci dopravního provozu, který přinese nejen vyšší bezpečnost, ale i efektivnější výkon veřejné správy.

Zejména z pohledu správního práva představuje systém C-ITS výrazné rozšíření způsobů, jakými může stát prostřednictvím svých orgánů vykonávat dohled, řízení a regulaci silniční dopravy. Zavedením technologie, která předává informace řidičům bez zásahu policie nebo signalizačního zařízení, dochází k rozšíření správního nástroje, který má vliv na chování účastníků silničního provozu. To bude muset být reflektováno jak v zákoně o provozu na pozemních komunikacích, tak i v předpisech upravujících technické podmínky dopravních prostředků.

Pojďme si dnešní téma zopakovat na kontrolních otázkách.

Otázka první

Jaký je právní základ pro zavádění systému C-ITS v České republice?

Právní základ pro zavádění systému C-ITS v České republice vychází z práva Evropské unie, konkrétně ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/40/EU o rámci pro rozvoj inteligentních dopravních systémů, a z prováděcího nařízení Komise (EU) 2022/670, které stanoví technické požadavky, podmínky kybernetické bezpečnosti, ochrany údajů a odpovědnosti. V českém právu není systém C-ITS dosud výslovně upraven, avšak jeho zavádění probíhá v rámci výkonu správy pozemních komunikací podle zákona číslo 13/1997 Sbírky.

Otázka druhá

Jaké přínosy má systém C-ITS pro výkon veřejné správy v oblasti dopravy?

Systém C-ITS rozšiřuje možnosti výkonu veřejné správy, zejména tím, že umožňuje státu a jeho orgánům aktivně zasahovat do řízení silničního provozu prostřednictvím živých dat. Přispívá k efektivnějšímu dohledu nad stavem komunikací, podporuje digitální správu infrastruktury, zvyšuje bezpečnost a umožňuje rychlejší zásahy IZS. Zároveň posiluje institucionální spolupráci mezi veřejným a soukromým sektorem a přináší nové nástroje pro prediktivní údržbu a ochranu účastníků silničního provozu.