Herní měna otevírá hráčům nové funkcionality nebo slouží k nákupu různých předmětů či služeb v rámci počítačové hry. Soudní dvůr se v rozsudku C-472/24 litevské společnosti Žaidimų valiuta  zabýval vztahem daně z přidané hodnoty a herní měnou v okamžiku, kdy tato měna opustí herní prostředí a je s ní obchodováno. V případě litevské společnosti šlo o „zlato“, které se dalo ve hře RuneScape vydělat farmařením nebo plněním úkolů. Nebo ho šlo koupit i mimo hru tak, že někdo zlato v rámci hry získal a za reálnou měnu toto zlato někomu jinému prodal. Kupující hráč pak se zlatem v rámci hry zase platil. Litevská společnost byla v daném sporu tím, kdo za reálnou měnu zlato hráčům prodával. A to bez DPH. A protože s tímto přístupem k prodeji herní měny nebyla litevská daňová správa spokojená, dostal se spor až k Soudnímu dvoru, kterému byly položeny dvě předběžné otázky. První, zda prodej zlata ze hry RuneScape spadá do plnění osvobozených od DPH, a druhá, zda v případě, pokud nelze prodej osvobodit, má být základem daně prodejní hodnota zlata nebo rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou.