Podmínky pro osvobození od DPH při prodeji zboží a poskytování služeb v rámci Evropské unie

V rámci podnikatelské činnosti se podnikatelé a obchodní společnosti mohou dostat do situace, ve které zahraniční osoby z jiného členského státu budou poptávat zboží či služby těchto tuzemských plátců DPH. Vyvstává tak otázka, zda poptávané plnění bude českým subjektem odváděno s českou DPH, nebo zda jsou naplněny podmínky pro osvobození od daně se zachováním nároku na odpočet a daň odvede zahraniční příjemce.
Pojďme se podívat na nutné podmínky pro osvobození od daně s důrazem na důkazní břemeno prokázání realizace přepravy. Dále si uvedeme základní nutnou terminologii pro pochopení ustanovení zákona o DPH a procvičíme si pochopení problematiky na vybraných úlohách.

K pochopení problematiky prodeje zboží a poskytování služeb v rámci Evropské unie je třeba znalosti terminologie a základních pojmů používaných v zákoně č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Zbožím se pro účely zákona o DPH rozumí hmotná věc, s výjimkou peněz a cenných papírů, právo stavby, živé zvíře, lidské tělo a části lidského těla, plyn, elektřina, teplo a chlad. Základní definice služby v zákoně o DPH je upravena tak, že se za ni považují všechny činnosti, které nejsou dodáním zboží. Nelze-li přiřadit podle této definice realizované plnění pod zboží, bude službou.

Je důležité si uvědomit, že obchody v rámci EU mohou být realizovány s osobami registrovanými či neregistrovanými k dani na území, které bychom běžnou znalostí zařadili pod členský stát EU, ale z pohledu zákona o DPH se nepovažuje za její součást. To má pak vliv na správné posouzení místa plnění a přiznání daně. Příkladem mohou být Kanárské ostrovy patřící pod Španělsko, které se nepovažují pro účely DPH za území EU, anebo naopak Monacké knížectví, které se považuje za součást Francouzské republiky, a tedy z pohledu zákona o DPH za součást EU.

Pro úplnost dodejme, že pro obchody s osobami nacházející se na území členského státu EU se v praxi používá ustálená terminologie intrakomunitární plnění a tuzemskem se má na mysli Česká republika. U poskytování služeb pro uplatnění osvobození od daně formou reverse charge je posouzení relativně na první pohled prosté. V § 9 zákona o DPH je uvedeno základní pravidlo pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby. Při poskytnutí služby osobě, která nemá sídlo v tuzemsku, je pro plátce důležitá podmínka, aby příjemce služby prokázal, že je osobou povinnou k dani. Nemusí se jednat o osobu registrovanou k dani, které bylo přiděleno daňové identifikační číslo. Pro úplnost dodejme, že existují výjimky z tohoto základního pravidla pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby v ustanovení § 10 zákona o DPH a navazujících ustanovení a je třeba si hlídat správné posouzení uplatnění daně.

V případě dodání zboží do jiného členského státu je pro uplatnění osvobození od daně se zachováním nároku na odpočet souvisejících plnění nutné splnit základní podmínky, a to:

• tuzemský plátce zná nejpozději k okamžiku dodání zboží DIČ pořizovatele,
• dodání zboží je uvedeno v souhrnném hlášení,
• a zboží je přepraveno do jiného členského státu.

 

Nyní si jednotlivé podmínky blíže rozvedeme.

Osobou registrovanou k dani v jiném členském státě je osoba, které bylo přiděleno DIČ pro účely DPH v rámci obchodování mezi členskými státy. Kontrola DIČ musí být ověřitelná v rámci mezinárodní databáze osob registrovaných k DPH dohledatelné na serveru Evropské komise v rámci elektronického systému VIES. Zkratka anglického pojmu označuje VAT Information Exchange System.

Další podmínkou je, že realizované dodání zboží je uvedeno v souhrnném hlášení. Důležité je zdůraznit, že lze podat i následné souhrnné hlášení. Je-li dodáno zboží do jiného členského státu osobě registrované k dani v jiném členském státě je plátce povinen podat souhrnné hlášení.

Termín pro podání je za každý kalendářní měsíc do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce bez ohledu na to, zda má plátce měsíční či čtvrtletní zdaňovací období.

V souhrnném hlášení podle typu realizovaného dodání zboží je nutné z roletky volby definovat správci daně, jaký typ dodání zboží byl realizován formou kódu plnění. Existují 3 kódy: „0“ pro dodání zboží do jiného členského státu, „1“ při přemístění zboží do jiného členského státu (zjednodušeně lze uvést, že se jedná např. o dodání do skladu v zahraničí pro účely následného prodeje odběrateli) a kód „2“ při dodání zboží uvnitř EU formou třístranného obchodu, kterou vyplňuje tzv. prostřední osoba.

Nejdůležitější a nejproblémovější podmínkou je důkazní břemeno ohledně prokázání realizace přepravy zboží do jiného členského státu. Musí se jednat o skutečně fyzicky odeslané nebo přepravené zboží do jiného členského státu.

V zákoně o DPH je uvedeno ustanovení v § 64 ohledně vyvratitelné domněnky odeslání nebo přepravy zboží do jiného členského státu, pokud budou splněny podmínky uvedené v článku 45a Prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/1912 ze dne 4. prosince 2018, kterým se mění prováděcí nařízení č. 282/2011, pokud jde o některá osvobození od daně pro plnění uvnitř Společenství.

