Proč a jak opustit svou komfortní zónu

Vydáno:
0:00
04:47
Vydáno:
Pohled: Výklad praxe

Nacházíme-li se v komfortní zóně, jsme z pohledu psychologie ve stavu, kdy se cítíme bezpečně a pohodlně. Pohybujeme se v prostředí, které je nám známé, neklade na nás žádné zvláštní či nové nároky, a my se v něm proto cítíme spokojeně a uvolněně. Tento stav, jakkoli příjemný, má však i svá rizika. Jaká nebezpečí s sebou nese a jak ze své příliš pohodlné komfortní zóny uniknout?


Komfortní zóna, na rozdíl od zóny osobní, není, aspoň pro většinu z nás, fyzickým prostorem. Je způsobem života, často i práce, jehož se pevně držíme.

Komfortní zónu většinou nemáme jen jednu. Spíše jde o několik zón, většinou vzájemně spjatých, například zónu pracovní, osobní, rodinou, společenskou apod.

Společným jmenovatelem těchto zón, a sklonu unikat do nich, je snaha žít v určitém rutinním světě. Tedy vykonávat činnosti, které dobře známe, držet se zvyklostí, které nám přinášejí jistotu, a vyhýbat se těm, v nichž si podle našeho názoru příliš jisti nejsme. K těm patří nejčastěji ty, o nichž domníváme, že jsou příliš náročné, nebezpečné, nebo prostě jen nezvyklé a příliš nové.

Výhody komfortních zón

Vytvořit si svou komfortní zónu většinou trvá určitý čas. Svou komfortní zónu, byť různě širokou, má však téměř každý. Přebývání v komfortní zóně má totiž své výhody. Omezuje náš stres či úzkost, a vytváří v nás pocit, že pohybujeme-li se v jejím rámci, nemůže nás nic příliš překvapit či zaskočit. Máme dojem, že situaci kolem sebe máme pod kontrolou nebo ji můžeme alespoň dobře předvídat.

Práce v komfortní zóně má i další výhody. Tou hlavní bývá možnost čerpat ze zkušenosti, kterou jsme opakovaným prováděním určitých činností získali a které věříme. Důsledkem bývá možnost vykonávat svou práci rychleji a snadněji, s menším vypětím či nižším výdajem energie. U známých úkolů, které ve své komfortní zóně vykonáváme, si většinou dobře uvědomujeme i jejich rizika, a jsme schopni se jim vyhnout. Známé činnosti bývají totiž méně riskantní než neznámé.

Platí to pochopitelně jen tehdy, pokud činnosti, které opakovaně provádíme, známe skutečně dobře, a vykonáváme je úspěšně. Je-li tomu tak, pak nám úspěšné vykonávání daných činností zvyšuje zpravidla i naši sebedůvěru, a podporuje zdravé sebevědomí i při provádění činností podobných.

Jsme-li pak nuceni svou komfortní zónu načas opustit, a pohybovat se ve světě, který v nás budí obavy či nejistotu, může nám návrat do komfortní zóny pomoci se psychicky zotavit a relaxovat.

Nyní si řekneme, jaká jsou úskalí komfortních zón

Život v komfortní zóně bývá pohodlný a nenáročný. Svých komfortních zón se proto lidé, často i bez svého vědomí, mnohdy úpěnlivě drží.

Tyto zóny mají však, krom svých výhod, i svá rizika. Mohou nás totiž svádět k tomu, abychom se do nich uchylovali více, než je zdrávo, nebo v nich dokonce setrvávali natrvalo. Tento sklon bývá však často na úkor našeho odborného rozvoje i kariérového růstu.

Nejvážnější hrozbou, kterou nám nadměrné spoléhání na naši komfortní zónu přináší, však je, že nám brání v plném životě. Ten totiž, s určitou nadsázkou, začíná často právě tam, kde naše komfortní zóna končí.

Tato hrozba vzniká především tehdy, je-li naše představa o naší komfortní zóně subjektivní, a ne zcela přesná. Naše komfortní zóna může být v důsledku toho občas zbytečně úzká. Rutinní svět komfortní zóny nám v tomto případě často brání v tom, abychom plněji využili svůj potenciál. Ohlížíme-li se občas za svým životem, může se nám snadno přihodit, že tím, čeho litujeme nejvíce, je, že jsme v určité situaci svou komfortní zónu neopustili.

