Ministerstvo spravedlnosti postoupilo do mezirezortního připomínkového řízení návrh na ratifikaci tzv. Istanbulské úmluvy. Dokument, který nese oficiální název Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, přitom Česká republika podepsala už v roce 2016. K jejímu vstupu v platnost je však zapotřebí schválení oběma komorami Parlamentu a podpis prezidenta.

Od podpisu úmluvy ze strany České republiky tedy uběhlo už téměř sedm let. Od té doby se ratifikace smlouvy neustále odkládá. Naposledy se tak stalo loni v lednu, kdy rezort spravedlnosti požádal o roční odklad projednávání dokumentu. Nyní se zdá, že česká vláda po dlouhých letech konečně rozhodne o tom, zda Istanbulskou úmluvu podpoří a umožní poslancům, senátorům a posléze prezidentovi, aby rozhodli o její ratifikaci.

Istanbulská úmluva je dokumentem Rady Evropy (nikoli Evropské unie), poslanci Evropského parlamentu se ale nedávno rozhodli, že na její ratifikaci budou klást větší důraz. Česko je totiž jednou ze šesti unijních států – vedle Slovenska, Maďarska, Litvy, Lotyšska a Bulharska –, které úmluvu doposud neschválily. Europoslanci proto v polovině února přijali rezoluci, ve které žádají, aby úmluvu ratifikovala i Evropská unie jako celek a nejen její jednotlivé členské státy. Tento krok má na zbývající země vyvinout tlak, aby s ratifikací neotálely.

Úmluva byla otevřena k ratifikaci 11. května 2011 v Istanbulu. Od té doby je však napříč Evropou předmětem kontroverzí a značné kritiky. Zároveň je opředena řadou mýtů a dezinformací. Co tedy Istanbulská úmluva ve skutečnosti přináší?

Jedná se o mezinárodní dohodu, která považuje násilí vůči ženám za porušení lidských práv a formu diskriminace. Zároveň obsahuje definice trestněprávního jednání, jako je vynucený sňatek, mrzačení ženského genitálu, nebezpečné pronásledování (tzv. stalking), vynucený potrat a vynucená sterilizace či sexuální a domácí násilí. Úmluva vyžaduje, aby smluvní státy zajistily, že uvedená jednání budou trestným činem a jejich pachatelé budou efektivně sankcionováni prostředky trestního práva.

Vedle toho úmluva obsahuje ustanovení týkající se prevence násilí vůči ženám a prevence domácího násilí. Dokument klade důraz také na zvyšování povědomí o různých formách násilí a na školení odborníků v této oblasti.

V neposlední řadě se úmluva zaměřuje na pomoc obětem domácího a sexuálního násilí. Smlouva od států například vyžaduje vytvoření služeb, které budou obětem a jejich dětem poskytovat lékařskou pomoc a psychologické či právní poradenství.

Istanbulská úmluva zároveň vytváří monitorovací mechanismus, který se zaměřuje na kontrolu dodržování dohody ze strany smluvních zemí. Tuto kontrolu má na starosti jednak tzv. Skupina expertů proti násilí vůči ženám a domácímu násilí (známá pod zkratkou GREVIO), jednak tzv. Výbor smluvních států, což je politický orgán složený z oficiálních zástupců jednotlivých zemí.

Jakmile Istanbulská úmluva projde připomínkovým řízením, bude o ní hlasovat vláda. Pokud ji kabinet podpoří, přijdou na řadu poslanci a senátoři a posléze prezident.

Děkujeme za Vaši pozornost a budeme se těšit znovu u příští aktuality z oblasti trestního práva. Na slyšenou.

 

Kontrolní otázky

1. Ve kterém roce Česká republika podepsala tzv. Istanbulskou úmluvu?

V roce 2016.

 

2. Jaký je oficiální název tzv. Istanbulské úmluvy?

Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí.