Jak investovat do sebe sama
Zdaleka nejlepší investicí, kterou můžeme ve finančně nejistých dobách podniknout, je investice do sebe sama. Tedy do vlastních schopností, především těch, ve kterých již nyní vynikáme, ale i těch, jejichž získáním se staneme všestrannější. Investovat můžeme i do vytvoření návyků, které nám osobně i profesně pomohou, do svých zájmů a svého zdraví.
Která „investiční doporučení“ tohoto druhu patří k těm nejvýnosnějším? Většinou jsou to především ta následující.
1. Získejte nové zkušenosti a „univerzální“ dovednosti. Výhodné bývají především zkušenosti, které navazují na naše znalosti či rozšiřují již získané schopnosti, a umožňují nám tak jich co nejlépe využít.
K univerzálním dovednostem, na jejichž získání je dobré se zaměřit, patří ty, které využijeme téměř vždy a všude. Spadají k nim především digitální a analytické dovednosti, ale i důležité obchodní schopnosti či složitější a méně obvyklé sociální dovednosti, především schopnosti přesvědčovat a vést.
Získávání nových zkušeností stojí mezi možnostmi, jak investovat do své kariéry, většinou na prvém místě. Podaří-li se nám ke svým dosavadním znalostem a schopnostem získat i navazující schopnosti nové, zvyšujeme pravděpodobnost, že zaujmeme zaměstnavatele, kteří právě takovou kombinaci vzdělání a zkušeností hledají. Investice do nových zkušeností se tak mohou stát tím, co nám přinese „práci snů“.
2. Studujte. Nechceme-li kupovat zajíce v pytli (což v této oblasti hrozí), a jde-li nám o vzdělání, a ne jen o titul či certifikát, mělo být nás zajímat, zda vzdělání, které škola poskytuje, není jen „on-line“, ale i prezenční, zda se s učiteli či lektory lze sejít i mimo rámec vlastní výuky, například mimo přednášky či semináře, zda škola má své vlastní učební texty (napsané jejími učiteli), zda na ní vyučují lidé mající vedle teoretických znalostí i praktické zkušenosti (či vedle praktických zkušeností i teoretické znalosti) nebo zda její lektoři v sobě své pedagogické schopnosti neobjevili až v době, kdy odešli do důchodu.
Zvažujete-li studium VŠ nebo MBA, zaměřte se i na to, zda většina vyučovaných předmětů nezahrnuje jen nejrůznější, velmi měkké komunikační dovednosti, ale věnuje se i schopnostem „tvrdším“, například tomu, jak vytvořit úspěšnou podnikovou strategii nebo rozpoznat, že vaši firmu někdo za vašimi zády „netuneluje“.
Narazíte-li při zkoumání nabídek vzdělávání na školu, chlubící se hlavně tím, že na ní studují politikové či celebrity, obraťte list.
3. Krmte svůj mozek. Náš mozek má schopnost učit se a růst i s postupujícím věkem, předpokladem k tomu je však jej pravidelně trénovat. V opačném případě naše myšlenkové schopnosti včetně paměti slábnou. Čelit této hrozbě lze především tím, že vedle činností, které známe, provádíme i nové mentální aktivity, které nás nutí přemýšlet (nebo přemýšlet jinak) či učit se novým věcem.
Postupovat můžeme například tak tak, že si vybereme jednu novou konkrétní činnost, pokud možno alespoň trochu náročnou a složitou, ale i prakticky použitelnou, a té se věnujeme. Jak ukázala jedna nedávná psychologická studie, i starší dospělí, kteří se v průměru 16 hodin týdně po dobu tří měsíců věnovali novým a složitějším činnostem, dosahovali lepší výsledky v testech krátkodobé i dlouhodobé paměti než lidé průměrného věku, kteří se věnovali jen známějším činnostem, například čtení nebo luštění křížovek.
4. Cestujte. Cestování, jež má povahu investic do sebe sama, je především to, která nám dává možnost seznámit se i s trochu jinými zvyky, podmínkami či kulturami, než jsou ty, na které jsme zvyklí. Cestování tohoto typu brání jednostrannému pohledu na svět, umožňuje chápat, že cesty ke štěstí i úspěchu mohou být různé, a že i zvyky, na prvý pohled zvláštní, nemusejí být vždy špatné.
Snižuje tak náš sklon k zaujatosti a omezuje předsudky, které nám občas mohou bránit v přijímání nových myšlenek či úhlů pohledu. Mnohdy nám přináší i cenné inspirace, které bychom pobytem ve známém či domácím prostředí nezískali. Jak řekl svatý Augustin: Svět je kniha a kdo necestuje, nikdy z ní nepřečetl více než jednu stránku.
5. Učte se cizí jazyk. Schopnost dorozumět se i v cizím prostředí je profesně i osobně důležitá, a u nás dosud ve srovnání se světem pokulhává. Tím spíše se může stát poměrně snadným zdrojem našich konkurenčních výhod.
