Deset přesvědčení, která vám mohou zbytečně bránit v postupu

I když jste ve své práci dobrý, máte rozsáhlé znalosti a pracujete s plným nasazením, může se stát, že váš postup brzdí určité nevhodné názory, jimiž se řídíte. Může jít o přesvědčení, která vám připadají přirozená, a možná si je pro ani plně neuvědomujete. Tato přesvědčení se přesto mohou stát bariérou vaší kariéry. O jaká přesvědčení se může jednat? K těm častým patří následujících deset.

1. Zvládám-li svou práci zcela bez problémů, neměl by mi šéf říkat, jak ji mám dělat. Bez ohledu na to, jak dobří lidé ve své práci jsou, k svému dlouhodobému úspěchu potřebují občasné usměrnění. A i tehdy, snaží-li se svou práci provádět co nejlépe, si potřebují být jisti, že jejich vlastní hodnocení je objektivní a jejich výsledky odpovídají širším cílům organizace. V neposlední řadě potřebují i jasné termíny či harmonogramy.

Osobou, která za to odpovídá, je jejich šéf. I špičkoví pracovníci by neměli zapomínat, že ani nejlepší profesionální atleti nepřestávají trénovat pod dohledem svých koučů.

2. Má-li moje práce mít tvůrčí povahu, musím mít možnost dělat ji po svém. Chceme-li být ve své práci opravdu kreativní, a chceme-li navíc, aby naše kreativita měla smysl, pak prvá věc, kterou potřebujeme vědět, je, kde se od nás kreativita očekává a kde nikoli.

K tomu potřebujeme trvalé informace týkající se širších souvislostí našeho úkolu, a ty má většinou náš šéf. Svou kreativitu můžeme plně uplatnit jen tehdy, víme-li, v jaké oblasti se můžeme rozhodovat zcela volně, a v jakých mantinelech je naše kreativita pro organizaci prospěšná.

3. Dostává-li se někomu zvláštního zacházení, mělo by se tohoto zacházení dostat i mně. Řekněme to takto: zacházet se všemi stejně, bez ohledu na jejich výkon, je nespravedlivé. Pokud se však někomu dostává zvláštních podmínek, o kterých si myslíte, že si je zasloužíte také, zjistěte, co všechno tento člověk udělal, aby si je zasloužil. Získáte tak možná lepší představu o tom, co přesně musíte udělat i vy, abyste si zvláštní zacházení zasloužil.

Vyjádřeno jinak, nemáte-li skutečně jasný a zcela zřejmý důvod se domnívat, že vaše hodnocení je nespravedlivé, pak dostávají-li tak vaši spolupracovníci odměny, které vy nedostáváte, berte to jako odraz vaší výkonnosti. Tedy jako inspiraci ke svému zlepšení. Nebuďte „vrzajícím kolečkem“, které žádá víc, ale plně výkonným hráčem, který si víc i vydělá.

4. Cesta k úspěchu spočívá v přizpůsobení se stylu a preferencím šéfa. Vaše práce by měla být s požadavky vašeho šéfa v souladu. Tyto požadavky jsou totiž většinou rozumné, což zpravidla platí i o požadavcích, které se u různých šéfů liší

Skutečností je však i to, že chcete-li být skutečně a dlouhodobě úspěšní, měli byste si stanovit i své vlastní požadavky týkající se vaší práce, ze kterých slevit nemůžete. Nejde o požadavky, které by šly proti představám o vaší výkonnosti, které má váš šéf. Patří k nim však požadavky znát jasná očekávání týkající se vaší práce a jejích výsledků, mít podmínky či zdroje potřebné k dokončení vašich úkolů, získávat spravedlivou, přesnou a upřímnou zpětnou vazbu a odpovídající uznání a odměnu za vaši práci. Nepovažuje-li váš šéf tyto požadavky za důležité, pak k vaší kariéře z dlouhodobějšího hlediska nepřispívá.

5. V mé práci i postupu mi pomůže, budu-li se se svým šéfem přátelit. Lepší „osobní politikou“ na pracovišti je většinou soustředit své vztahy s dalšími osobami na okolnosti, dotýkající se vaší práce. Jejich součástí mohou být i vztahy založené na zájmu o společnou profesi. Falešná přátelství bývají však ztrátou času, a vaši práci i situaci na pracovišti velmi pravděpodobně spíše zkomplikují.

Neznamená to, že by na pracovišti skutečná přátelství vznikat neměla. Tato přátelství se v práci občas vyvinou, a někdy se mohou týkat i osob, které jsou vašimi šéfy. Dostanete-li se do této situace, měli byste však počítat s tím, že na ochraně tohoto přátelství před tvrdou realitou pracoviště budete muset hodně pracovat.

6. Chybám či problémům v práci bych se měl věnovat až tehdy, je-li to nezbytně nutné. Pokusíte-li se vypořádat s případnými chybami či problémy v práci okamžitě, jakmile k nim dojde, pak je mnohem pravděpodobněji vyřešíte, dokud jsou malé a zvládnutelné.

Pokud malé chyby záměrně „přehlédnete“, nebo se budete domnívat, že se vyřeší samy, mohou občas odeznít. Většinou se však budou opakovat. A i malé problémy, které se neustále opakují, způsobují občas velké potíže. Zahrnete-li řešení malých problémů i do pravidelných kontaktů se svým šéfem, pak se většině z nich buď úplně nebo z rozhodující části vyhnete.

7. Žádné zprávy jsou dobré zprávy, a to se týká i hodnocení mé práce a jejích výsledků. Hodnocení ze strany našeho šéfa, zpětná vazba týkající se vývoje našich schopností či dokonce snaha našeho nadřízeného nás koučovat, je vždy dobrou zprávou.

Pravidelná zpětná vazba je vždy příležitostí ke zlepšení. Své nedostatky si totiž lidé většinou plně neuvědomují. Důležitá je i proto, že nás upozorňuje na význam cílevědomého budování našich schopností. Šéfa či kohokoli jiného, kdo se nám ji snaží poskytnout, je třeba ujistit, že ji vítáme.

8. Nemá-li můj šéf rád papíry, není třeba, abych ho o své práci či jejích výsledcích písemně informoval. Někteří šéfové chtějí o práci svých spolupracovníků písemné podklady, jiným stačí ústní informace. O tom, co a s jakými výsledky děláme, je však třeba mít písemný přehled. Bez ohledu na to, zda a jak váš šéf výsledky práce svých zaměstnanců sleduje, vy byste to, alespoň v rámcové podobě, činit měli. Nikdy nevíme, kdy budeme podobné podklady potřebovat.

9. Nepatřím-li k těm, kdo snadno a rychle navazují vztahy s druhými, budu mít vždy problém se na pracovišti prosadit. Bez ohledu na to, zda jste svým založením spíše extrovert nebo introvert, nemusí být pro vás nijak složité stát se na pracovišti oblíbeným. Většinou k tomu stačí uvědomit si, čím můžeme ostatním v případě potřeby pomoci či vyjít vstříc. Jsou jistě lidé, kteří dokáží být charismatičtí, poutaví, nebo jinak zajímaví. O jejich sympatiích či handicapech na pracovišti však rozhoduje především to, do jaké míry chápou, čím by mohli ostatním, je-li to zapotřebí, pomoci.

10. Můj šéf je příliš zaneprázdněný, než aby se se mnou mohl pravidelně setkávat. Bez ohledu na to, jak zaneprázdněný náš šéf je, v jeho možnostech je, aby se s námi pravidelně setkával. V opačném případě by mu totiž hrozilo, že o požadavcích na svou práce nemusíme mít jasné představy, a nemusíme ji proto vykonávat dobře. Podaří-li se vám přimět svého šéfa, aby svůj pracovní čas zaměřil, jak by měl, a zařadil tak do něj i pravidelná setkání s vámi, kvalita vaší práce se zlepší, a váš šéf si toho všimne.

 

Kontrolní otázky

1. Proč nám některá přesvědčení mohou bránit v postupu?

Může jít o přesvědčení, která vám připadají přirozená, a možná si je pro jejich zdánlivou samozřejmost ani neuvědomujeme. Může jít i o názory, které jsou v praxi poměrně časté, a setkáváte se s nimi i u svých kolegů. Mohou nám však zbytečně brát některé příležitosti, nebo bránit získat skutečně profesionální image.

 

2. Čeho se tato přesvědčení nejčastěji týkají?

Mohou se týkat toho, že jsme-li výkonní, a svou práci zvládáme, neměl by nám šéf říkat, jak ji máme dělat, že má-li naše práce tvůrčí povahu, musíme mít možnost dělat ji po svém, že dostává-li se někomu zvláštního zacházení, mělo by se ho dostat automaticky i nám, že cesta k úspěchu spočívá v přizpůsobení se stylu a preferencím šéfa, že v naší práci i postupu nám pomůže, budeme-li se se svým šéfem přátelit, že chybám či problémům v práci bychom se měli věnovat až tehdy, je-li to nezbytně nutné, že žádné zprávy jsou dobré zprávy, a to se týká i hodnocení naší práce, že nemá-li náš šéf rád papíry, není třeba, abychom ho o své práci písemně informovali, že nepatříme-li k těm, kdo snadno a rychle navazují vztahy s druhými, budeme mít vždy problém se na pracovišti prosadit či představy, že náš šéf může být příliš zaneprázdněný, než aby se s námi mohl pravidelně setkávat.