Jednání zprostředkovatele bez jasných pravidel

Chytrý podcast Tomáše Brandejse na téma:

Jednání zprostředkovatele bez jasných pravidel

Před pár týdny vyšlo stanovisko generálního advokáta Soudního dvora EU ve věci C-101/24 XYRALITY GmbH. Týká se určení místa plnění u elektronicky poskytovaných služeb v podobě stahování mobilních aplikací a vzniklo podle mého názoru proto, že v DPH legislativě není jasně vymezena hranice mezi různými typy zprostředkování. A není dokonce zřejmé, kolik takových typů vlastně směrnice předjímá, protože díky judikatuře Soudního dvora se hranice mezi nimi poněkud drolí a stírá.

Před podrobnějším představením situace v případu XYRALITY je nutné srovnat si základní schémata jednání zprostředkovatele. Bez ohledu na judikaturu Soudního dvora lze dle mého názoru vystopovat tři:

Prvním typem je jednání zprostředkovatelského subjektu, jehož rolí je upozornit klienta na příležitost k uzavření smlouvy, zkontaktovat protistrany a více či méně se účastnit jednání o podrobnostech obchodu. Může tak sestávat z nezávazného vyjednávání, při kterém zprostředkovatel vystupuje prakticky jen v roli poradce svého klienta, přičemž účelem jeho činnosti je učinit vše nezbytné k tomu, aby budoucí smluvní strany dospěly k uzavření smlouvy.

Druhý typ se od předchozího liší tím, že veškeré či alespoň některé úkony při vyjednávání činí zprostředkovatel jménem svého klienta a na jeho účet. Představme si ho jako mandatáře, příkazníka či případně zmocněnce jednajícího na základě smlouvy jménem a na účet jiné osoby. Svým jednáním je schopen svého klienta zcela zastoupit a zavazovat jej k dalším úkonům. Identita zastoupeného je zákazníkovi přitom zcela známa.

Třetím typem je nastavení, kdy vyjednavač jedná za svého klienta svým jménem, ale na jeho účet. Typickým představitelem je komisionář zastupující komitenta. I on je svým jednáním schopen svého klienta zcela zastoupit a zavazovat jej k dalším úkonům, nicméně činí tak svým jménem a identita zastoupeného není protistraně známa. V rámci této struktury pak z pohledu DPH hovoříme o tak zvané fikci dvou plnění. Služby jsou nejprve poskytnuty zprostředkovateli, aby je on namísto zastoupeného poskytl ve shodném okamžiku zákazníkovi.

Potud teorie a vraťme se k případu XYRALITY. V něm německá společnost XYRALITY v letech 2012 až 2014 prodávala na webu mobilní aplikace, nejčastěji hry. Koncoví zákazníci si tuto aplikaci stáhli zdarma prostřednictvím platformy provozované třetí stranou se sídlem v Irsku. Při stahování aplikace byli koncoví zákazníci informováni, že jejím dodavatelem je společnost XYRALITY. Další doplňky k aplikaci umožňoval provozovatel platformy stahovat už jen za úplatu. O společnosti XYRALITY jako prodejci doplňku se koncový zákazník dozvěděl později na základě potvrzení o nákupu. Vystavil je provozovatel platformy, a byla na něm uvedena identita společnosti XYRALITY, která byla explicitně označena za poskytovatele stahovaného obsahu. Na potvrzení o nákupu byla uvedena německá DPH. Tu XYRALITY v Německu odvedla.

Společnost XYRALITY a provozovatel platformy tak evidentně měli svorně za to, že poskytovatelem služeb koncovým zákazníkům je přímo společnost XYRALITY a že obchod byl zprostředkován provozovatelem platformy. Nejspíše vnímali, že jde o zprostředkovatele druhého typu (případně prvního typu) tak, jak jsem je popsal v úvodu. Po čase ale XYRALITY došla k závěru, že se jedná o typ třetí, tak zvané poskytnutí služeb komisionářem provozovateli platformy a že nikdy neměla hradit německou DPH. Díky fikci dvou plnění prý bylo na platformě, aby vyřešila odvod DPH z prodeje koncovým zákazníkům.

