Jak rozpoznat, že jste chytřejší, než si myslíte
Výzkumy ukazují, že většina lidí je přesvědčena, že jsou chytřejší než druzí. Řada z nich se v tom pochopitelně mýlí. Osob, chytřejších než ostatní, je totiž vždy jen zhruba polovina. Jsou však i lidé, kteří svou inteligenci podceňují. Jak poznat, že jsme ve skutečnosti chytřejší, než si myslíme?
Svou inteligencí, tedy schopností řešit problémy, přizpůsobovat se novým situacím, rychle se učit a používat nové poznatky v praxi, se lidé liší. Tato okolnost nemusí být na škodu. Většina zaměstnání totiž příliš vysokou inteligenci nevyžaduje. Inteligence jako taková však nepochybně potřebná je. Svědčí o tom mimo jiné rozvoj inteligence umělé.
Vnímání inteligence trpí často paradoxem. Osoby, jejichž inteligence je podprůměrná, bývají přesvědčeny o opaku. Důvod je jednoduchý: nevědí, co vše nechápou. Lidé se zvýšenou inteligencí mají naopak sklon své rozumové schopnosti podceňovat. Vědí, že svět je složitý, a proniknout do jeho zákulisí není snadné.
Podceňování své inteligence nás však může vést k tomu, že se určitých úkolů zbytečně obáváme, a svou inteligenci tak nevyužíváme naplno. Mít proto o své inteligenci poměrně realistickou představu je důležité. Jak ji však získat?
Testy a návyky
Pomoci nám mohou inteligenční testy. Inteligence je však složitá, a zahrnuje širokou škálu typů. Patří k nim inteligence numerická, prostorová, jazyková, emoční a další. Souhrnná kvantifikace jednotlivých typů inteligence tak nemusí být vždy zcela jednoduchá.
K důležitým mentálním schopnostem, o kterých inteligenční testy většinou téměř vždy mlčí, patří především naše tvořivost. V profesích, vyžadujících časté inovace, se přitom bez ní, chceme-li uspět, prakticky neobejdeme.
Své rozumové schopnosti můžeme však často poměrně spolehlivě posoudit i bez testů. Posouzení, které máme na mysli, vychází z našich návyků, tedy toho, čemu se pravidelně věnujeme, co upřednostňujeme, jak reagujeme, jak se rozhodujeme, o čem rádi mluvíme či jak žijeme. Jsme-li schopni vidět tyto návyky realisticky, jsme většinou schopni posoudit realisticky i svou inteligenci.
A jakých je sedm znamení, díky nimž poznáte, že jste chytřejší, než si myslíte?
Návyky, o které můžeme posouzení své inteligence opřít, nemusejí být zrovna zvyky géniů. Jde o jednoduché a poměrně běžné, přesto však důležité zvyky, které můžeme porovnat s většinou lidí kolem nás. Ke zvykům, na nichž můžeme své posouzení založit, patří především následujících sedm. Pokud vám znějí povědomě, je velmi pravděpodobné, že jste inteligentnější, než si myslíte.
Za prvé – Zvyk pochybovat. O významu tohoto zvyku byl přesvědčen již čínský filozof Konfucius. Lidé, kteří to, co slyší, alespoň čas od času nezpochybňují, bývají totiž podle jeho názoru hloupí.
Známkou inteligence bývá sklon zpochybňovat ustálené vidění světa, tvrzení autorit, ale i příčiny událostí, které jsou nám předkládány k víře. Neznamená to pochopitelně, že bychom nikomu a ničemu neměli věřit. Sklon pochybovat o ustálených tvrzeních či nespokojovat se s tím, co je chápáno jako samozřejmé, není totiž ničím jiným než zvykem uvažovat a přemýšlet nezávisle a kriticky.
Za druhé – Zvyk připouštět si své chyby. Každý dělá chyby, ale ne každý je schopen se z nich poučit. Pokud jste schopni si své chyby přiznat, převzít za ně odpovědnost, zamyslet se nad tím, proč vznikly, a pokusit se jim příště vyvarovat, jste chytřejší, než si myslíte.
Inteligence totiž nespočívá jen v tom, dělat věci správně. Spočívá i ve schopnosti učit se z chyb, včetně těch vlastních. Nejzávažnější chyba, které se můžeme dopustit, je totiž ta, ze které jsme se nic nenaučili.
Za třetí – Jste zvědaví, máte široké zájmy či široký okruh koníčků. Patříte-li k lidem s širšími zájmy, jste zvědaví, nebojíte se novinek ani nových pohledů na věc, pak jste velmi pravděpodobně chytřejší, než si myslíte.
