Množství odborných poznatků, ve kterých bychom se měli alespoň rámcově vyznat, neustále narůstá. Spolu s tím roste i počet osob, které se k určitým odborným oblastem, často i velmi sebevědomě, vyjadřují.

Nevíme-li o určité věci příliš mnoho, nebo dokonce téměř nic, a nemáme zrovna čas či chuť do ní složitě pronikat, nezbývá nám než řídit se názory těch, kteří se zdají být věci znalí. Na prvý pohled by se mohlo zdát, že odlišit je od těch ostatních nemusí být nic zvlášť složitého. Často to však jednoduché není. Máme-li za sebou určité zkušenosti, pak většinou dobře víme, že kvalifikaci lze v řadě složitějších oblastí celkem úspěšně předstírat.

V některých případech se tak jako experti dokážou docela úspěšně prodávat i podvodníci, a mnohdy jim k tomu stačí jen silná sebedůvěra. Často jim však ještě spíše vycházejí vstříc určité mylné představy: falešné představy o tom, o tom, jak se údajní odborníci projevují, jak mluví či jak jednají.

Chceme-li se jim vyvarovat, měli bychom se řídit tím, co bývá pro skutečné odborníky typické.

1. Skuteční odborníci se vyjadřují jednoduše, a na rozdíl od nejrůznějších šarlatánů jim proto lze snadněji porozumět. Existují pochopitelně i výjimky, zpravidla však platí, že lidé, kteří své oblasti rozumí, ji dokážou podat či vysvětlit poměrně srozumitelně. Často i tak, aby ji pochopilo i zhruba desetileté dítě. Hovoří-li s laiky, obejdou se zpravidla i bez složitých cizích termínů.

Většina odborných disciplín, se kterými se v praxi či kolem sebe setkáváme, není totiž ve své podstatě zase tak složitá, aby jejich hlavní principy nebylo možno vyjádřit i poměrně prostě. Tedy pokud jim osoba, jež je vysvětluje, skutečně rozumí.

2. V hovoru na odborné téma se skuteční odborníci většinou nesnaží dominovat. Většinou nepatří ani k těm, kteří hovoří nejvíc nebo nejhlasitěji. Vědí, co vědí, a nemají potřebu druhé svými znalostmi oslňovat ani tyto znalosti příliš okázale dokazovat.

Osoby, jež žádnými odborníky nejsou, se naopak konverzaci na odborné téma často snaží ovládnout. Bojí se, že kdyby příliš nemluvili, mohli by svou těžce budovanou image odborníků ztratit, nebo dokonce vypadat jako hlupáci. Občas tak skutečné odborníky téměř nepustí ke slovu.

3. Odborníci nebývají nudní. Neplatí to pochopitelně vždy a všude, faktem však je, že skuteční odborníci dokáží o svém tématu hovořit zajímavě, často i zábavně. Jejich znalosti totiž bývají provázeny zkušenostmi či osobními zážitky, mezi nimiž lze najít příběhy či události, kterými své znalosti dokáží zajímavě a živě proložit.

Lidé, kteří o tom, o čem mluví, příliš čí téměř vůbec nic nevědí, mají naopak často sklon být nudní. O svých praktických zkušenostech totiž zpravidla nejsou schopni příliš hovořit. Většinou totiž žádné nemají.

4. Zní to možná paradoxně, ale odborníci toho na rozdíl od těch, kteří své znalosti jen předstírají, „vědí méně“. Tedy alespoň navenek. Vědí totiž, že nevědí vše, a jen zřídka si jsou určitými skutečnostmi sto procentě jisti.

Ti, kteří se za odborníky vydávají, se naopak snaží působit dojmem, že vědí vše, a někdy tomu dokonce skutečně věří. Svými názory si proto bývají zcela jisti. V představě, že vědí více, jim tak lidé občas dopřávají více sluchu než těm, kteří toho ve skutečnosti vědí podstatně více.

Na názory osob, které jsou si jimi zcela jisti, bychom si proto měli dát pozor. Většinou jde totiž o názory, které bývají od skutečnosti značně vzdálené.

5. Odborníci se opírají o fakta. Ti, kteří své znalosti předstírají, se naopak většinou zaštiťují názory jiných údajných expertů nebo se odvolávají na „všeobecně vládnoucí přesvědčení“.

Na faktech odborníci zakládají i své teorie a objeví-li se nová fakta, která jejich teoriím protiřečí, pak tyto teorie opouštějí. Často si navíc často kladou otázky, zda jejich názory či teorie dostupným faktům odpovídají i nadále.

Zdánliví či falešní odborníci si takové otázky nekladou. Kladou si jen ty, o kterých předem vědí, že jejich názory podpoří. Své názory či teorie opírají o údajné autority, ale i odborníky, jejichž názorům zcela nerozumějí, nebo si je vykládají podle svých potřeb. Názory nejrůznějších „autorit“ jim často slouží i jako jeden z nástrojů, kterým ostatními manipulují.

6. Odborníci se drží tématu, kterému rozumí. Osoby, které skutečnými odborníky nejsou, se často prezentují jako odborníci prakticky na vše. Nijak jim nevadí vytvářet dojem, že jsou odborníky i v oblastech, ve kterých jsou jejich znalosti jen velmi mizivé.

Skuteční odborníci bývají ve svých názorech na jiné oblasti naopak podstatně zdrženlivější. Dávají jasně najevo, jakých oblastí se jejich znalosti týkají, a nepředstírají, že ve stejné míře rozumí i oblastem dalším.

7. Odborníci se neobávají přiznat, že se zmýlili. I skuteční odborníci se dopouštějí chyb či omylů. Často dokonce více než ostatní, protože oblasti, kterými se zabývají, bývají složitější, a k chybám tak v nich může dojít častěji. Pokud se však takové chyby dopustí, pak ji přiznají, protože jim jde o věc. Na rozdíl od fiktivních odborníků, kteří chyby nepřiznávají, navíc chápou, že přiznají-li chybu a snaží se ji napravit, jejich prestiž odborníka neklesne, ale naopak vzroste.

Falešní odborníci se však poklesu své autority trvale obávají. Domnívají se proto, že nemá-li jejich prestiž poklesnout, nesmějí svou chybu přiznat. Často se jí proto zuby nehty drží, a to i za cenu, že její dopad časem podstatně roste.

 

Kontrolní otázky

1 Proč je důležité a mnohdy i složité rozpoznat odborníky?

Množství odborných poznatků, ve kterých bychom se měli alespoň rámcově vyznat, neustále narůstá. Spolu s tím roste i počet osob, které se k určitým odborným oblastem, často i velmi sebevědomě, vyjadřují. V některých případech se jako experti dokážou docela úspěšně prodávat i podvodníci, a mnohdy jim k tomu stačí jen silná sebedůvěra. Často jim však ještě spíše vycházejí vstříc určité mylné představy: falešné představy o tom, o tom, jak se údajní odborníci projevují, jak mluví či jak jednají.

 

2. Podle čeho lze falešné odborníky poměrně spolehlivě rozpoznat?

Skuteční odborníci se vyjadřují jednoduše, a na rozdíl od nejrůznějších šarlatánů jim proto lze snadněji porozumět. V hovoru na odborné téma se většinou nesnaží dominovat. Nebývají nudní, protože jejich bývají provázeny zkušenostmi či osobními zážitky, nepředstírají, že vědí vše, opírají se o fakta, nikoli názory druhých, drží se tématu, kterému rozumí, a neobávají se přiznat, že se zmýlili.

 

Děkujeme za Vaši pozornost a budeme se těšit znovu u příští aktuality z oblasti psychologie v práci. Na slyšenou!