Možná si pamatujete na nedávný podcast o malém akcionářském překvapení. Popisovali jsme v něm případ, kdy kvalifikovaný akcionář doručil společnosti žádost o doplnění pořadu valné hromady jen několik dnů před jejím konáním, aby doplněním pořadu překvapil menšinového akcionáře až na valné hromadě. V dnešním podcastu uslyšíme, že taková překvapení se dějí i ve společnostech s ručením omezeným.

Fakta případu byla následující.

Společnost s ručením omezeným měla dva společníky – fyzické osoby. Oba společníci byli současně i jednateli společnosti. Každý společník měl původně 50% podíl. Před valnou hromadou bylo zapsáno zvýšení základního kapitálu, v důsledku kterého měl většinový společník 95% podíl a menšinový společník 5% podíl. Valná hromada se konala 21. srpna 2017 a oba společníci se jí zúčastnili.

Co bylo na programu této valné hromady? Na programu bylo odvolání, respektive rezignace statutárního orgánu společnosti, a volba jednatele společnosti. Navržené usnesení pak znělo tak, že valná hromada odvolává jednatele společnosti pana J. Ž., který byl oním většinovým společníkem, a novým jednatelem volí osobu dle návrhu společníků na valné hromadě. Menšinový společník měl i nadále zůstat jednatelem společnosti.

Menšinový společník byl tedy pravděpodobně v klidu a maximálně tak asi přemýšlel nad tím, koho navrhne za nového jednatele po uvolnění této funkce většinovým společníkem.

Ale ouha. Valná hromada neschválila návrh na odvolání většinového společníka z funkce jednatele, nýbrž z této funkce odvolala menšinového společníka. Takové malé společnické překvapení.

Menšinový společník v následném řízení tvrdil, že byl většinovým společníkem záměrně uveden v omyl, když se domníval, že má stále podíl ve výši 50 %, a nikoliv pouze 5 %, a že byl překvapen nečekaným protinávrhem většinového společníka, aby byl z funkce jednatele odvolán on jako menšinový společník.

Menšinový společník též tvrdil, že se na valné hromadě v důsledku svého překvapení nevzmohl ani na podání protestu proti usnesení o svém odvolání.

Je pravděpodobné, že po skončení valné hromady se celá věc menšinovému společníkovi rozležela v hlavě. Výsledkem bylo to, že podal návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady.

Městský soud v Praze návrh zamítl. Klíčovým ustanovením pro zamítnutí návrhu byl § 192 odst. 2 zákona o obchodních korporacích ve znění účinném do konce roku 2020, které znělo: „Neplatnosti usnesení valné hromady se společník nemůže dovolávat, nebyl-li proti usnesení valné hromady podán protest, ledaže nebyl podaný protest zapsán chybou zapisovatele nebo předsedy valné hromady nebo navrhovatel nebyl na valné hromadě přítomen, případně důvody pro neplatnost usnesení valné hromady nebylo možné na této valné hromadě zjistit.“

Městský soud v Praze dovodil, že pokud § 192 zákona o obchodních korporacích podmiňuje dovolání se neplatnosti ze strany společníka tím, že byl proti usnesení valné hromady podán protest, pak toto omezení platí i pro společníka, který je zároveň jednatelem. A protože v projednávaném případě nebyl protest podán, nebylo dle Městského soudu v Praze co řešit.

Stejným způsobem se k návrhu menšinového společníka postavil Vrchní soud v Praze jako soud odvolací. V odůvodnění k tomu Vrchní soud v Praze uvedl: „Podmínku podat protest je třeba vztáhnout na každého společníka bez ohledu na to, zda je zároveň i jednatelem společnosti.“

Mimochodem, nešlo o žádné překvapení. Vrchní soud v Praze tento právní názor zaujal již v dřívějším usnesení ze dne 11. prosince 2018, sp. zn. 14 Cmo 42/2017.

Šlo se tedy k Nejvyššímu soudu. Ten usnesením z března 2022 rozhodnutí Vrchního soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Jak se to stalo?