Skutečně je vágnost znaků jednotlivých typů zprostředkování tak vysoká, že lze jasně nastavené obchodní vztahy posoudit z perspektivy DPH nejprve jedním způsobem, pak vše přehodnotit a založit tím spor, který nedokáže vyřešit ani národní soud a vše musí rozhodovat dokonce až Soudní dvůr? Nejspíš jsou potřebné znaky legislativou dané opravdu velmi vágně, protože generální advokát mezi druhým a třetím typem zprostředkování (zjednodušeně řečeno mezi zmocněncem a komisionářem) setřel rozdíl kompletně. Otevřeně totiž připustil, že odkrytí totožnosti zastoupeného vůbec nevadí a stále jde o třetí typ zprostředkování, a tedy o fikci dvou plnění. Není to přitom pouhý výkřik do tmy. Za prvé podotkl, že text Směrnice o DPH použití fikce dvou plnění zjevně nepodmiňuje skrytím totožnosti zastoupeného. Za druhé připomenul, že Soudní dvůr výslovně vyloučil požadavek zakrytí identity zastoupeného v jednom ze svých starších judikátů a že v dalším judikátu přinejmenším nepřímo připustil použití fikce dvou plnění na situaci autorských práv, kdy totožnost autorů těchto děl je již z principu známa.

Generální advokát by tedy na situaci stahování aplikace irskou platformou aplikoval fikci dvou plnění, přestože jsou de facto naplněny znaky druhého typu zprostředkování. Přesvědčilo jej o tom v zásadě jen grafické zpracování okna, které se otevřelo při stahování aplikace (zákazníci byli převedeni z aplikace XYRALITY do aplikace platformy a při stahování nikde nebyl uveden odkaz na internetovou stránku XYRALITY) a také to, že provozovatel platformy stanovil vlastní podmínky pro získání přístupu do platformy, aplikovatelné přirozeně pro všechny aplikace, které v ní nabízí. Platforma je tak dle názoru generálního advokáta zákazníkem vnímaná jako přímý prodejce aplikací.

Musím se ptát: a není to málo? Opravdu je právě tímto nade vší pochybnost určeno, že XYRALITY se nechává zastupovat zprostředkovatelem třetího typu? S odvoláním na zmatky, které společnost XYRALITY a její irský partner řešit dokonce až před Soudním dvorem, mi advokátem nabízené řešení připadá stále příliš nedotažené na to, aby šlo učinit tak kategorický závěr s tak rozsáhlými důsledky.

 

Pojďme si dnešní téma zopakovat na kontrolních otázkách.

 

Otázka první

O jaký typ zprostředkování se – bez ohledu na názor generálního advokáta v případu XYRALITY – jedná?

Možná máte ve věci zcela jasno a daný typ umíte určit jednoznačně. Já ne. Znaky všech typů jednání jsou do jisté míry naplněny, a přitom nejméně ze všech nacházím shodu se třetím typem zprostředkování.

Otázka druhá

Proč se generální advokát přiklonil ke třetímu typu zprostředkování?

Postačilo mu určit, že vzniká vztah mezi společností XYRALITY a konečným zákazníkem a že tento vztah vznikl díky provozovateli platformy, která má jednotný formát pro všechny nabízené aplikace (tedy nejen ty od společnosti XYRALITY) a zákazník tak vnímá platformu jako prodejce aplikací.

A otázka poslední

Názor, že v komisionářském, tedy třetím typu zprostředkování, může být známa identita zastoupeného, vymyslel generální advokát nově?

Nikoli. Už i Soudní dvůr tento názor vyslovil ve své starší judikatuře. Jak přesně ale pak máme kategorizovat typy zprostředkování, není jasné ani z ní, ani z názoru generálního advokáta v případě XYRALITY.

 

Děkujeme za vaši pozornost a budeme se těšit zase příště u dalšího chytrého podcastu. Na slyšenou.