V praxi se může stát, že plátci DPH svoje zboží neprodají, ale rozhodnou se ho darovat. Důvody mohou být různé – zlepšení pověsti společnosti, solidarita vůči druhým, snaha o vhodný marketing, či zbavení se zboží, které by za běžných okolností bylo již neprodejné. Ať už jsou tyto důvody jakékoliv, vždy je nutné pamatovat na možné dopady z hlediska DPH. V této souvislosti je zapotřebí vyřešit několik základních otázek. Mají plátci nárok na odpočet DPH ze zboží, které darovali? Má se z bezúplatného plnění odvádět DPH na výstupu? A pokud ano, tak z jaké částky? V tomto podcastu se na tuto problematiku podíváme podrobněji a vysvětlíme si, jak v takových případech správně prakticky postupovat.

Jako vodítko pro správný postup může sloužit nedávno vydaná informace Generálního finančního ředitelství k uplatnění DPH při bezúplatném dodání zboží. Tato informace podrobně popisuje základní pravidla a postupy ve specifických případech, kdy plátce daně nejprve uplatní nárok na odpočet zboží v souladu se zákonem, a následně se toto zboží rozhodne darovat, tedy bezúplatně dodat.

Nejprve se pojďme zaměřit na otázku, zda má plátce nárok na uplatnění odpočtu z původně nakoupeného zboží. Vše záleží na skutečnosti, zda plátce primárně nakupuje zboží pro svoje podnikatelské účely, či naopak zboží pořizuje za účelem následného darování. Pokud již v době pořízení zboží tuší, že jej v budoucnu daruje, neměl by si nárok na odpočet DPH uplatňovat. V dané situaci totiž není splněn základní předpoklad pro uplatnění nároku na odpočet, a to, že je zboží pořízeno v rámci ekonomické činnosti a pro účely uskutečňování zdanitelných plnění. Pozitivní je, že v takových případech plátce nemá povinnost DPH odvádět na výstupu z bezúplatného dodání zboží, a proto nedojde na jeho straně ke dvojímu zdanění.

Běžně se však stává, že společnost nakoupí či vyrobí zboží v rámci své podnikatelské činnosti, a následně se ho rozhodne darovat. Představme si situaci mlékárny, která vyrábí jogurty s krátkou dobou exspirace. Pokud se společnosti nepodaří všechny své produkty ve stanovené lhůtě prodat, bude muset prošlé potraviny náročně likvidovat. Nejenom z ekonomického hlediska může být vhodným řešením tyto potraviny darovat do potravinových bank. Jaké to má však dopady na DPH?

Podle zákona o DPH platí, že pokud byl u zboží původně uplatněn nárok na odpočet DPH a následně došlo k jeho darování, je nutné z darovaného zboží odvést daň na výstupu. Zde však vyvstává další otázka, a to, z jaké částky má být DPH odvedeno? Jelikož zboží nebylo prodáno, logicky se nelze řídit prodejní cenou. Při stanovení základu daně pak mohou nastat dvě varianty. První, a jednodušší z těchto variant, je, že se jedná o zboží, které plátce původně nakoupil a poté daroval. Druhá, poněkud komplikovanější varianta nastává, pokud plátce zboží získal jiným způsobem než koupí, zpravidla ho sám vyrobil.

V případě darování je základem daně původně nakoupeného zboží cena zboží, za kterou bylo pořízeno. Tato cena může být ještě následně upravena. Může být zvýšena o náklady na přeměnu či modernizaci, nebo naopak snížena o hodnotu fyzického a morálního opotřebení. Z informace GFŘ taktéž vyplývá, že pro zjednodušení je možné vycházet z tržní, tedy reálné ceny zboží. V případě, že by aktuální tržní cena přesáhla pořizovací hodnotu zboží, bude se vycházet pouze z původní hodnoty.

Jak to však bude u zboží, které plátce sám nenakoupil, ale získal jej jinak? Podle informace GFŘ by v takovém případě měla být základem daně cena obdobného zboží. Může se však stát, že se bude jednat o velmi specifické zboží, které se například běžně na trhu nevyskytuje, a jeho cenu tak nelze snadno určit. V takovém případě musí plátce při stanovení základu daně vycházet z celkové výše původně vynaložených nákladů na pořízení zboží. Tato částka může být opět upravena o náklady související s přeměnou, zvelebením či modernizací. Zde je nutné zmínit, že tento výklad nedává konkrétní návod, jak cenu stanovit. Jinými slovy, informace GFŘ neudává, zda máme hledat cenu nákupní, či prodejní a na úrovni jakého obchodního stupně má plátce tuto cenu hledat. Jednoduše by se proto mohlo stát, že by plátce odvedl DPH z vyšší částky, než si původně nárokoval.

Specifickými případy mohou být situace, kdy stanovený základ daně bude mít velmi nízkou hodnotu, která se může dokonce blížit nule. V závislosti na způsobu stanovení základu daně je totiž nezbytné přihlížet i k aktuálnímu stavu zboží v okamžiku darování, k fázi prodejního procesu, situaci na trhu a podobně. Zpravidla se může jednat o potraviny s blížícím se datem spotřeby, hotová jídla při ukončení provozu, kosmetické, farmaceutické i drogistické výrobky, krmivo pro zvířata, vybrané výrobky stavební chemie a další, tedy obecně zboží podléhající rychlé zkáze.

Naopak nulový základ daně nemohou mít produkty, které jsou stále funkční a prodejné. Mezi toto zboží patří notebooky, mobilní telefony či kancelářský materiál. Zde by měl základ daně odpovídat tržní hodnotě.

Závěrem bychom vás rádi upozornili, že pokud budete v praxi odvádět DPH z bezúplatného plnění, doporučujeme tuto oblast detailně probrat s vaším daňovým poradcem. V případě jiného stanovení ceny, než je cena pořizovací, je také nezbytné si zajistit co nejvíce podpůrné dokumentace a důkazních prostředků, jinak se budete vystavovat riziku dodatečného doměrku ze strany finančního úřadu.

 

Kontrolní otázky:

1. Pokud plátce daně při pořízení zboží již ví, že jej hodlá v budoucnu darovat, může si uplatnit nárok na odpočet DPH?

Ne, nárok na odpočet DPH v takovém případě uplatnit nesmí. Zároveň však nemusí z bezúplatného plnění odvádět daň na výstupu.

 

2. Co musí plátce daně udělat, pokud si již uplatnil nárok na odpočet DPH na zboží, které se následně rozhodl darovat?

Takový plátce musí odvést DPH na výstupu.

 

3. Jakým způsobem bude určen základ daně u darovaného zboží, které bylo původně pořízeno nákupem?

Jako cena zboží, za kterou bylo pořízeno. Tato cena může být upravena o náklady na přeměnu, zvelebení či modernizaci předmětného zboží nebo také snížena o hodnotu fyzického a morálního opotřebení.