V tomto příspěvku se budeme věnovat situaci, kdy právnická osoba podala přihlášku k dobrovolné registraci k DPH a správce daně ji zamítl. Podíváme se, z jakých důvodů byla žádost zamítnuta, jaké informace nad rámec vyplněné přihlášky správce daně požadoval, a v neposlední řadě, jak se k této problematice postavily správní soudy.

O co v daném případě šlo? Právnická osoba podala přihlášku k dobrovolné registraci k dani z přidané hodnoty. Správce daně ji následně vyzval, aby předložila další důkazní prostředky k prokázání ekonomické činnosti a opodstatněnosti umístění skutečného sídla. To se jí podle správce daně nepodařilo, proto byla registrace k DPH zamítnuta. Stejně tak odvolací orgán zamítl odvolání. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí brojila správní žalobou, která byla u krajského soudu úspěšná. Zrušeno bylo jak rozhodnutí o odvolání, tak rozhodnutí prvostupňového správce daně. Po podané kasační stížnosti ze strany Odvolacího finančního ředitelství však Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podívejme se nyní, co ho k tomu vedlo.

Podle § 128 odst. 1 daňového řádu: „správce daně prověří údaje uvedené daňovým subjektem v přihlášce k registraci nebo v oznámení o změně registračních údajů a v případě pochybností o jejich správnosti nebo úplnosti vyzve daňový subjekt, aby údaje vysvětlil, doložil, popřípadě doplnil nebo změnil, a zároveň stanoví lhůtu, v níž je daňový subjekt povinen tak učinit.“

V tomto případě správce daně vyzval žalobkyni, aby prokázala opodstatněnost umístění skutečného sídla, a to např. předložením nájemní smlouvy. Během místního šetření na adrese totiž vyšlo najevo, že žalobkyně ani její jednatelka zde nejsou dohledatelné. Název žalobkyně nebyl na zvonku ani na stěně budovy. Správce daně dále žalobkyni vyzval, aby prokázala, že uskutečňuje ekonomickou činnost. Žalobkyně v přihlášce k registraci uvedla, že bude vykonávat soustavnou ekonomickou činnost v oboru maloobchodního prodeje zboží prostřednictvím internetu. Ekonomickou činnost žalobkyně v přihlášce doložila rozhodnutím celního úřadu o přidělení čísla EORI, fakturami týkajícími se provozu domény a nákupu jednoho páru bot, výpisem z bankovního účtu, rozvahou, informací o inzerci pronájmu vyhlédnutých obchodních prostor a průvodním dopisem. Následně správce daně uvedl, cituji: „z obsahu výše uvedených dokumentů jednoznačně nevyplývá, že uskutečňujete soustavnou ekonomickou činnost ve smyslu § 5 zákona o dani z přidané hodnoty. Rovněž přiložený dokument s označením „pronájem obchodních prostor“ neprokazuje, že jste vlastníkem nebo skutečným nájemcem uvedených obchodních prostor, které mají sloužit k podnikání. Soustavná ekonomická činnost společnosti tak nebyla předloženými doklady prokázána a nebylo ani dostatečným množstvím důkazních prostředků prokázáno, že by se na ni daňový subjekt aktivně připravoval. Z tohoto důvodu Vás správce daně vyzývá k předložení dalších důkazních prostředků k prokázání soustavné ekonomické činnosti.“

Pokud jde o existenci skutečného sídla, to se žalobkyni podařilo následně prokázat po doložení e-mailové komunikace s realitní kanceláří ohledně nájmu obchodních prostor. Ekonomickou činnost žalobkyně dále dokládala fakturou týkající se správy online marketingu, třemi fotkami páru bot s otiskem obrazovky uživatelského rozhraní webových stránek obsahujícím informaci o dvou dosud neuhrazených objednávkách zákazníků. To správci daně nestačilo, a přihlášku k registraci zamítl, načež odvolací orgán jeho rozhodnutí potvrdil.

Po podané žalobě krajský soud obě rozhodnutí orgánů finanční správy zrušil, a to z důvodu neurčitosti výzvy správce daně, konkrétně uvedl, že: „z výzvy není zřejmé, zda správce daně považuje některé – a případně které konkrétně – z předložených důkazů za nevěrohodné, nejasné či neúplné, nebo zda postrádá doložení některých žalobkyniných tvrzení (probíhající jednání o pronájmu obchodních prostor), nebo zda považuje všechny důkazní prostředky za věrohodné, ale postrádá prokázání určitého specifického aspektu příprav na výkon ekonomické činnosti“. Žalobkyni bylo v důsledku neurčitosti výzvy fakticky znemožněno pochybnosti správce daně rozptýlit.

NSS však tento názor krajského soudu nesdílel. Uvedl, že v důsledku toho, že žalobkyně na výzvu reagovala předložením dalších důkazních prostředků, jí bylo dostatečně zřejmé, v čem spočívají pochybnosti správce daně, čímž byla případná neurčitost výzvy zhojena. „I pokud by stručnost a jistou neurčitost výzvy bylo možné považovat za její vadu (o nicotnosti zde nemůže být řeč), byla tato vada zhojena následným postupem žalobkyně, která si výzvu správně vyložila a v souladu s vůlí správce daně předložila další důkazní prostředky k prokázání své ekonomické činnosti. Tím byl smysl a účel § 128 odst. 1 daňového řádu naplněn, a nelze proto souhlasit s městským soudem, že řízení bylo zatíženo podstatnou vadou.“

NSS věc vrátil zpět krajskému soudu. Ani jeden ze soudů se nevyjadřoval k tomu, zda žalobkyně unesla či neunesla důkazní břemeno ohledně prokázání své ekonomické činnosti. Na posouzení této problematiky si tedy budeme muset ještě počkat.

Kontrolní otázky:

1. Když daňový subjekt podá dobrovolnou přihlášku k registraci k DPH, musí jí správce daně vyhovět?

Nikoli. Správce daně údaje v přihlášce prověří a v případě pochybností o jejich správnosti vyzve daňový subjekt k odstranění pochybností.

2. Jaké jsou zákonné požadavky na znění takové výzvy?

Správce daně má ve výzvě uvést, aby daňový subjekt údaje, o nichž má správce daně pochybnosti, vysvětlil, doložil, popřípadě doplnil nebo změnil, a zároveň stanoví lhůtu, ve které je daňový subjekt povinen tak učinit. Podle dostupné judikatury je smyslem požadavků kladených na obsah výzvy to, aby daňovému subjektu byly sděleny pochybnosti způsobem umožňujícím mu určitou odpověď a předložení důkazních prostředků.

NSS v tomto rozsudku odkázal i na judikaturu k vytýkacímu řízení podle zákona o správě daní a poplatků, neboť je podle něj aplikovatelná.