Chytrý podcast Petry Jerie na téma:

Opakovaný převod ekonomické činnosti jako zneužití práva

Začátkem roku byl vydán rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 6 Afs 193/2024-54, který se zabýval často skloňovaným pojmem zneužití práva. Konkrétně se jednalo o situaci, kdy žalobce opakovaně řetězově převáděl ekonomickou činnost spočívající v obchodování s elektronickými cigaretami na velké množství společností, které za tímto účelem založil. K převodu došlo vždy, jakmile konkrétní společnost dosáhla zákonné výše obratu, aby se stala plátcem DPH. Společnosti průměrně fungovaly dva měsíce. Měly stejné zaměstnance, prostory a samozřejmě i společníka a jednatele – žalobce. Tento rozsudek opět otevřel otázku hranice mezi daňovou optimalizací a zneužitím práva. Rozbor tohoto rozhodnutí nabízí nejen pohled na aktuální judikaturu, ale i cenné vodítko pro daňovou praxi.

Správce daně u žalobce zahájil daňovou kontrolu na daň z přidané hodnoty za období 3. čtvrtletí 2017 až 2. čtvrtletí 2020. Na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobce systematicky a opakovaně převáděl svou ekonomickou činnost spočívající v obchodování s elektronickými cigaretami na řetězec nově založených společností. Tyto subjekty byly žalobcem účelově zřízeny a každá z nich byla využita pouze do okamžiku, kdy dosáhla obratu pro registraci k DPH.

Konkrétně žalobce založil 26 společností s ručením omezeným, přičemž každá z nich prováděla obchodní činnost v průměru po dobu dvou měsíců. Některé společnosti byly tímto způsobem využity i dvakrát. Tento „obchodní model“ byl využíván po dobu třiceti sedmi měsíců. Všechny společnosti byly personálně propojeny přes osobu žalobce a byly jím řízeny a ovládány. Žalobce rovněž kontroloval finanční toky těchto společností. Podnikatelská činnost byla realizována v pronajatých prostorách, kdy nájemní smlouvy střídání nájemců umožňovaly. U všech společností působili stejní zaměstnanci, kteří průměrně každé dva měsíce uzavírali nové dohody o provedení práce. Všechny společnosti měly společné skutečné sídlo.

Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobcem vytvořené a ovládané společnosti vykonávaly tutéž ekonomickou činnost, kterou by za standardní situace realizoval jiný subjekt. Správce daně tento model vyhodnotil jako zneužití práva s cílem vyhnout se placení DPH. Dodatečnými platebními výměry doměřil žalobci DPH za zdaňovací období od 3. čtvrtletí 2017 do 3. čtvrtletí 2019, a to z veškerých zdanitelných plnění uskutečňovaných jednotlivými společnostmi, jako by k převodům ekonomické činnosti nedošlo. Zároveň žalobci vznikla povinnost uhradit penále z doměřené daně. Obdobným způsobem správce daně postupoval i v případě zdaňovacích období od 4. čtvrtletí 2019 do 2. čtvrtletí 2020, za něž žalobci doměřil daň na základě platebních výměrů.

Krajský soud potvrdil závěry správce daně, a tak žalobce podal kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Žalobce namítal, že Krajský soud na věc nesprávně aplikoval institut zneužití práva podle § 8 odst. 4 daňového řádu. Žalobce svou argumentaci založil především na tvrzení, že uvedený paragraf nabyl účinnosti až 1. dubna 2019, a proto ho na většinu prověřovaných zdaňovacích období nelze aplikovat.

Dále se žalobce odkazoval na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které musí správce daně vždy přihlížet ke konkrétním okolnostem případu a nezaměřovat se pouze na řešení, které představuje nejvyšší daňové zatížení. Dle žalobce finanční orgány nezohlednily specifická rizika podnikání s elektronickými cigaretami, která ho vedla k vytvoření korporátní struktury.

V neposlední řadě žalobce zpochybnil doměření daně jemu jako fyzické osobě. Podle jeho názoru měla být daň doměřena buď dovozci elektronických cigaret, nebo prvnímu článku korporátní struktury. S ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu připomněl, že v případě zneužití práva nelze daň doměřit přímo akcionářům či společníkům. Tento závěr odpovídá principu oddělení fyzických a právnických osob.

Nejvyšší správní soud uvedl, že i před 1. dubnem 2019, kdy ještě nebyl zákaz zneužití práva výslovně upraven v daňových předpisech, šlo o uznávaný nástroj umožňující zabránit situacím, kdy jsou právní normy formálně dodrženy, ale účel je obcházen. Aplikace zneužití práva jakožto obecného právního principu rovněž vyplývá z judikatury Soudního dvora, jakož i navazující judikatury Nejvyššího správního soudu. Legislativní zakotvení zákazu zneužití práva v daňovém řádu nepředstavuje věcnou změnu, nýbrž pouze potvrzení dosavadní praxe za účelem posílení právní jistoty. Finanční orgány i soudy jej proto mohly uplatnit i pro období před 1. dubnem 2019.

Nejvyšší správní soud poukázal na skutkově obdobný případ, který nedávno posuzoval Soudní dvůr Evropské unie na základě chorvatské předběžné otázky. Dospěl k závěru, že převedení podnikatelské činnosti na nově založenou společnost s cílem zachovat osvobození od DPH představuje zneužití práva, a to i bez výslovné vnitrostátní úpravy.

Poslední okruh žalobcových námitek směřoval proti závěru o přičitatelnosti daňové povinnosti jemu jako podnikající fyzické osobě. Daňová povinnost mu byla správně stanovena, neboť sám původně vykonával dotčenou ekonomickou činnost, kterou následně převedl na uměle vytvořenou korporátní strukturu s cílem vyhnout se registraci k DPH. Tato struktura byla posouzena jako zneužití práva a z hodnocení daňové povinnosti vyloučena. Po eliminaci umělých prvků zneužívajícího schématu tak zůstal žalobce jako jediný reálný nositel dotčené ekonomické činnosti, na nějž bylo možné daňovou povinnost legitimně vztáhnout. Hlavním důvodem pro stanovení daňové povinnosti na žalobce nebylo to, že byl zakladatelem, vlastníkem a současně jednatelem dotčených společností, ale přímá účast na ekonomické činnosti před vytvořením struktury a zneužívající povaha této struktury jako celku. Tento přístup odpovídá jak unijní, tak vnitrostátní judikatuře, která v obdobných případech upřednostňuje materiální pohled na nositele daňové povinnosti před formálním oddělením právnických a fyzických osob.

Nejvyšší správní soud se ztotožnil s názorem Krajského soudu a potvrdil, že situaci nelze vysvětlit jinak než jako zneužívající praktiku v oblasti DPH a snahu získat neoprávněnou výhodu v podobě osvobození od DPH.

Nejvyšší správní soud ve shodě s Krajským soudem uvádí, že stěžovateli byla poskytnuta možnost, aby logicky vysvětlil, jaký konkrétní účel měla jím vytvořená korporátní struktura a že byl tento účel jiný než zneužití osvobození od daně. Stěžovatel však věrohodné vysvětlení neposkytl, pouze obecně odkazoval na snahu vyhnout se rizikům, která spojoval s dovozem nekvalitních a závadných náplní do elektronických cigaret ze zahraničí.

Takto vytvořená korporátní struktura není zneužívající pouze z hlediska daňového práva, ale i v širším smyslu, neboť opakovanými převody ekonomické činnosti mezi různými společnostmi každé dva měsíce fakticky znemožňuje zákazníkům účinné uplatnění práv z vadného plnění a zároveň oslabuje veřejnoprávní dohled nad bezpečností výrobků.

Závěrem lze konstatovat, že i jednání, které je na první pohled v souladu se zákonem – v daném případě zakládání obchodních společností, nevylučuje možnost kvalifikace jako zneužití práva. Každou situaci je vždy třeba posuzovat individuálně s ohledem na její účel a hospodářský kontext.

 

Pojďme si zopakovat dnešní téma na kontrolních otázkách.

 

Otázka první

Komu byla doměřena daňová povinnost?

Daňová povinnost byla doměřena žalobci jako fyzické osobě.

Otázka druhá

Z jakého důvodu byla daňová povinnost doměřena právě žalobci?

Daň byla doměřena právě žalobci, neboť ten by se jako první článek řetězce stal plátcem DPH, pokud by nevytvořil zneužívající korporátní strukturu.

A otázka poslední

V jakém okamžiku vždy došlo k převodu ekonomické činnosti na jinou společnost?

K převodu ekonomické činnosti došlo vždy v okamžiku, kdy aktuální společnost dosáhla obratu pro registraci k DPH.

 

Děkujeme za vaši pozornost a budeme se těšit znovu u dalšího chytrého podcastu. Na slyšenou.