V první řadě je třeba uvést, že Nejvyšší soud se ztotožnil se závěrem Vrchního soudu v Praze, že podmínkou úspěšnosti návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společníka, který je zároveň jednatelem, je to, že byl podán protest.

Nejvyšší soud tento postoj hájil tím, že je obtížně odlišitelné, které ze svých postavení a zájmů daná osoba návrhem hájí. Tedy, zda hájí své postavení a zájmy jako společníka, anebo jako jednatele.

Doslova k tomu Nejvyšší soud uvedl: „Na druhou stranu je však v naprosté většině případů jen velmi obtížně odlišitelné, které ze svých postavení (společníka či jednatele) a zájmů s tím spojených hájí osoba, jež (jako společník i jednatel) podává návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady. Jinak řečeno, zpravidla nelze jednoznačně určit, zda taková osoba napadá určité usnesení valné hromady proto, že je jednatelem, či proto, že je společníkem.“

S tímto závěrem se neztotožňujeme, avšak slovy klasika: „můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.“

Náš příběh by tady mohl skončit, avšak neskončil.

Nejvyšší soud se totiž ještě podíval do § 191 odst. 2 zákona o obchodních korporacích na výjimky z nutnosti protest podat. Toto ustanovení ve znění účinném do konce roku 2020 stanovilo následující výjimky: „navrhovatel nebyl na valné hromadě přítomen, případně důvody pro neplatnost usnesení valné hromady nebylo možné na této valné hromadě zjistit.“

Menšinový společník však na valné hromadě přítomen byl. Zbývala tedy výjimka spočívající v tom, že „důvody pro neplatnost usnesení valné hromady nebylo možné na této valné hromadě zjistit.“

Nejvyšší soud provedl teleologický výklad této výjimky a dovodil, že pokud nemusí být protest podán v situaci, kdy důvody neplatnosti nebyly na valné hromadě zjistitelné, tj. šlo o objektivní nemožnost protest podat, pak se tato výjimka musí uplatnit též na situaci, kdy vznesení protestu brání subjektivní okolnosti na straně společníka. Za takovou subjektivní okolnost Nejvyšší soud potenciálně označil i naprosto nečekaný vývoj zasedání valné hromady, jímž je společník natolik zaskočen, že není s to protest uplatnit.

Tento výklad právní úpravy účinné do konce roku 2020 je dle našeho názoru použitelný i ve vztahu k nyní účinné právní úpravě. Od 1. ledna 2021 zní § 192 odst. 2 zákona o obchodních korporacích následovně: „Neplatnosti usnesení valné hromady se společník nemůže dovolávat, nebyl-li proti usnesení valné hromady podán odůvodněný protest, ledaže navrhovatel nepodal protest ze závažného důvodu.“

Lze tedy předpokládat, že Nejvyšší soud v budoucích případech pod „závažný důvod“ zahrne nejen objektivní okolnosti, nýbrž též subjektivní okolnosti na straně společníka.

Vzhledem k tomu, že Vrchní soud v Praze neposuzoval aplikovatelnost výjimky z nutnosti podat protest, Nejvyšší soud jeho rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalším řízení. Je tedy možné, že se s touto kauzou v budoucnosti ještě potkáme.

 

 

Kontrolní otázky

Otázka první

Svědčí jednateli, který je zároveň společníkem, právo podat návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady toliko z důvodů, které byl uplatněny formou protestu, popřípadě pro něž platí některá ze zákonných výjimek?

Ano. Jednatel, který je zároveň společníkem, je dle Nejvyššího soudu omezen v právu podat návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady stejně jako společník, který jednatelem není.

 

Otázka druhá

Mohou být závažným důvodem pro nepodání protestu jen objektivní okolnosti?

Nikoliv. Z odůvodnění citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že závažným důvodem pro nepodání protestu mohou být též subjektivní okolnosti na straně společníka.