Inteligence není jen o tom být v určité oblasti odborníkem. Je i o tom být zvědavý, učit se novým věcem, zabývat se širším okruhem záležitostí, či nahlížet na věci z více, a to i nových úhlů. Stejně tak je i o tom věnovat se novým tématům a své znalosti a schopnosti rozšiřovat.
Za čtvrté – Problémy řešíte i jinak, než je běžné. Řešení problémů je jednou z důležitých známek inteligence. Jste-li v něm dobří, není třeba pochybovat o tom, že jste i inteligentní.
Dokážete-li však řešit problémy i nově, či na základě kreativních nápadů, pak jste pravděpodobně chytřejší, než si myslíte. Řada problémů, především těch zcela nových, vyžaduje totiž kombinaci kritického myšlení, kreativity a vynalézavosti. Řada lidí přistupuje přesto k řešení těchto problémů, jak napsal Einstein, na základě stejného způsobu uvažování, který vedl k jejich vzniku.
Za páté – Empatie. Schopnost pronikat do pocitů druhých je často chápána „jen“ jako projev emocionální inteligence. Ve skutečnosti je ale klíčovou složkou uvažování. Dokážete-li se vžít do druhých, porozumět jejich touhám a pocitům a komunikovat s nimi citlivě a chápavě, jste chytřejší, než si myslíte.
Empatie předpokládá vhled, intuici a schopnost reagovat na nové podněty, což jsou všechno důležité známky inteligence.
Za šesté – Humor. Smích je nejen jeden z nejúčinnějších léků, ale i známkou inteligence. Platí to především tehdy, dokážeme-li se smát i sami sobě, a jako humorné vnímáme i situace, které tak ostatní nevidí. Jde o jednu ze známek kreativity, schopnosti uvažovat mimo zaběhnutá pravidla. Nebo pravidla, která již přestala mít smysl, zpochybňovat.
Pokud tak zjistíte, že se smějete často, rádi, a někdy i se sklonem k ironii, a že dokážete rozesmát i ostatní, pak jde zcela nepochybně o jednu ze známek vaší inteligence, které byste si měli vážit.
A konečně za sedmé – Myšlenky, které vyjadřujete, jsou vaše vlastní. Jde o myšlenky či názory, ke kterým jste došli sami, na základě své schopnosti uvažovat nezávisle a autenticky.
Jste-li schopni myšlenky, ke kterým dospějete, i přehledně třídit, strukturovat a vyjadřovat, a nijak vás přitom nemate, že jde o myšlenky vaše, a nikoli někoho jiného, pak disponujete i jednou z nejméně běžných forem inteligence. Všechny tyto dovednosti totiž vyžadují nejen vlastní vhled a úsudek, ale i schopnost klást si otázky, vnímat věci z více perspektiv a shromažďovat vlastní zkušenosti.
Výše uvedené zvyky nelze brát jako jednoznačné projevy, ukazatele nebo dokonce měřítka inteligence. O inteligenci však bezesporu svědčí. Jejich rozvoj nám navíc pomůže, aby nás nenahradila inteligence umělá.
Kontrolní otázky
- Jak lze inteligenci rozpoznat pomocí návyků, které jsou pro vás, i druhé, charakteristické?
Návyky, o které můžeme posouzení své inteligence opřít, nemusejí být zrovna zvyky géniů. Jde o jednoduché a poměrně běžné, přesto však důležité zvyky, které můžeme porovnat s většinou lidí kolem nás. Patří k nim zvyk pochybovat, připouštět si své chyby, být zvědavý a mí široké zájmy či široký okruh koníčků, řešit problémy i jinak, než je běžné, pronikat do pocitů druhých, smysl pro humor a sklon vyjadřovat své vlastní myšlenky. Pokud vám tyto zvyky či sklony znějí povědomě, je velmi pravděpodobné, že jste inteligentnější, než si myslíte.
- Proč může být posouzení inteligence pomocí zvyků poměrně spolehlivé?
Výše uvedené zvyky nelze brát jako jednoznačné ukazatele nebo dokonce měřítka inteligence. O inteligenci však bezesporu svědčí. Inteligence zahrnuje širokou škálu typů, a jejich souhrnná kvantifikace tak nemusí být vždy zcela jednoduchá. Běžně používané inteligenční kvocienty, ke kterým inteligenční testy dospívají, nemusí zohledňovat všechny druhy inteligence stejně. K důležitým mentálním schopnostem, o kterých inteligenční testy většinou téměř vždy mlčí, patří především naše tvořivost. Rozvoj uvedených zvyklostí nám navíc pomůže, aby nás nenahradila inteligence umělá.