Jak jednat s lidmi, kteří odmítají přiznat chybu
Přepis je k dispozici pouze pro předplatitele
Díky předplatnému získáte:
- Více jak 400 chytrých podcastů ze světa práva, daní, účetnictví a personalistiky
- Audiotýdeníky - souhrnný týdeník aktualit
- Audiozákony - důležité zákony ve zvukové stopě
- Přepisy všech podcastů
- Mobilní aplikaci
Normální reakcí na to, že jsme se dopustili chyby, je chybu přiznat, ať již plně nebo aspoň částečně, a snažit se ji napravit. Lidé trpící velmi křehkým a zranitelným egem však svůj omyl ani tváří v tvář drtivým důkazům přiznat nedokážou. Své činy nebo rozhodnutí hájí, i když to znamená odmítat fakta. Jak si nimi jednat?
Všichni děláme chyby a děláme je pravidelně. Některé chyby jsou malé, jiné větší, a některé zásadní. Počet chyb, kterých se různí lidé dopouštějí, souvisí do značné míry s tím, kolik rozhodnutí provádějí. Zastáváme-li vyšší postavení a přijímáme tak rozhodnutí více, dopouštíme se chyb častěji.
Ze svých chyb nemá nikdo radost, a větší chyby bývají pro většinu z nás nepříjemné. Čím se však různí lidé vzájemně liší je, jak na chyby, kterých se dopustili, reagují.
Reakce většinou spadají do tří skupin. Do prvé patří ty, kdy lidé svá pochybení otevřeně přiznají: „Měl jste pravdu, neměli jsme to dělat“. Druhou tvoří ti, kteří připustí, že pochybili, neučiní to však zcela jednoznačně, a svou chybu se snaží aspoň částečně zastřít: „Na správné rozhodnutí nebylo dost času