Jak posílit svou schopnost kriticky uvažovat

Jaké zvyklosti nám k rozvoji kritického uvažování napomohou? Ty hlavní jsou tři. Jejich východiskem je zdravá skepse vůči názorům či tvrzením druhých. K dalším patří zvyk věnovat pozornost logice (či spíše logickým chybám), kterých se druhá strana ve svém sdělení dopouští, a nejčastějším formám slovní či myšlenkové manipulace, které využívá.

Zdravá skepse

Nechceme pochopitelně říci, že bychom vůči všem, se kterými se dobře neznáme, měli projevovat zvýšenou nedůvěru. Pokud nás však nepřesvědčili, že jim věřit můžeme, měli bychom být opatrní.

Týká se to i firem a jejich nespočetných reklamních sdělení. Není to tak dávno, co jeden americký úřad zjistil, že populární sportovní boty, vychvalované svým „značkovým“ výrobcem z nejrůznějších jedinečných předností, se svými vlastnostmi od těch „běžných“ naprosto nijak neliší. Jejich důvěřiví kupující za ně přesto vydávali o zhruba $200 více.

Pozornost vůči logice protistrany

Při odhalování logických chyb v tvrzeních druhých si často vystačíme se selským rozumem. Kritické myšlení, zaměřené na logiku protistrany, můžeme tak uplatnit i tehdy, pokud se v tématech, o kterých mluví, příliš nevyznáme.

Může jít o situace, kdy její tvrzení jsou protichůdná nebo se vzájemně vylučují nebo o případy, kdy z určitých předpokladů vyvozují závěry, které z nich ve skutečnosti neplynou. Logickou chybou, často však spíše trikem, je i uvažování v kruhu. Jde o situaci, při níž jsou na podporu určitých závěrů používány předpoklady, ve kterých jsou dané závěry již obsaženy. Jde o uvažování, které říká, že „A“ je pravdivé, protože je pravdivé „B“ a „B“ je pravdivé, protože je pravdivé „A“.

Jednoduchou a častou logickou chybou je i sklon chápat věci, které se udály po sobě, jako okolnosti, z nichž jedna (ta dřívější) byla příčinou druhé. K obdobným chybám patří nadměrné zobecňování, tedy dovozování, že platí-li něco v určitých situacích, nebo došlo-li k tomu v několika případech, dojde k tomu i v případech dalších. Jde o uvažování, jež může být záměrné, jeho příčinou bývá však občas i snaha dospět k určitým závěrům co nejrychleji. Kriticky uvažující lidé si těchto logicky vadných či záměrně matoucích formulací všímají, a setkají-li s nimi, přistupují k nim i jejich autorům s patřičnou dávkou skepse.

Citlivost k manipulativním trikům

Kritické myšlení je třeba uplatňovat i v případně nejrůznějších manipulativních triků. K těm častým patří především tyto:

„Vybírání rozinek“. Spočívá v tendenci vybírat si z argumentů, které hovoří pro nebo proti určitému názoru, jen některé, většinou ty, které druhé straně vyhovují. Ostatní, zejména pak protichůdné názory, argumenty či fakta druhá strana přehlíží, zapírá, bagatelizuje nebo dokonce zesměšňuje.

Kritické uvažování se proto snaží zjistit, zda druhá strana nezamlčuje určité informace záměrně. Je-li tomu tak, měla by se pro nás stát nevěrohodnou.

Odvolání na autority či domnělý konsensus. Ani tento klam by kriticky uvažující lidé neměli přehlédnout. Je jednoduchý, avšak o to častější. Spočívá ve sklonu odvolávat se na určité, nepříliš věrohodné, často spíše domnělé autority, mnohdy i „autority“, o kterých dosud nikdo neslyšel. Podobný je zvyk podporovat svůj názor údajným míněním většiny.

Pro oba tyto triky platí, že čím více se k nim určitá osoba upíná, tím slabší bývá její schopnost uvést na podporu svého stanoviska skutečná fakta.

Myšlenková zaujatost. Známkou manipulace, kterou by naše kritické uvažování mělo snadno odhalit, je i snaha protistrany urputně lpět na určitém vysvětlení nějakého jevu či události, přestože existují i další způsoby, jak je objasnit, a dokonce i jednodušší. Jde o sklon nerespektovat jedno po staletí známé pravidlo správného uvažování, a sice tzv. Occamovu břitvu, které říká, že nejjednodušší vysvětlení určité skutečností bývá to nejpravděpodobnější.

Falešné analogie. Analogie, příměry či metafory jsou důležitým řečnickým nástrojem. Nelze je však chápat jako důkaz. Jejich trik spočívá v tvrzení (či v nepřímo naznačeném předpokladu), že dvě věci, které jsou v určitém ohledu obdobné, jsou podobné i v ohledech dalších. To však často neplatí, a obecně platit nemusí. Příkladem je názor, že lidé, kteří si musí každé ráno dát šálek kávy, aby mohli „začít fungovat“, mají stejný problém jako ti, kteří musí každodenně vypít sklenici alkoholu.

Prezentování názorů jako faktů. Manipulativní trik, který jsme si nechali na konec, patří k nejzrádnějším. Názory a fakta jsou totiž dvě různé věci. V běžném životě jsou však často zaměňovány, a to nejen v reklamě, ale občas i sděleních na prvý pohled seriózních.

Fakta jsou realitou, tedy něčím, co skutečně existuje. Jsou prokázaná, pravdivá a nepodléhají interpretaci: ať se nám líbí nebo ne, jejich podstatu nezměníme. Názory jsou naproti tomu určitými osobními pohledy, postoji nebo hodnoceními, a jejich povaha může být zcela subjektivní.

 

Kontrolní otázky

1. Proč je kritické uvažování důležité?

Kritické uvažování brání sklonu podléhat prvnímu dojmu, důvěřovat obecnému mínění, přebírat tradované názory, které se nezakládají na pravdě, či odmítat odlišný úhel pohledu na věc. V praxi bývá toto uvažování často ještě o to důležitější, že brání tomu, abychom se nechali napálit. Lidé živící se snahou ošidit či napálit druhé se totiž většinou zaměřují ty, na nichž je zřejmé, že příliš kriticky neuvažují. Nekritické uvažování je tak často drahé.

2. Jaké myšlenkové zvyklosti přispívají ke zvýšení schopnosti kritického uvažování?

Ty hlavní jsou tři. Jejich východiskem je zdravá skepse vůči názorům či tvrzením druhých, k těm dalším patří zvyk věnovat pozornost logice (či spíše logickým chybám), kterých se druhá strana ve svém sdělení mnohdy záměrně dopouští, a nejčastějším formám slovní či myšlenkové manipulace, které využívá. K těmto manipulativním nástrojům patří především sklon zaměňovat názory a fakta, používat falešné analogie, odvolávat se na neexistující autority či vybírat z různých argumentů jen ty, které druhé straně vyhovují.