V dnešním podkástu se podíváme na případ, který skončil dříve, než začal.

Řešila se v něm otázka, zda nezaplacení soudního poplatku za společnickou žalobu vede automaticky k zastavení řízení, anebo zda je soud povinen žalobu přesto projednat a věc rozhodnout.

Je notorietou, že se za podání žaloby platí. Proč by měla být společnická žaloba výjimkou?

Společnickou žalobu podává za společnost její společník. O podání žaloby tak nerozhoduje jednatel společnosti, nýbrž její společník. Naopak jednatel je typickým terčem takové společnické žaloby. Díky společnické žalobě se společnost zastoupená svým společníkem může na jednateli domáhat náhrady škody, kterou jednatel společnosti způsobil. Takovou náhradu škody by jednatel vůči sobě samému za společnost jistě příliš horlivě nevymáhal.

Žalobcem ve sporu je však společnost, nikoliv její společník. Proto je to společnost, která je povinna poplatek za žalobu zaplatit, nikoliv její společník. Projednatelnost společnické žaloby tedy závisí na vůli společnosti, resp. jejího jednatele či jednatelů, poplatek zaplatit. Není třeba dodávat, jak se k zaplacení poplatku pravděpodobně bude stavět jednatel, který je ve sporu žalovaným.

O takový případ šlo i v rozhodnutí Nejvyššího soudu z května roku 2021.

Fakta případu byla následující. V roce 2017 společnice podala za společnost s ručením omezeným společnickou žalobu na náhradu škody ve výši více než 18 miliónů Kč s příslušenstvím. Žalovanými byli tři jednatelé, z nichž jeden byl v době sporu jediným jednatelem společnosti.

Městský soud v Praze vyzval společnost jakožto žalobkyni k tomu, aby zaplatila soudní poplatek ve výši přibližně 739 tisíc Kč. Zároveň ji poučil, že řízení zastaví, pokud poplatek zaplacen nebude. Společnost zastoupená společnicí soudu napsala, že by měl v řízení pokračovat i tehdy, nebude-li poplatek zaplacen. Společnice totiž zjevně tušila, jak to s jeho placením dopadne.

A její předtucha byla správná. Poplatek samozřejmě zaplacen nebyl. Nezaplatila jej ani společnost, ani společnice. Městský soud v Praze proto řízení zastavil.

Společnost zastoupená společnicí se s tím ale nechtěla smířit, a proto si podala odvolání. Vrchní soud v Praze prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že se řízení nezastavuje. Svůj postup odůvodnil tím, že po společnici nelze spravedlivě požadovat, aby poplatek za společnost zaplatila a posléze se na společnosti domáhala jeho náhrady z titulu bezdůvodného obohacení. Vrchní soud v Praze poukázal na to, že společnická žaloba není v zákoně o soudních poplatcích specificky upravena. To považoval za mezeru v zákoně, kterou je třeba překlenout tak, že povinnost zaplatit soudní poplatek má být uložena teprve v rozhodnutí o věci samé.

Společnice měla jistě z rozhodnutí radost. Ta však netrvalo dlouho. Žalovaní jednatelé si totiž podali dovolání, kterému dal Nejvyšší soud za pravdu.

Nejvyšší soud odmítl názor Vrchního soudu v Praze, podle kterého má být povinnost zaplatit soudní poplatek v řízení o společnické žalobě uložena teprve v rozhodnutí o věci samé. Doslova uvedl, že je „přesvědčen, že není žádný důvod, pro který by měly být společnické žaloby en bloc – bez dalšího a automaticky – „osvobozovány“ od poplatkové povinnosti s tím, že povinnost zaplatit soudní poplatek bude uložena teprve v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.“

Nejvyšší soud si byl vědom, že jeho závěr povede k tomu, že v mnohých případech bude muset poplatek za společnickou žalobu zaplatit samotný společník. V takovém případě dle Nejvyššího soudu vzniká společníkovi vůči společnosti právo na zaplacení částky poplatku z titulu bezdůvodného obohacení. Nejvyšší soud však litigačně naladěným společníkům neopomněl pohrozit tím, že pokud by se prokázalo, že společnická žaloba představovala zneužití práva, žádné právo na vydání bezdůvodného obohacení by jim nevzniklo.

