ZOK v říši soudů: § 089 a právo na odkup vůči ovládající osobě (27 Cdo 1395/2020)

Posuďte sami jeho znění: „V případě, že ovládající osoba využívá svého vlivu v ovládané osobě způsobem, v jehož důsledku dojde k podstatnému zhoršení postavení společníků ovládané osoby nebo k jinému podstatnému poškození jejich oprávněných zájmů, a není proto možné po nich spravedlivě požadovat, aby v ovládané osobě setrvali, je každý společník, který není ovládající osobou nebo osobou jí ovládanou, oprávněn požadovat, aby od něj ovládající osoba jeho podíl odkoupila za přiměřenou cenu.“

Slyšíte to řinčení zbraní? Cítíte tu vůni střelného prachu?

Jde o ustanovení plné neurčitých pojmů zvoucích k argumentační bitvě jako např.: „Podstatné zhoršení postavení společníků ovládané osoby.“ nebo „Jiné podstatné poškození jejich oprávněných právních zájmů.“ či „Není proto možné po nich spravedlivě požadovat, aby v ovládané osobě setrvali.“ A to nejlepší na závěr: pojem „přiměřená cena.“

Jde též o ustanovení osudových následků. Pokud se společník ovládané osoby vymotá z labyrintu neurčitých právních pojmů, čeká ho za poslední zákrutou sladké právo na odkup jeho podílu vůči ovládající osobě. Krásná představa. Již nikdy se nemuset potkávat na valné hromadě. Již nikdy se nevztekat nad rozhodnutími členů orgánů dosazených ovládající osobou. Jen nekonečná blaženost z obdržených peněz.  

Ale pokud společník v labyrintu zabloudí, čeká ho zamítnutí žaloby a žalář dalšího setrvávání v obchodní korporaci s ovládající osobou. A ta jistě bude po proběhlém sporu nemilosrdnější než kdykoliv předtím.

Novela zákona o obchodních korporacích účinná od 1. ledna 2021 se jádra tohoto ustanovení nedotkla. Náš dnešní případ byl posuzován podle dřívější úpravy, avšak jeho závěry jsou stále aktuální. Tak se na něj pojďme podívat.

 Byla jednou jedna akciová společnost a ta měla tři akcionáře. Každý z akcionářů vlastnil 48 akcií a byl členem představenstva. Potíž nastala, když jeden z akcionářů zemřel.

Dědici se v roce 2014 stali jeho dva synové. Každý z obou bratrů zdědil 24 akcií. Cena 24 akcií činila podle usnesení dědického soudu 12 milionů korun. Ostatní dva akcionáři, každý se 48 akciemi, nabídli jménem společnosti žalobci, že od něj jeho 24 akcií koupí za oněch 12 milionů korun. To bratři odmítli. Asi proto, že se domnívali, že je hodnota akcií vyšší.

Z odůvodnění našeho rozhodnutí vyplývá, že ve společnosti v průběhu následujících let vykrystalizovala většina 96 hlasů původních akcionářů na straně jedné a menšina 48 hlasů obou bratrů na straně druhé. Bratři nebyli schopni na valné hromadě proti hlasům původních akcionářů prosadit své návrhy a nebyli spokojeni s tím, jakým způsobem je společnost řízena.

Proto se rozhodli bojovat. Každý z bratrů se ve zvláštním řízení domáhal toho, aby soud vydal podle § 89 zákona o obchodních korporacích rozhodnutí o uzavření smlouvy, kterou ovládající akcionáři jeho akcie vykoupí. V rozhodnutí jsou zmíněny dva znalecké posudky. Podle jednoho z nich měla být hodnota 24 akcií každého bratra přibližně 39 milionů. Podle druhého pak přibližně 29 milionů. Jednalo se tedy o významný rozdíl oproti nabízeným 12 milionům.

Krajský soud v Hradci Králové jako prvostupňový soud žalobu zamítl, neboť neshledal, že by ke vzniku práva na odkup došlo. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud rozsudek potvrdil. Žalobce podal dovolání a případ se dostal k Nejvyššímu soudu. Avšak ani ten žalobci nevyhověl.

Co nám Nejvyšší soud ohledně podmínek vzniku práva na odkup řekl? Šlo o dvě hlavní myšlenky. První je koncepce práva na odkup jakožto prostředku poslední volby, druhou je nutnost respektování pravidel rozhodování v obchodní společnosti ze strany dotčeného společníka.

Nejvyšší soud v první řadě uvedl, že právo na odkup představuje krajní řešení, které lze uplatnit až tehdy, není-li možné nápravy dosáhnout využitím jiných institutů, anebo není-li s ohledem na okolnosti konkrétního případu spravedlivé požadovat po dotčeném společníkovi, aby k ochraně svých práv těchto institutů využil. Nejvyšší soud proto právo na odkup označil za prostředek poslední volby. Ačkoli třeba i dojde k porušení určitého práva společníka, bude ve většině případů vždy třeba, aby dotčený společník nejprve vyčerpal jiné právní prostředky ochrany svých práv. Teprve pokud jejich prostřednictvím k nápravě nedojde, může mu vůči ovládající osobě vzniknout právo na odkup.

Nejvyšší soud dále vyšel z toho, že v poměrech akciové společnosti, o níž se v projednávaném případě jednalo, se akcionář musí smířit s tím, že rozhodování valné hromady není založeno na jednomyslnosti, nýbrž na dosažení předepsané většiny. Proto akcionář nemůže legitimně očekávat, že mu vznikne právo na odkup vůči ovládající osobě, pokud se mu nedaří prosadit svou koncepci správy společnosti, neboť valná hromada nerozhoduje tak, jak si představuje. Jinými slovy řečeno, dotčený společník musí respektovat pravidla rozhodování v obchodní společnosti.

Nejvyšší soud se následně prizmatem těchto principů zabýval jednotlivými skutečnostmi namítanými žalobcem.

Zaprvé, žalobce poukazoval na to, že nebyl zvolen členem představenstva společnosti, že jím nominovaný bratr nebyl zvolen členem dozorčí rady, a že změnou stanov došlo ke snížení počtu členů dozorčí rady. Smůla. Valná hromada o těchto záležitostech rozhoduje předepsanou většinou a akcionář toto musí respektovat.

Zadruhé, žalobce poukazoval na to, že mu společnost neposkytnula jím požadované informace, které však dle zjištění nižších soudů překračovaly rámec zákonného práva akcionáře na vysvětlení. Smůla. Právo akcionáře na informace je v akciové společnosti užší než ve společnosti s ručením omezeným. K rozšíření tohoto práva by mohlo dojít změnou stanov. Tu by však musela předepsanou většinou schválit valná hromada, což akcionář musí respektovat.

Zatřetí, žalobce poukazoval na to, že valná hromada nerozhodla o rozdělení zisku, byť to ekonomická situace společnosti umožňovala. Ačkoli má akcionář obecně na rozdělení zisku právo a o jeho nerozdělení lze rozhodnout jen z důležitých důvodů a při respektování zákazu zneužít většiny hlasů, opět smůla. Právo na odkup je totiž prostředek poslední volby a Nejvyšší soud žalobci vyčetl, že nebránil svá práva návrhem na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o nerozdělení zisku.

Konečně začtvrté, žalobce poukazoval na některá rozhodnutí v oblasti obchodního vedení společnosti, která měla společnost poškodit a za které vinil většinové akcionáře, kteří byli členy představenstva. Smůla, smůla a zase smůla. Právo na odkup je prostředek poslední volby a Nejvyšší soud žalobci vyčetl, že se nebránil svá práva dostupnými právními prostředky. Dle Nejvyššího soudu mohl žalobce proti členům představenstva podat akcionářskou žalobu. Také mohl navrhnout jejich odvolání z funkce pro porušení povinností při výkonu funkce, kdy dochází k sistaci hlasovacích práv. Anebo mohl podat proti ovládajícím akcionářům jakožto vlivným osobám žalobu na náhradu újmy podle ustanovení § 71 odst. 2 zákona o obchodních korporacích. Nic z toho však neučinil.

Neúspěšný žalobce podal proti rozsudku ústavní stížnost, avšak následně ji vzal z důvodu mimosoudního řešení věci zpět a řízení o ní bylo v červnu 2022 zastaveno. Pro úplnost se sluší dodat, že řízení o žalobě jeho bratra probíhalo obdobně a jeho ústavní stížnost proti dovolacímu rozhodnutí Ústavní soud odmítl již v dubnu 2022.

Děkujeme za Vaši pozornost a těšíme se na další setkání v říši soudů. Na slyšenou!

 

Kontrolní otázky:

1. Může se akcionář domáhat práva na odkup vůči ovládající osobě, aniž by vyčerpal dostupné právní prostředky ochrany svých práv?

Nemůže. Právo na odkup je prostředkem poslední volby, a proto obecně platí, že akcionář musí nejprve vyčerpat dostupné právní prostředky ochrany svých práv, aby mu mohlo následně vzniknout právo na odkup vůči ovládající osobě.

 

2. Může se akcionář domáhat práva na odkup vůči ovládající osobě, pokud se mu dlouhodobě nedaří na valné hromadě prosadit jeho návrh, aby byl zvolen členem představenstva?

Nemůže. Akcionář musí respektovat pravidla rozhodování v obchodní společnosti, takže se musí smířit s tím, že jeho váha ve společnosti se odvíjí od počtu hlasů spojených s jeho akciemi.