Nejprve se podíváme na nejčastější chyby při zpracování přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Obecně platí, že příjmy lze ponížit o daňově uznatelné výdaje. Toto platí pro příjmy, které se zahrnují do dílčích základů daně podle § 7 (příjmy ze samostatné činnosti či zjednodušeně řečeno z podnikání), § 9 (příjmy z nájmu) a § 10 (ostatní příjmy).

Příjmy ze závislé činnosti podle § 6 (zjednodušeně ze zaměstnání) tedy nelze ponížit o jakékoliv výdaje, výjimku však tvoří příjmy ze závislé činnosti vykonané na území státu, který nemá s Českou republikou uzavřenou smlouvu o zamezení dvojího zdanění. Tento příjem je poté možné ponížit o daň zaplacenou v daném státě. Dále nelze uplatnit výdaje k příjmům z kapitálového majetku podle § 8 zákona o daních z příjmů. Sem řadíme například podíly na zisku, úroky ze zápůjček či úroky z podnikatelského účtu.

Jak již bylo uvedeno, příjmy zahrnované do dílčího základu daně podle § 10 (ostatní příjmy) lze ponížit o daňově uznatelné výdaje. Pokud tedy osoba prodala chatu za 6 000 000 Kč, kterou nakoupila za 4 000 000 Kč, zdaňován bude pouze rozdíl ve výši 2 000 000 Kč. Pokud by však situace byla opačná, tedy chata by byla prodána za 4 000 000 Kč, ale nakoupena za 6 000 000 Kč, tak se k rozdílu nepřihlíží a v daňovém přiznání bude transakce uvedena s výsledkem 0 Kč.

Dále se budeme věnovat nezdanitelným částem základu daně. Sem patří například poplatníkem poskytnuté dary, zaplacené úroky z hypotečního úvěru, příspěvky na soukromé životní pojištění či na penzijní připojištění, penzijní pojištění a doplňkové penzijní spoření. Uplatní-li osoba některé z uvedených položek jako nezdanitelnou část základu daně, je nutné přiložit k daňovému přiznání i potvrzení na nárok na nezdanitelnou část základu daně. Pro uplatnění odečtu úroků z hypotečního úvěru od základu daně se přikládá například potvrzení o zaplacených úrocích vystavené bankou. V případě, že nejsou potvrzení přiložena, správce daně vyzve daňový subjekt k jeho doložení.

U daně z příjmů fyzických osob je zapotřebí myslet na skutečnost, že se v daňovém přiznání za daný rok zohledňují jen příjmy a výdaje, které skutečně byly v daném roce poplatníkem uhrazeny nebo připsány na účet poplatníka.

Nyní se podívejme na nejčastější chyby, které vznikají při zpracování přiznání k dani z příjmů právnických osob. Toto přiznání je mnohem komplexnější než přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Jedná se totiž o daň, která je velmi úzce vázána na účetní předpisy. Na rozdíl od daně z příjmů fyzických osob, kdy se zohledňují příjmy a výdaje, které nastanou v daném roce, u daně z příjmů právnických osob se zohledňují výnosy a náklady, které souvisí s daným rokem, bez ohledu na to, kdy daňový subjekt obdrží příjem či zaplatí výdaj (uplatňuje se zde tak zvaná věcná a časová souvislost).

Základním východiskem pro výpočet daně z příjmů právnických osob je výsledek hospodaření, tedy rozdíl mezi výnosy a náklady. Ve výsledku hospodaření mohou být zachyceny výnosy, které nejsou předmětem daně, jsou osvobozené od daně či již byly zdaněny. Dále se ve výsledku hospodaření mohou objevovat i náklady, které dle zákona o daních z příjmů nelze považovat za daňově uznatelné. O takové výnosy a náklady je třeba očistit v rámci daňového přiznání výsledek hospodaření.

Mezi položky zvyšující výsledek hospodaření patří zejména náklady, které nejsou dle zákona o daních z příjmů považovány za daňově uznatelné. Jedná se například o náklady na reprezentaci a pohostinství, nezaplacené smluvní sankce z obchodních vztahů, pokuty od státních institucí a podobně. Důležitou položkou zvyšující výsledek hospodaření je včas neuhrazené pojistné na sociálním zabezpečení a zdravotní pojištění sražené zaměstnancům a za zaměstnavatele. Toto pojistné za daný rok musí být odvedeno nejpozději do konce ledna následujícího roku (za předpokladu, že poplatníkovo účetní období je standardní kalendářní rok). Pokud tak nebude učiněno, neuhrazené pojistné je daňově neuznatelným nákladem. Výše uvedené náklady musí snížit výši nákladů, které byly zohledněny ve výsledku hospodaření, a tedy se vylučují na řádku 40 daňového přiznání. Pokud bylo sociální zabezpečení a zdravotní pojištění uhrazeno až po lednu, je tato položka daňově uznatelným nákladem až za to zdaňovací období, ve kterém pojistné bylo uhrazeno.

