Právnická osoba převedla na soukromý účet svého jediného jednatele a společníka finanční prostředky. Jelikož v České republice je hodně jednočlenných s. r. o., jedná se o poměrně běžný jev. Finanční úřad převod těchto prostředků považoval za příjem jednatele ze závislé činnosti. Jak se k této problematice postavily správní soudy?

O co šlo v případě rozsudku Nejvyššího správního soudu z 12. června, číslo jednací 2 Afs 94/2022-48? Finanční úřad v průběhu daňové kontroly zjistil, že ve dvou měsících byly z bankovního účtu společnosti převedeny na soukromý účet jediného jednatele a společníka finanční prostředky v celkové výši 7 900 000 Kč. O těchto převodech bylo účtováno jako o vkladech do pokladny. U některých transakcí bylo uvedeno, že se jedná o krátkodobou půjčku jednateli. Podle předloženého účetnictví však společnost žádné pohledávky vůči svému jednateli nezaúčtovala. Finanční úřad převody těchto prostředků vyhodnotil jako výplatu odměny jednateli obchodní korporace ve smyslu § 6 odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů, tedy jako příjem ze závislé činnosti. V návaznosti na to finanční úřad vystavil dodatečný platební výměr na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Společnost proti tomuto platebnímu výměru podala odvolání, které bylo zamítnuto, stejně jako následně podaná správní žaloba. Jak věc posoudil Nejvyšší správní soud po podané kasační stížnosti ze strany společnosti?

Nejvyšší správní soud uvedl, že skutečnost, že fyzická osoba je jednatelem či společníkem obchodní společnosti, sama o sobě neznamená, že jakékoli plnění, které tato osoba od společnosti obdrží, je příjmem společníka či jednatele. Vždy je nutné zkoumat povahu příjmu – především, zda se nejedná o příjem, který není předmětem daně, anebo o příjem podléhající jinému režimu zdanění. Prokázat, z jakého právního důvodu byly částky vyplaceny, je povinností obchodní společnosti.

Obchodní společnost uvedla, že se jednalo o krátkodobou půjčku jednateli, což ale nebylo zaúčtováno v účetnictví společnosti. Účetní společnost k tomuto uvedla, že účtovala chybně. V daňové kontrole nebyla předložena ani žádná smlouva o zápůjčce jednateli, a kontrola pokladny při místním šetření byla zmařena.

Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s krajským soudem, že správce daně důvodně zpochybnil tvrzení společnosti o povaze příjmu jako zápůjčky. Jednatel společnosti dotčené finanční prostředky ihned využil k nákupu obchodního podílu v jiné společnosti a k nákupu pohledávky.

Nejvyšší správní soud přesto přisvědčil kasační námitce, že není zřejmé, z jakého důvody správní orgány vyhodnotily sporný příjem právě jako odměnu člena orgánu právnické osoby. Správce daně ve zprávě o daňové kontrole ani Odvolací finanční ředitelství v napadeném rozhodnutí právní posouzení blíže nezdůvodnili. Sporný příjem bez dalšího označili jako odměnu člena orgánu právnické osoby. Takové posouzení Nejvyšší správní soud nepovažuje za dostatečné. Správní orgány jsou povinny si učinit úsudek o charakteru příjmů daňového subjektu za účelem jejich podřazení pod jeden z druhů zdanitelných příjmů podle § 6 až 10 zákona o daních z příjmů. Rozhodující pro posouzení charakteru příjmu je vzájemný vztah plátce a poplatníka. Žádnou podrobnější úvahu v tomto směru však daňové orgány nepředložily.

Nejvyšší správní soud poukazuje na to, že příjem ze závislé činnosti v podobě odměny není jedinou myslitelnou alternativou k půjčce. Nabízí se více možných verzí právního hodnocení tohoto příjmu a je úkolem správních orgánů, aby jeho povahu přezkoumatelným způsobem kvalifikovaly a své závěry odůvodnily. Chybějící odůvodnění právní kvalifikace příjmu je přitom vadou působící nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího orgánu pro nedostatek důvodů, k níž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti.

Nejvyšší správní soud tedy zrušil jak rozhodnutí krajského soudu, tak rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství a věc mu vrátil k dalšímu řízení, s tím, že odvolací orgán je v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu.

Kontrolní otázky:

1. Musí být převod peněz společnosti na soukromý účet jediného společníka a jednatele při absenci smluvní dokumentace nutně považován za příjem ze závislé činnosti?

Nikoli. Nabízí se více variant právního hodnocení tohoto příjmu. Vždy je nutno zkoumat povahu příjmu – především, zda se nejedná o příjem, který není předmětem daně, nebo příjem podléhající jinému režimu zdanění – například ostatní druh příjmu ve smyslu § 10 zákona o daních z příjmů.

2. Kdo má důkazní břemeno prokázat charakter takového příjmu?

Obchodní společnost, která příjem vyplatila. K povaze příjmu se váže povinnost tvrzení a důkazní břemeno, které v první řadě stíhají daňový subjekt. Zde bychom chtěli odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. prosince 2018, číslo jednací 5 Afs 214/2016-18.