Jak „číst“ myšlenky druhých
Čtení myšlenek je kritickou společenskou dovedností, možná nejdůležitější sociální dovedností vůbec. Je důležité pro pochopení smyslu chování druhých i rozhodování o našich vlastních krocích. Umožňuje nám lépe spolupracovat i vyjednávat, poznat, komu nevěřit, chápat, kdy se s námi někdo snaží manipulovat, ale i navazovat blízké citové vztahy. Jak svou schopnost rozpoznat myšlenky druhých zvýšit?
Schopnost číst myšlenky druhých, označovaná též jako „empatická přesnost“ či „šestý smysl“, je důležitá i proto, že brání nedorozuměním a zbytečným konfliktům. Používáme ji prakticky každý den, ať již uvažujeme o tom, zda to, co říkáme, ostatní skutečně zajímá, nebo to jen předstírají, proč se mění jejich nálada, zda nastala správná chvíle pro žádost o zvýšení platu, zda nadešel čas utlumit spor, který jsme nedávno vyvolali apod.
Vrozený základ, omezený dosah
Jde o schopnost, která je zčásti vrozená a s léty se dále rozvíjí, má však své meze. Závisí na podmínkách, v nichž lidé vyrůstají, i pozornosti, který jí věnují. Míra této schopnosti však v průměru nebývá vysoká. Výzkumy ukázaly, že „cizí“ lidé dokáží číst myšlenky a pocity druhých zhruba z 20 %, a lidé, kteří jsou si blízcí, pak mezi sebou v průměru z 35 %. Vyšší je tato schopnost u osob vzdělanějších, inteligentnějších a psychicky vyrovnaných včetně těch, jež lépe rozumí sami sobě.
Jen málokdo je však schopen dosáhnout správného odhadu toho, co si lidé v jeho okolí myslí, z více než 60 %. To však nemění nic na tom, že jsou lidé, kteří jsou schopní rozpoznat i myšlenky či pocity druhých, které si tito lidé sami neuvědomují.
Co nám v odhadu myšlenek druhých brání
Náš „šestý smysl“ vyžaduje, abychom druhé skutečně, byť nepříliš nápadně, sledovali. Opírá o řadu ostatních smyslů, naše myšlenkové schopnosti i paměť, především schopnost vybavit si, jakého jednání druhých jsme již byli svědky. Vyžaduje vnímat výrazy jejich obličeje i další projevy jejich těla, registrovat tón jejich hlasu i tempo či naopak přestávky v jejich řeči, správně chápat význam jejich slov, ale i to, co z jejich strany vyřčeno nebylo.
Proti naší schopnosti číst myšlenky druhých stojí podobná vrozená schopnost, a to schopnost své myšlenky a pocity skrývat, nebo dokonce lhát. I tato schopnost má však u většiny osob k dokonalosti daleko. Obtížnost správného čtení myšlenek a pocitů druhých komplikuje však i fakt, že tyto myšlenky se v průběhu lidské konverzace často rychle mění. Dochází k tomu například tehdy, nastala-li během rozhovoru pauza, nebo vstoupil-li do něj někdo další.
Nejsme-li schopni tyto „okamžiky zlomu“ v myšlení druhé strany správně odhadnout, nebo jim nevěnujeme pozornost, můžeme je přehlédnout. Důsledkem je, že svou protistranu „čteme setrvačně“, a uchází nám například to, že se již méně směje, že se tón její konverzace změnil, a na místo lehkého rozhovoru nastoupil hovor vážnější.
Základy šestého smyslu
Čitelností svých myšlenek či pocitů se různí lidé liší. K čitelnějším patří ti, kteří více mluví, používají více gest, mají živější mimiku, a své pocity či myšlenky se nesnaží skrývat, nejčastěji proto, že k tomu nemají důvod. Paradoxně však k těm čitelnějším patří často i ti, kteří se snaží klamat velmi usilovně. Prozrazuje je jejich nervozita, promítající se v řeči těla, kterou nedokáží zcela ovládnout.
Základem úspěšného čtení pocitů a myšlenek druhých je pozornost věnovaná výrazu jejich obličeje. Často jde o takzvané mikrovýrazy, které jsou krátké a prchavé, a o to větší pozornost, je třeba jim věnovat. Nejlépe je lze registrovat ve výrazu očí. O okamžité náladě druhého svědčí především rozšířené nebo zúžené zornice, signalizující zájem nebo naopak odpor. Věděli to již starověcí obchodníci, kteří se na základě velikosti zornic zákazníků rozhodovali, jak upravit cenu svého zboží.
Díky mnoha svalům, nacházejícím se v okolí očí, mohou oči signalizovat i skleslost, a poukazovat na náš smutek, zděšení (jsou-li široce otevřené), nesoustředění, žárlivost (v případě upřeného pohledu), netrpělivost a nudu (při těkavém rozhlížení se kolem) apod.
Ještě přesnějšího odhadu pocitů druhých dosáhneme tím, sledujeme-li, jak do sebe jednotlivé složky neverbální komunikace druhých zapadají. Jejich gesta, výška hlasu apod. mohou být totiž buď v souladu, nebo ne. Ve druhém případě jde zpravidla o projev toho, že daná osoba si tím, co říká, není jistá, že je nervózní, nemluví pravdu nebo chce svůj skutečný názor skrýt.
Důležité je pochopitelně i to, co druhá strana říká. Máme-li však o pravdivosti jejího sdělení pochybnosti, měli bychom se zaměřit spíše na to, o čem nemluví, čemu se v rozhovoru vyhýbá, co se snaží přejít, při jakých tématech se tempo její řeči nebo tón hlasu zvyšuje. Zpravidla jde totiž o témata, která jí nejsou příjemná, a chtěla by je mít co nejdříve za sebou. Pochybnosti o tom, co říká, jsou většinou namístě i tehdy, vyjadřuje-li se příliš složitě nebo mlhavě, a její řeč provází pohybový neklid.
Chyby v odhadu druhých
Nejčastější příčinou chyb v odhadu myšlenek druhých bývá sklon činit je na základě závěrů příliš rychlých. Často jde o sklon spojený s domněnkou, že myšlenky či pocity druhých jsou velmi blízké myšlenkám nás samých, nebo vznikají na základě stejných pravidel. Lidé jsou však různí a na podobné situace mohou na základě svých vlastností i zkušeností reagovat odlišně.
Platí to tím více, přisuzujeme druhým myšlenky či pocity, které si sami, pokud jde o nás, nechceme připustit. Totéž se týká tendence připisovat druhým úmysly převážně špatné, postranní či jinak nekalé, se kterou se často setkáváme u osob, u nichž tyto negativní emoce převažují.
Schopnost číst myšlenky druhých se navíc zdá být, podle některých výzkumů, obecně na ústupu, a to v důsledku digitální komunikace. Ta totiž schopnost naladit se na pocity druhých snižuje.
Kontrolní otázky
- Proč je schopnost číst myšlenky druhých důležitá?
Je důležitá pro pochopení smyslu chování druhých i rozhodování o tom, jakým způsobem bychom s nimi měli jednat. Umožňuje nám lépe spolupracovat, ale i vyjednávat, soutěžit, chápat, kdy se s námi někdo snaží manipulovat i navazovat blízké citové vztahy. V neposlední řadě brání často nevědomému sklonu připisovat druhým naše vlastní myšlenky či pocity, na které nejsme zrovna hrdí.
- Jak do myšlení a pocitů druhých proniknout?
Předpokladem je jejich projevy sledovat, vnímat výrazy jejich obličeje, především pak očí, i další pohyby jejich těla, registrovat tón jejich hlasu a jeho změny, kadenci či naopak přestávky v jejich řeči, správně chápat význam jejich slov, i to, co z jejich strany vyřčeno nebylo. Důležité je sledovat, zda jejich výrazy a projevy jsou v souladu s tím, co říkají, i v souladu mezi sebou navzájem.