Podmínky prokázání odeslání nebo přepravy se liší podle toho, zda je přeprava zajištěna prodávajícím nebo kupujícím. Pokud přepravu zajišťuje přepravní společnost, je dostatečným důkazním materiálem přijatý doklad od přepravce a potvrzení o zaplacení.

 

Ad Přeprava zajištěná prodávajícím

V případě přepravy zajištěné prodávajícím je třeba mít k dispozici alespoň 2 důkazy, které si neprotiřečí a jsou vydány dvěma různými nezávislými subjekty. Důkazy jsou uvedeny v Nařízení pod odst. 3 písm. a) a písm. b).

Pod písmenem a) jsou dokumenty týkající se odeslání nebo přepravy zboží, jako je podepsaný doklad nebo nákladní list CMR, náložný list, faktura za leteckou přepravu nebo faktura od dopravce zboží.

Druhou variantou je, že prodávající bude mít jeden z důkazů pod písmenem a) a alespoň 1 doklad z písmene b), kam pojistka vztahující se na odeslání nebo přepravu zboží; bankovní doklady prokazující úhradu za odeslání nebo přepravu zboží; úřední dokumenty vydané orgánem veřejné moci, například notářem, potvrzující ukončení přepravy zboží v členském státě určení; potvrzení skladovatele v členském státě určení o převzetí zboží potvrzující skladování zboží v tomto členském státě.

 

Ad přeprava zajištěná kupujícím

Pokud přepravu zajišťuje kupující jako pořizovatel, je povinen prodávajícímu vystavit písemné potvrzení nejpozději 10. den měsíce následujícího po dodání.

V písemném potvrzení od pořizovatele se uvádí, že zboží bylo odesláno nebo přepraveno jím nebo na jeho účet třetí osobou, s uvedením členského státu určení zboží. Dále obsahuje údaje ohledně data vystavení, jména a adresy pořizovatele, množství a druhu zboží, data a místa ukončení přepravy zboží a totožnost fyzické osoby přijímající zboží za pořizovatele.

Kromě tohoto písemného potvrzení opětovně prodávající alespoň dva důkazní prostředky ve výše uvedeném Nařízení rady, které si neprotiřečí a jsou vydány dvěma různými nezávislými stranami navzájem. Opětovně pak dva důkazy uvedené odst. 3 písm. a) jako jsou nákladní list CMR, náložný list, faktura za leteckou přepravu, faktura od dopravce anebo 1 důkaz z tohoto bodu odst. 3 písm. a) a jeden důkaz z odst. 3 písm. b), kam patří pojistka přepravy, bankovní doklad úhrady přepravy, úřední dokument potvrzující ukončení přepravy ve státě určení, potvrzení skladovatele v jiném členském státě ohledně převzetí zboží.

Na závěr dodáváme, že existuje odlišnost ohledně důkazních prostředků pro zboží, které je předmětem spotřební daně. Plátce daně má možnost prokázat přepravu jinými důkazními prostředky.

 

Kontrolní otázky:

1. Jaké jsou základní podmínky pro uplatnění osvobození od daně při dodání zboží do jiného členského státu?

1. Přepravení zboží do jiného členského státu, uvedení v daňovém přiznání, sdělit plátci DIČ pořizovatele
2. Přepravení zboží do jiného členského státu, uvedení v kontrolním hlášení, sdělit plátci DIČ pořizovatele
3. Přepravení zboží do jiného členského státu, uvedení v souhrnném hlášení, sdělit plátci DIČ pořizovatele

 

2. Tuzemský plátce dodává zboží občanovi Německa, osobě neregistrované k dani v jiném členském státě, zboží, které bylo přepraveno z tuzemského skladu do rukou občana na německé adrese

1. Plnění bude osvobozeno od daně
2. Plnění bude zdaněno tuzemskou sazbou DPH
3. Plnění není předmětem daně a nikde se neuvádí

 

3. Tuzemský plátce poskytuje službu poradenství a účetních služeb francouzskému podnikateli, který však není registrován k dani z přidané hodnoty ve své zemi sídla

1. Tuzemský plátce posoudí poskytnutí služby s uplatněním české daně na výstupu
2. Tuzemský plátce posoudí poskytnutí služby s uplatněním osvobození reverse charge
3. Plnění není předmětem daně a nikde se neuvádí

 

4. Plátce dodává zboží osobě registrované k dani v Polsku, která poskytla DIČ pro nákup zboží pro vlastní ekonomickou činnost. Přepravu zajistí plátce jako prodávající. Jaké důkazní prostředky s ohledem na Nařízení Rady EU lze uznat jako dostatečné pro osvobození od daně?

1. Bankovní doklad prokazující odeslání + pojistka za přepravu
2. Nákladní list CMR a faktura za přepravu od spojených osob
3. Náložný list a doklad banky o úhradě přepravy

 

5. Plátce dodává zboží do Itálie osobě registrované k dani pro její ekonomickou činnost. Přeprava je zajištěna plátcem prostřednictvím přepravní společnosti. Jaké důkazní prostředky jsou dostačující pro osvobození od daně?

1. Doklad od přepravce a doklad o zaplacení přepravci
2. Není třeba důkazního prostředku. Přepravu zajišťuje 3. osoba
3. Písemné potvrzení od kupujícího pořizovatele