Dalšími položkami zvyšující výsledek hospodaření jsou rozdíly mezi účetními a daňovými odpisy dlouhodobého majetku. Účetní odpisy si totiž účetní jednotka (daňový subjekt) stanovuje na základě vlastního uvážení, tedy sama se rozhodne, jak dlouho bude který majetek účetně odpisován a jakým způsobem. Daňové odpisy se stanovují podle zákona o daních z příjmů, přičemž pro to, aby byl majetek daňově odpisován, musí být splněny i další podmínky stanovené tímto zákonem. Účetní odpisy obecně nejsou daňově uznatelným nákladem (až na několik výjimek), naopak daňové ano. Na řádku 50 daňového přiznání se tedy uplatní pouze ta část účetních odpisů, která převyšuje daňové odpisy.

Výsledek hospodaření je potřeba také zvýšit o částky, které podléhají zdanění, ale nejsou zaúčtovány ve výnosech. Příkladem může být třeba inventarizační přebytek ve skladech, který byl zaúčtován do vlastního kapitálu. Taková situace nastává, když je účetnictví daného období již uzavřené a nelze v něm nic upravovat. Tyto částky se poté uvádějí na řádku 20 daňového přiznání.

Mezi položky snižující výsledek hospodaření lze zahrnout zejména výnosy, které nejsou předmětem daně, jsou osvobozené od daně či již byly zdaněny (např. srážkovou daní). Takové výnosy se uvádějí na řádcích 109 a 110 daňového přiznání.

Jak již bylo řečeno, položkou zvyšující výsledek hospodaření je část účetních odpisů, která převyšuje daňové odpisy. Nastane-li však opačná situace, tedy že účetní odpisy jsou nižší než daňové, tak část daňových odpisů, která převyšuje účetní odpisy, se uvádí na řádku 150 daňového přiznání jako položka snižující výsledek hospodaření.

Dále je možné snížit výsledek hospodaření na řádku 111 daňového přiznání, pokud daňový subjekt uhradil pojistné na sociálním zabezpečení a zdravotním pojištění sražené zaměstnancům a za zaměstnavatele, které bylo v minulých letech považováno za daňově neuznatelný náklad z důvodu, že nebylo včas zaplaceno.

Do konce roku 2020 bylo možné podávat přiznání pouze ve dvou termínech, a to klasicky do 1. dubna nebo do 1. července, pokud přiznání zpracovává a podává daňový poradce či má podávající osoba povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem. Od roku 2021 lze podávat přiznání i v dalším termínu, a to do 1. května, je-li přiznání daňovým subjektem podáváno elektronicky, tedy nejčastěji prostřednictvím datové schránky.

Všeobecně se má za to, že pokud přiznání zpracovává daňový poradce, tak je lhůta pro podání přiznání automaticky prodloužena do 1. července. Tato úvaha však není správná, neboť nedávná judikatura Nejvyššího správního soudu uvedla, že pokud je přiznání zpracováno a podáno daňovým poradcem do řádné lhůty pro podání daňového přiznání, lhůta se nijak neprodlužuje a lhůta pro podání přiznání a také splatnost daně je stanovena právě na 1. dubna.

 

Kontrolní otázky:

1. Pokud fyzická osoba chce uplatnit např. dary či úroky z hypotečního úvěru jako částky snižující základ daně, je třeba tyto částky prokazovat správci daně?

Ano, tyto částky je třeba přikládat v daňovému přiznání jako přílohy. V případě darů se přikládá potvrzení o poskytnutém daru a v případě úroků z hypotečního úvěru potvrzení o zaplacených úrocích vystaveným bankou.

 

2. Je třeba výsledek hospodaření u právnických osob upravovat předtím, než z něj bude vypočítána daň z příjmů?

Ano, výsledek hospodaření u právnických osob se upravuje o náklady, které nelze považovat za daňově uznatelné, a o výnosy, které buď nejsou předmětem daně, jsou osvobozené od daně či byly již zdaněny. Dále se výsledek hospodaření upravuje například o rozdíly mezi účetními a daňovými odpisy či o nezaplacené smluvní sankce, ať už nákladové, nebo výnosové.

 

3. V případě, že přiznání zpracovává a podává daňový poradce, je lhůta pro podání přiznání automaticky prodloužena do 1. července?

Ne, nedávná judikatura Nejvyššího správního soudu tuto úvahu zamítla a uvedla, že pokud je přiznání podáno do 1. dubna, lhůta podání přiznání a splacení daně je stanovena právě na 1. dubna bez ohledu na to, zda přiznání zpracoval a podal daňový poradce či nikoliv.