Jak se vyrovnat s nejistotou

Budu mít práci i za půl roku? Udržím si své příjmy? Zůstanu zdráv?, Budu dobře vycházet i se svým novým šéfem? Tyto a podobné životní nejistoty způsobují úzkost a stres, a dosáhnou-li určité výše, mohou nepříznivě ovlivňovat nejen naši psychiku, ale i naše fyzické zdraví.

Dokládají to průzkumy, mimo jiné ty, které se zabývaly nejistotou týkající se zaměstnání. Ukázaly, že stres vyvolaný dlouhodobější pracovní nejistotou je často výraznější než ten, který vzniká samotnou ztrátou práce. 

Život s nejistotou

Po informacích, jež nejistotu omezují, touží lidé často téměř stejně silně, jako po jídle či dalších základních potřebách. Zaměstnavatelé, udržující své zaměstnance, pokud jde o jejich místa, v nejistotě, a informaci o jejich propuštění (někdy i v dobré víře) odkládají, tak jim ani sobě nepomáhají. Výkonnost jejich pracovníků totiž v podmínkách nejistoty klesá většinou podstatně více než těch, kteří byli o termínu svého propuštění jasně informováni.

Potřeba jistoty nahrává činnostem, mnohdy i organizacím či celým odvětvím, snažícím prázdná místa naší budoucnosti vyplnit. Sahají od náboženství a jejich věčných pravd přes astrologii s jejími oblíbenými horoskopy, konspirační teorie, jež „vědí“, kdo a kam řídí svět až po nejrůznější analytické organizace, schopné přesně určit nástup pěti z budoucích tří krizí.

Falešnou jistotu si však naše psychika někdy vytváří i sama, často i proto, že náš mozek se nás snaží před nejistotou chránit. Někdy i tak, že se pokouší ji před námi zastírat.

Tato reakce, vede-li k omezení stresu, nemusí být vždy špatná. Ve zvláště nejistých dobách však tou nejlepší být nemusí. Co pomáhá, je naučit se s nejistotou žít. Tedy nenechat se jí příliš stresovat, ale nesnažit se ani sebe sama, pokud jde o nejistotu, jež před námi stojí, klamat. Pomůže nám k tomu pět jednoduchých strategii.

Nejistotu je třeba přijmout jako fakt

Všichni jsme rádi, máme-li věci pod kontrolou. Lidé, kterým se to nedaří, koneckonců v životě většinou příliš neuspějí. Příliš silná snaha mít věci pod kontrolou však může vytvářet problém. Platí to především tehdy, vnímáme-li vše, co nejsme schopni zcela kontrolovat, jako svůj osobní neúspěch.

Nejistota postihuje proto často především ty, kteří se domnívají, že by se v situaci, ve které si nejsou zcela jisti nebo nemají své věci pod kontrolou, neměli ocitnout. Podobně postihuje v zesílené míře i ty, kteří věří, že určité věci – či dokonce věci vůbec – by měly zůstávat stále stejné.

Prvou strategií, jak se nejistotou vyrovnat, je proto připustit, že vše mít pod kontrolou nemůžeme. Tedy přijmout představu, že nejistota sice není ideální, v řadě či možná většině případů ji však lze přijmout. A to i tehdy, znamená-li to počítat v jisté míře s tím, že i nejlépe připravené plány či dlouhodobě ověřené postupy nemusí vždy fungovat.

Na nejistotu můžeme navíc pohlížet i pozitivně, a to jako na začátek nových možností. Trocha nejistoty může být i zdravá, protože nám dodává energii. Odmítáme-li ji, stresuje nás zpravidla o to více, a její účinek bývá opačný, spíše paralyzující. 

Přijmout nejistotu nám zpravidla pomůže i to, připomeneme-li si, že jsme jí čelili již dříve, a to úspěšně. Občas máme totiž při pohledu do minula sklon podléhat iluzi, že v ní bylo vše jisté, a to přesto, že ve skutečnosti jsme i tehdy byli nuceni s řadou nejistot bojovat. Pomoci nám může i zamyšlení se nad tím, co nám v minulosti v nejistých situacích pomohlo.

Svou nejistotu omezíme tím, že od ní odpoutáme svou pozornost

Náš pocit nejistoty může někdy narůstat i s tím, jak či na co zaměřujeme svou pozornost. Tu však i v podmínkách, kdy se zdá, že se věci kolem nás vymykají naší kontrole, i nadále pod kontrolou máme.

Pokud nás něco stresuje, může být obtížné tomu nevěnovat pozornost. Naši pozornost však často upoutávají spíše problémy, a zaměření naší pozornosti zpětně ovlivňuje naše pocity, a to včetně pocitu nejistoty.

Pokud nás tak některé události znervózňují nebo v nás vyvolávají pocity nejistoty, není důvod věnovat jim větší pozornost, než si zaslouží. Lidé, kteří se s nejistotou vyrovnávají úspěšněji, jsou proto zpravidla ti, kteří se na ni příliš nezaměřují. Věnují se spíše tomu, jak by svou situaci mohli i přes veškerou nejistotu zlepšit.

Totéž se týká negativních událostí, kterými nás často zásobují média či nejrůznější sociální sítě. Na našem sklonu hledat jistotu parazitují občas i nejrůznější politici, jejichž prodejním artiklem je ochrana před nejistotou, kterou sami vytvářejí. Ani jim není proto třeba věnovat pozornost.

Před nejistotou není namístě utíkat

Nejistotu, jak jsme již uvedli, je třeba akceptovat. Znamená to mimo jiné i to, že nejistým situacím se nelze zcela vyhnout, a neměli bychom se o to ani pokoušet. Víme-li, na základě své zkušenosti, že tuto tendenci máme, měli bychom si její důsledky uvědomit. Tedy pochopit, že řešení nejistých situací sice bývají těžká, sklon se těmto situacím či jejich řešení vyhýbat však přináší důsledky, jež bývají ještě závažnější.

 

Kontrolní otázky

1 Jak se co nejlépe vyrovnat s nejistotou?

Rizika, jež budoucnost může přinést, máme často sklon přeceňovat. Důsledkem je, že věříme, že nastane to nejhorší. Při pohledu do budoucna bychom pochopitelně měli zvážit všechny možné situace včetně té nejhorší. Užitečné je to však především proto, abychom byli schopni té nejhorší možné situaci předejít.

 

2. Jak snížit stres, jež pramení z nejistoty?

Zvažovat v pohledu do budoucna i ty nejméně příznivé scénáře, a věřit tomu, že skutečně nastanou, jsou – či měly by být – dvě různé věci. Sklon věřit, bez jakéhokoli opodstatnění, že k určitým nepříznivým okolnostem skutečně dojde, vede k tomu, že emocionálně reagujeme tak, jako by již opravdu nastaly. Tedy tak, jako by nešlo jen o možnosti, ale reálné události.