Učení se cizímu jazyku je důležité i pro možnost v cizím jazyce číst, a získat tak, podobně jako při cestování, nové znalosti a pohledy. Má-li přinést svůj efekt, předpokládá navíc i to, že se seznámíme s kulturou, zvyklostmi či způsobem uvažování jiných národů. Umožňuje tak pochopit, že naše zvyklosti, ale i instituce, nemusí být ty jediné možné, a možná ani ty nejlepší. I tato okolnost se tak může stát často tím, co naši práci odliší v příznivém ohledu od druhých.
6. Investujete do prevence před vyhořením. Cesta vede přes tvorbu zvyků, které vyhoření brání.
Prvým je zvyk udržovat si rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem, tedy stanovit si přísné hranice, umožňující nám uchovat si osobní či rodinný čas. Jejich součástí může být zvyk nekontrolovat e-maily po stanoveném večerním čase, nejíst na svém pracovním stole, své volno si podrobně plánovat a jeho plán dodržovat, využívat ho k relaxaci apod.
Důležitou součástí těchto zvyklostí může být i zvyk či schopnost říkat „ne“, tedy odmítat vykonávat práci za druhé, především tehdy, dojdeme-li k závěru, že se na našem pracovním stole v rostoucí míře hromadí úkoly, které nás k našim kariérním cílům nijak neposunují. Způsob, jak v těchto situacích postupovat, je jednoduchý. Vyžaduje takt a důslednost, například vyjádření: „Přál bych si, abych mohl pomoci, ale obávám se, že to je mimo moji oblast" nebo „Vážím si toho, že se ptáte, ale rád bych co nejdříve dokončil úkol, který jsem nedávno dostal“.
Z dlouhodobějšího hlediska jsou nejlepší obranou proti vyhoření naše koníčky. Vyhoření totiž nevzniká tím, že by naše práce byla příliš náročná, ani tím, že nás stresuje. Vzniká tím, že vedle ní neprovádíme žádnou činnost jinou.
7. Najděte si mentora. Mentor nám může v naší kariéře pomoci tím, že sleduje náš odborný i profesní růst, upozorňuje nás, jaké schopnosti bychom měli dále rozvíjet, čemu bychom se měli věnovat i jakým oblastem bychom se možná měli raději vyvarovat, a to, jak pokud jde o naše zaměstnání, tak i případné podnikání. Nalezení mentora nám tak umožní lépe dosáhnout svých cílů.
Mentora můžeme nalézt ve svém pracovním či profesním okolí, mezi profesionály svého oboru, například prostřednictvím sociálních sítí, někdy však i formou tzv. studeného oslovení, tedy tak, že o tuto pomoc požádáme někoho, o jehož zkušenostech se domníváme, že by pro vás mohly být užitečné.
8. Pečujte o své emocionální zdraví. Prakticky každý si svém životě občas potřebuje pohovořit s někým, s kým může otevřeně probrat své pocity. Optimálně pochopitelně s někým, kdo je v této oblasti odborník.
Tento rozhovor se může týkat hrozby toxických vztahů, tedy působení osob, které ničí naši energii, ale i toho, zda občas netrpíme (pod vlivem stresu, a aniž si to uvědomujeme) záchvaty paniky, proč nás často pronásleduje úzkost či špatná nálada, jak omezit svůj sklon řešit své spory konfrontací, či jak se bránit stresu, který si vytváříme zbytečně sami.
Význam tohoto rozhovoru může někdy spočívat i „jen“ tom, že sníží náš sklon zaměřovat se na problémy, které nás občas pronásledují, a věnovat více pozornosti příležitostem, které se před námi otevírají. I v tomto případě jde však o rozhovor, který splnil svůj účel.
Kontrolní otázky
- Do jakých schopností bychom měli investovat?
Výhodné bývají především zkušenosti, které navazují na naše znalosti či rozšiřují již získané schopnosti, a umožňují nám tak jich co nejlépe využít. K univerzálním dovednostem, na jejichž získání je dobré se zaměřit, patří ty, které využijeme téměř vždy a všude. Spadají k nim především digitální a analytické dovednosti, ale i důležité obchodní schopnosti či složitější a méně obvyklé sociální dovednosti, především schopnosti přesvědčovat a vést.
- Na co si dát pozor při volbě vzdělávací instituce?
Jde-li nám o vzdělání, a ne jen o titul či certifikát, mělo být nás zajímat, zda vzdělání, které škola poskytuje, není jen „on-line“, zda se s učiteli či lektory lze sejít i mimo rámec vlastní výuky, například mimo přednášky či semináře, zda škola má své vlastní učební texty (napsané jejími učiteli), zda na ní vyučují lidé mající vedle teoretických znalostí i praktické zkušenosti (či vedle praktických zkušeností i teoretické znalosti) nebo zda její lektoři v sobě své pedagogické schopnosti neobjevili až v době, kdy odešli do důchodu.