Přebývání v „jisté“ komfortní zóně nás může navíc ohrozit i na našem zdraví. Platí to především tehdy, brání-li nám nejen ve změně zvyklostí, ale i v přijetí doporučení, která by nám mohla z hlediska našeho zdraví prospět. Tedy například doporučení méně jíst (či méně konzumovat své “komfortní“ jídlo), méně nakupovat, více cvičit, opustili vztah, který nám škodí, přestěhovat se do místa, kde bychom snadněji našli dobrou práci, začít samostatně podnikat v oblasti, pro kterou máme předpoklady, nebo dokonce spoléhat více sami na sebe.

Neochota vystoupit ze své komfortní zóny se totiž projevuje často i tehdy, pokud se nám v tomto kroku snaží pomoci druzí. Důvodem je, že k opuštění komfortní zóny včetně té, která nám svou povahou škodí, bohužel „jen“ racionální argumenty nestačí.

A jak tedy svou komfortní zónu opustit?

Uniknout ze své komfortní zóny můžeme však často i sami, a to i tehdy, jeví-li se nám její opuštění jako cesta do neznáma.

Předpokladem je si připustit, že zdánlivé jistoty komfortní zóny nemusejí být, přes svou přitažlivost, vždy tím nejlepším, čeho můžeme v životě dosáhnout.

K opuštění své komfortní zóny nám navíc většinou pomůže i několik jednoduchých a praktických pravidel či kroků.

Tím prvým je předsevzetí změnit určitý zvyk či začít některou ze svých každodenních činností vykonávat trochu jinak. Příkladem může být nový zvyk vypnout si při večeři mobil. Činností, jež přicházejí v úvahu, je celá řada, a na tom, pro kterou z nich se rozhodneme (či kterou změníme dříve, a kterou později) příliš nezáleží. Důležité je, že nás provedené změny vytrhnou ze starých kolejí, a ukáží, že zvyky lze měnit.

Druhým krokem je snaha postupně rozšiřovat své schopnosti. Příkladem může být snaha zlepšit svou schopnost hovořit na veřejnosti, posílit schopnost vyjednávat nebo vést druhé. Cílem je zvýšit svou sebedůvěru, a rozšířit příležitosti, jež se nám otvírají na trhu práce.

Třetím krokem je začít si v tom, čím se zabýváme, stanovovat vyšší cíle. Nemusí jít jen o cíle pracovní, ale i cíle týkající se našeho cvičení nebo koníčků. I zde je hlavním smyslem si dokázat, že zónu svého pohodlí, tedy sklon vykonávat určité věci stále stejně, dokážeme bez větších problému opustit.

Čtvrtým krokem za hranice komfortní zóny je snaha zvýšit svou kreativitu, tedy schopnost či zvyk uvažovat mimo zaběhnuté rámce, a tolerovat rizika, která jsou s tímto uvažováním spojena. I zde platí, že cvičit a uplatňovat svou tvořivost můžeme prakticky kdekoli. Hlavní cílem tohoto kroku je omezit své obavy z neznáma.

 

Kontrolní otázky

  1. Co je to komfortní zóna?

Komfortní zóna je způsobem práce a života, jehož se pevně držíme. Tvoří ji svět. Ve kterém se cítíme bezpečně a pohodlně, protože je nám známý, neklade na nás žádné zvláštní či nové nároky, a my se v něm proto cítíme spokojeně a uvolněně. Důvodem je především to, že naše chování v tomto známém světě se řídí našimi zvyklostmi, které nemusí příliš měnit. Tento stav, jakkoli příjemný, má však i svá rizika.

 

  1. Jaká jsou úskalí či rizika života v komfortní zóně?

Přebývání v komfortní zóně bývá vykoupeno ztrátou možnosti získat nové schopnosti a zkušenosti, nové známosti či dokonce nové zážitky. Brání nám v plném či zajímavějším životě a může se stát i hrozbou pro naše zdraví. Svět za hranicemi naší komfortní zóny bývá zpravidla světem našeho osobního růstu. Činnosti, kterých se obáváme, nebo se jim pod nejrůznějšími záminkami vyhýbáme, a to tím, že se před nimi uchylujeme do své komfortní zóny, bývají totiž právě ty, jejichž provádění nám umožňuje získat nové schopnosti. Tyto činnosti bývají navíc většinou spojeny i s vyšší odměnou. Zdánlivé jistoty komfortní zóny tak nemusejí být, přes svou přitažlivost, vždy tím nejlepším, čeho můžeme v životě dosáhnout.