Společník, který poplatek za společnost zaplatí, tak vlastně nese kreditní riziko společnosti. Jenže kde nic není, ani smrt nebere. Pokud proto společnost nebude mít dostatečný majetek, společník se práva na vydání bezdůvodného obohacení nedomůže. Tato majetková nedostatečnost přitom může být zřejmá již na začátku řízení. Nejvyšší soud pro tento případ připomněl, že společník využívající právo podat společnickou žalobu může za společnost podat též žádost o osvobození od soudního poplatku. Pokud to odůvodňují poměry společnosti a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, může být společnost od soudního poplatku zcela nebo zčásti osvobozena.

A jak tedy celá kauza dopadla?

Vzhledem k tomu, že společnice za společnost žádost o osvobození od soudního poplatku nepodala a poplatek za žalobu nebyl zaplacen ani společností ani společnicí, muselo být řízení zastaveno. Nejvyšší soud proto změnil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze tak, že potvrdil prvostupňové rozhodnutí o tom, že se řízení zastavuje.

Myslíte, že společnice zkusila své štěstí u Ústavního soudu?

Ano, zkusila. V ústavní stížnosti poukazovala na to, že mělo dojít k porušení ústavně zaručeného práva na přístup k soudu.

A co na to Ústavní soud? Pokud jste tipovali, že ústavní stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost, pak jste tipovali správně.

Ústavní soud připomněl, že samotná poplatková povinnost sice zasahuje do práva na přístup k soudu, avšak že jde o zásah přípustný, pokud nepředstavuje nepřiměřenou překážku pro uplatnění práva u soudu. Poplatkovou povinnost v projednávané kauze za takovou nepřiměřenou překážku neshledal. K poukazu na to, že společník je nucen nést kreditní riziko společnosti, Ústavní soud uvedl: „Za relevantní překážku v přístupu k soudu nelze (bez dalšího) považovat ani riziko případné platební neschopnosti společnosti, neboť to běžně soudní spory provází.“

Jaké jsou tedy nejdůležitější závěry diskutovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu?

Zaprvé, z rozhodnutí vyplývá, že soudní poplatek za společnickou žalobu musí být na začátku řízení nejpozději k výzvě soudu zaplacen, jinak bude řízení zastaveno. Uložení poplatkové povinnosti nelze odkládat až na rozhodnutí o věci samé.

Zadruhé, poplatek může za společnost zaplatit společník, neboť společnost nemusí být k placení ochotna. Společník se pak po společnosti může domáhat jeho zaplacení jako bezdůvodného obohacení. Právo na zaplacení však společník nemá, pokud právo podat společnickou žalobu zneužil.

Konečně zatřetí, společník může jménem společnosti požádat o osvobození od soudního poplatku.

 

Kontrolní otázky

Otázka první

Má být povinnost zaplatit soudní poplatek za společnickou žalobu uložena až v rozhodnutí o věci samé?

Ne. Povinnost zaplatit soudní poplatek vzniká podáním žaloby, a pokud nebude soudní poplatek k výzvě soudu zaplacen, musí být řízení zastaveno.

 

Otázka druhá

Pokud soudní poplatek za společnickou žalobu zaplatí společník, má vůči společnosti právo na jeho zaplacení?

Ano. Pokud společník poplatek zaplatí, má vůči společnosti právo na jeho zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení. Výjimkou je situace, pokud by společník právo podat společnickou žalobu zneužil.

 

Otázka třetí

Co by měl udělat společník podávající společnickou žalobu, kterému je známo, že společnost nemá dostatečný majetek k zaplacení částky soudního poplatku?

Takový společník může jménem společnosti požádat o osvobození od soudního poplatku.

 

Děkujeme za Vaši pozornost a těšíme se na další setkání v říši soudů. Na slyšenou!