Chytrý podcast Barbory Košinárové na téma:

Výslovné prominutí a dědická nezpůsobilost

Má rodič svému dítěti odpustit úmyslný trestný čin tak, že ho po propuštění z vězení přijme zpět do domácnosti? A znamená žádost o zmírnění trestu zároveň prominutí jeho činu? Nejvyšší soud se nedávno zabýval právě touto otázkou a jeho rozhodnutí má zásadní interpretační dopad v oblasti dědické způsobilosti. Odpověď je jasná – prominutí musí být výslovné. Co to ale přesně znamená a jaké důsledky to má pro dědice i právní praxi? Pojďme se na to podívat blíže.

Řízení se týkalo pozůstalosti po zemřelé ženě, která měla dvě děti, přesněji syna a dceru. Okresní soud v Teplicích původně potvrdil nabytí dědictví rovným dílem oběma sourozencům. Pozůstalá dcera však v průběhu odvolacího řízení namítla, že její bratr byl v minulosti pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin nebezpečného vyhrožování vůči matce. Odvolací soud její námitku posoudil jako relevantní a bratra označil za dědicky nezpůsobilého.

Hlavní právní otázkou se stalo, zda dopis, který matka napsala po synově odsouzení, kde žádala o zmírnění jeho trestu, lze považovat za výslovné prominutí jeho jednání. Syn proti rozhodnutí odvolacího soudu podal dovolání k Nejvyššímu soudu s argumentem, že jeho matka mu skutek prominula tím, že ho po propuštění přijala zpět do domácnosti a vyjádřila přání, aby mohl žít s ní. V podaném dovolání rovněž argumentoval nadměrným formalismem při výkladu slova prominutí. Uvedl, že zákon nevyžaduje žádná konkrétní slova jako odpouštím nebo promíjím, a že z chování zůstavitelky bylo možné její vůli dovodit.

Také namítal nepřípustnost uplatnění nové skutečnosti v odvolacím řízení. Kritizoval, že sestra vznesla námitku jeho dědické nezpůsobilosti až v odvolacím řízení.

Nejvyšší soud všechny tyto argumenty odmítl. Co se týče námitky nepřípustnosti novot v odvolacím řízení, Nejvyšší soud připomněl, že podle § 28 zákona o zvláštních řízeních soudních mohou být v odvolacím řízení uplatněny nové skutečnosti a důkazy, které nebyly předloženy před soudem prvního stupně. Soud tedy dospěl k závěru, že krajský soud nepochybil, když se novou skutečností zabýval, přestože ji pozůstalá dcera uvedla až ve fázi odvolání.

Co se týče merita sporu, a tedy otázky dědické způsobilosti, pojďme si nejdřív krátce shrnout, co vlastně znamená dědická nezpůsobilost. Podle § 1481 občanského zákoníku platí, že z dědictví je vyloučen ten, kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli – ledaže mu tento čin výslovně prominul.

Zákon tedy klade důraz na to, aby zůstavitel svůj úmysl odpustit výslovně projevil. Tento požadavek na tak zvané výslovné prominutí byl do občanského zákoníku zaveden právě proto, aby se předešlo spekulacím a nejistotě v dědických řízeních.

Nejvyšší soud tedy v této věci posuzoval otázku, zda lze za výslovné prominutí považovat matčinu žádost o zmírnění trestu synovi a její rozhodnutí umožnit mu po propuštění žít ve společné domácnosti, jak ostatně dovolatel argumentoval.

Nejvyšší soud zdůraznil, že zákonný požadavek na výslovnost prominutí znamená, že zůstavitel musí jasně a jednoznačně vyjádřit, že odpouští konkrétní jednání, kterého se dědic dopustil. Dopis, ve kterém matka žádala o zmírnění trestu, však podle soudu nesplňoval tuto podmínku, protože neobsahoval výslovné prohlášení o prominutí synova činu.

Soud rovněž uvedl, že přijetí syna zpět do domácnosti může být projevem rodičovské lásky nebo soucitu, ale samo o sobě nemůže mít právní důsledky v podobě prominutí trestného činu pro účely dědického práva.

Jaké je tedy třeba klást požadavky na ono výslovné prominutí, aby bylo způsobilé zvrátit následky dědické nezpůsobilosti? Především musí být projev jasný. Musí být zřejmé, že zůstavitel výslovně promíjí konkrétní čin. Z hlediska formy je ideální, aby bylo projev písemný, zachycen například v závěti nebo jiném jednoznačném právním dokumentu. A z hlediska obsahu musí být projev zaměřen na konkrétní jednání, nikoliv na obecné vyjádření lítosti nebo smíření se situací.

Co z toho vyplývá pro dědické řízení? Především důraz na právní jistotu. Přijetí přísného výkladu znamená, že dědické řízení bude jasně předvídatelné a nebude založené na spekulacích o možném smíření mezi zůstavitelem a dědicem. A to i z hlediska ochrany ostatních dědiců. Pokud by totiž bylo možné prominutí vyvozovat z nepřímých projevů vůle, mohlo by docházet ke sporům mezi dědici a k nejistotě při dědickém vypořádání.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu tak dává jasnou odpověď na otázku, co znamená výslovné prominutí v kontextu dědického práva. Upozorňuje na to, že pokud chce zůstavitel prominout úmyslný trestný čin, který by jinak vedl k dědické nezpůsobilosti, musí tak učinit jednoznačně a srozumitelně. Notáři a právníci by měli klienty upozorňovat na to, že pokud chtějí někomu odpustit jeho čin pro účely dědického řízení, musí to výslovně uvést.

Pojďme si dnešní téma zopakovat na kontrolních otázkách.

 

Otázka první

Jaký je rozdíl mezi výslovným prominutím a nepřímými projevy smíření?

Nejvyšší soud zdůraznil, že výslovné prominutí znamená jasné a jednoznačné prohlášení zůstavitele, ve kterém konkrétně odpouští dědici úmyslný trestný čin proti němu spáchaný. Naproti tomu pouhé přijetí pachatele zpět do domácnosti nebo žádost o zmírnění trestu nejsou dostatečné, protože neobsahují jednoznačné prohlášení o prominutí konkrétního činu.

 

Otázka druhá

Proč Nejvyšší soud odmítl námitku, že námitka dědické nezpůsobilosti byla vnesena do řízení opožděně?

V odvolacím řízení je možné uplatnit nové skutečnosti a důkazy, což umožňuje § 28 zákona o zvláštních řízeních soudních. Navíc krajský soud vycházel z pravomocného trestního rozsudku, což je veřejně dostupná skutečnost, a proto nebylo rozhodující, kdy byla do řízení vnesena. Dovolatel měl zároveň možnost se proti námitce bránit, takže nebylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.

 

Děkujeme za vaši pozornost a budeme se těšit znovu u dalšího chytrého podcastu. Na slyšenou.