Jak klameme sami sebe

K nejčastějším důvodům, proč sami sebe klameme, patří, že si své uvažování či rozhodování snažíme trochu usnadnit, nebo že si nechceme připustit, že jsme takoví, jací jsme. K nejčastějším sebeklamům patří většinou následujících pět.

Kyselé hrozny. Jde o sebeklam, který popsal již bajkař Ezop. Jeho podstatou je, že to, na co „nemáme“, začneme vnímat v jiném světle. Tedy stejně jako liška v Ezopově bajce, která o hroznech, na které nedosáhla, prohlásila, že jsou kyselé.

Ilustrací tohoto sebeklamu je bezpočet. Nebyli jsme přijati na místo, o které jsme usilovali? Pak to místo asi nebude tak zajímavé, jak se nám původně zdálo, a ve firmě, která dála přednost někomu jinému, nepochybně vládne protekce. Nedaří-li se nám zbohatnout, jak bychom si představovali, můžeme dojít k závěru, že bohatství stejně k žádnému štěstí nevede, a většina bohatých lidí je chamtivých a lakomých, a my s nimi proto vlastně ani nic společného mít nechceme.

Závěry v duchu „kyselých hroznů“ mohou být někdy správné, většinou nám však slouží jen k tomu, abychom si sami před sebou ospravedlnili, proč se nám něco nedaří. Pomohou-li nám omezit náš stres, nemusí vždy vadit. Slouží-li nám však toto zdůvodnění k tomu, že o něco, na co ve skutečnosti máme, přestaneme usilovat, pak nám tento myšlenkový klam příliš nepomáhá.

Efekt reflektoru. Jde o sklon věřit, že lidé v našem okolí si nás všímají daleko více, než tomu ve skutečnosti je. Příčinou tohoto sebeklamu je většinou náš sklon zapomínat, že jsme-li sami středem svého vlastního světa, nemusí to znamenat, že jsme i středem světa všech ostatních.

Na rozdíl od předchozího sebeklamu nám tento v ničem nepomáhá. Je sice vrozený, většinou však vede jen k tomu, že zvyšuje náš stres, a to především v situacích, které jsou pro nás nové. Tento stres však na nás může být viditelný, a může tak vést k tomu, že si nás ostatní začnou všímat skutečně trochu více, než je zdrávo.

Podobný je i efekt průhlednosti, jež spočívá v tom, že lidé přeceňují schopnost ostatních „do nich vidět“. Tato schopnost totiž většinou nebývá velká. Příkladem je student, který se na určitý předmět nepřipravil, a začne se obávat, že učitel to pozná, a vyvolá ho, jednoduše proto, že jeho neznalost na něm vidí. V důsledku toho začne panikařit, a vyvolán být skutečně může.

Řešení, jak se s tímto klamem vypořádat, je většinou jednoduché. Stačí si uvědomit, že druzí nás sledují nebo se o nás zajímají podstatně méně, než se domníváme.

Paradox výběru. Možnost výběru nás zpravidla těší. Podstatou tohoto paradoxu však je, že v situacích, kdy je výběr omezenější, se zpravidla lépe orientujeme, dokážeme se rozhodnout snadněji, a zpravidla i lépe. Příliš mnoho možností, ze kterých můžeme volit, nás naopak často stresuje, a vede k tomu, že si nakonec možná nevybereme vůbec.

Ilustrací tohoto paradoxu je experiment, který provedla firma vyrábějící šampóny. Počet variant jednoho ze svých produktů snížila z 26 na 15. Výsledkem bylo zvýšení prodeje o 10 %.

Paradox výběru pochopitelně neznamená, že možnost vybírat si z více možností je špatná. Co říká, je, že osoby postavené před výběr z velkého počtu možností, navíc v omezeném čase, může tato situace paralyzovat, a jejich výběr nemusí být nejlepší.

K řešení tohoto paradoxu nám zpravidla pomohou dva kroky. Tím prvým je ujasnit si, podle čeho si vybíráme, tedy jaká kritéria jsou pro nás při výběru důležitá. Druhým je vyhnout se situacím, vyžadujícím výběr z příliš velkého počtu možností, tedy upřednostňovat situace, kdy náš výběr je omezenější.

Efekt potvrzování. Jde o tendenci vyhledávat, upřednostňovat či přijímat informace podle toho, zda potvrzují názory, a ignorovat naopak ty, které jsou s naším přesvědčením v rozporu.

Společenským důsledkem efektu potvrzování bývá polarizace postojů, vytrvalost ve víře či sklon věřit iluzorním vztahům, například mezi událostmi, které spolu nijak nesouvisejí. Na jeho podporu slouží často nejrůznější „algoritmické úpravy“ na sociálních sítích, které jednotlivcům zobrazují pouze informace, se kterými souhlasí.

Ještě vážnější bývá, že lidé, podléhající tomuto klamu, mají sklon svému přesvědčení věřit i tehdy, je-li přesvědčení v rozporu s jasnými důkazy, jež svědčí o opaku. Vůči lidem, zastávajícím jiný, pro ně nepříjemný názor, bývají navíc téměř automaticky nepřátelští.

Efekt potvrzování většinou nelze zcela odstranit, omezit ho však lze výchovou, tréninkem kritického uvažování a snahou získávat informace z více zdrojů. V neposlední řadě nám pomůže i to, že si existenci tohoto efektu, tedy to, že může působit i na nás, uvědomíme.

Efekt informační dostupnosti. Uvažování, které podléhá tomuto efektu, je zkreslené, protože je založeno především na informacích, které se nám při přemýšlení o určité věci vybaví jako první.

Pod vlivem tohoto efektu se tak lidé mnohdy rozhodují na základě okolností či případů, které jsou nedávné a které mají v čerstvé paměti. Mnohdy se tak rozhodují i proto, že informace, které si vybaví snadněji, považují za důležitější.

Důsledkem tohoto myšlenkového klamu může být sklon se při svém uvažování opírat o omezenější či dokonce méně relevantní okruh informací. V extrémním případě jde o uvažování člověka, který ve svém úsudku vychází z toho, co ho jako první napadne.

K nejčastějším praktickým důsledkům tohoto efektu patří uvažování zkreslené tím, co jsme měli možnost sledovat v médiích. Příkladem je situace, kdy zprávy o únosu dítěte vedou k představě, že pravděpodobnost této události je větší, než odpovídá skutečnosti.

Rozsáhlé mediální pokrytí mimořádných událostí, například vražd či útoků žraloka, a relativně podstatně menší pokrytí událostí běžných, tak vede k tomu, že lidé mají tendenci výskyt či riziko „senzačních“ událostí nadhodnocovat. To, že o nich slyšeli, si totiž snadněji vybaví. Skutečnost, že o nich nedávno slyšeli, a mají je v živé paměti, však nemusí být pro zvažování jejich výskytu či rizik nijak relevantní.

Příkladem je průzkum, při kterém byli lidé dotazování, zda za pravděpodobnější příčinu úmrtí považují útok žraloka nebo pád kusů zříceného letadla. Většina odpověděla, že nebezpečí plynoucí z padajících částí letadla je ve srovnání s útoky žraloků podstatně menší. Skutečností však je, že možnost, že zemřeme „na padající části letadla“, je 30krát větší, než že nás zabije žralok.

 

Kontrolní otázky

1. Jaké jsou nejčastější důvody toho, že máme občas tendenci klamat sebe sama?

K nejčastějším důvodům, proč sami sebe klameme, patří, že si své uvažování či rozhodování snažíme trochu usnadnit, a používáme k tomu takzvané myšlenkové zkratky, které nemusí být zcela přesné. K dalším patří to, že si nechceme připustit, že jsme takoví, jací jsme, a své jednání si nejrůznějším způsobem racionalizujeme.

 

2. Jaké jsou nejčastější sebeklamy, ke kterým se ve svém uvažování uchylujeme?

Patří k nim „kyselé hrozny“, sebeklam, jehož podstatou je, že význam toho na co „nemáme“, začneme snižovat; „efekt reflektoru“, tj. sklon věřit, že lidé v našem okolí si nás všímají daleko více, než tomu je; „paradox výběru“ spočívající v tom, že v situacích, kdy je náš výběr omezenější, se zpravidla rozhodujeme snadněji, ale i lépe; „efekt potvrzování“, tedy tendence vyhledávat či přijímat informace podle toho, zda potvrzují naše názory; a „efekt informační dostupnosti“, sklon brát při rozhodování v úvahu především informace, které se nám při přemýšlení o dané věci vybaví jako první.