Uplatnění DPH u pohonných hmot hrazených palivovými platebními kartami

Předmětem dnešního audipodcastu je judikát Soudního dvora Evropské unie ve věci C-48/20, který vyšel v polovině března a popisuje polský pohled na byznys model tankovacích karet z pohledu DPH.

 

Záměrně zdůrazňuji „polský pohled“, ani ne český, ani ne pohled Soudního dvora. Přesto byste si měli onen krátký příběh vyslechnout, protože je téměř stoprocentně tečkou za tím, jak se v České republice nakládá s fakturami za pohonné hmoty (a za jiné zboží) vystavené petrokaretními společnostmi provozujícími síť tankovacích karet. Patrně nejznámějším zástupcem petrokaretních společností je CCS, nicméně nemusí jít vždy jen o její produkt. Možná využíváte karty Eurowag, možná DKW, možná jiné. A nejspíš za jejich velkou výhodu považujete to, že nemusíte pracovat s jednotlivými paragony od čerpacích stanic, ale že máte k dispozici jediný daňový doklad vystavený jedním obchodním partnerem.

 

A právě to je kámen úrazu.

 

Společnost, a říkejme jí zkráceně „P“, pod pokličku jejíhož byznysu jsme v březnu díky rozhodnutí ve věci C-48/20 nahlédli, předávala tankovací karty přepravním společnostem. Společnost P se domnívala, že od polských čerpacích stanic nakupuje pohonné hmoty a dodává je tamtéž přepravním společnostem. Tento postup byl napaden polským finančním úřadem, prý šlo o pouhou finanční službu. Řekněme úvěrování. Pohonné hmoty prý nebyly dodávány z perspektivy DPH mezi čerpací stanicí a společností P, a stejně tak nebyly pak následně dodávány mezi společností a přepravními společnostmi. Finanční úřad tvrdil, že pohonné hmoty byly dodávány napřímo mezi čerpací stanicí a přepravci, společnost P obchod jen financovala.

 

Nebyl to blesk z čistého nebe. Koncept dodání zboží z pohledu DPH byl Soudním dvorem již v minulosti několikrát popsán, dokonce právě v souvislosti s prodejem pohonných hmot, a polská finanční správa jen názor Soudního dvora využila a aplikovala ho na situaci společnosti P. Přitom společnost P s názorem polského finančního úřadu v principu souhlasila. Na svou obranu však uváděla, že postupovala tak, jak bylo v praxi obvyklé. Nebránila se tak neuznání nároku na odpočet daně z dokladů, který vůči ní vystavily čerpací stanice, na druhou stranu však ale vyžadovala, aby finanční úřad snížil DPH odvedenou na základě daňových dokladů, které společnost P přepravním společnostem vystavovala, a vystavovat neměla. A to se finančnímu úřadu… tak nějak… inu… moc nechtělo…

 

Protože spor vlastně nebyl o to, že byznys model společnosti P byl nesprávně nastaven, dotaz položený Soudnímu dvoru zněl bohužel jen velmi zjednodušeně. Byl tázán v podstatě jen na to, zda musí finanční úřad v rámci daňové kontroly umožnit opravit, tedy snížit, v dobré víře účtovanou DPH, která však byla aplikována nesprávně. Samozřejmě, že neměl s odpovědí velkou práci.  Sdělil, že oprava daně na výstupu musí být umožněna.

 

Takže si to shrňme: polská finanční správa vysvětlí petrokaretní společnosti starší judikaturu Soudního dvora. Obě strany zastávají stejný názor na to, že postup společnosti P skutečně nebyl správný. Soudní dvůr se k tématu „správný/nesprávný“ sice explicitně nevyjádří, ale bez okolků nutí polský finanční úřad umožnit opravu. Je tak bláhové se domnívat, že přístup petrokaretních společností a jejích zákazníků v české praxi je bez vady na kráse. Naopak. Tohle je ošklivá bomba těsně před výbuchem a možná i vy sedíte u hořícího doutnáku, pokud si nárokujete DPH z daňových dokladů vystavených vydavatelem palivových karet, a nikoli provozovatelem čerpacích stanic. Ostatně česká finanční správa se nechala slyšet, že už konečně musí zasáhnout. Milí posluchači, finanční správa těžko bude zasahovat v rozporu s tím, co jsme se dozvěděli v případu společnosti P.

 

Současně je diskutabilní, zda dnes vlastně všichni nejsme v jiné (a horší!) situaci, než před vydáním judikátu ve věci C-48/20. Můžeme být v dobré víře v to, že DPH je účtovaná vydavatelem platebních palivových karet správně! Je možné, že otálením s nápravou se ti, kdo dnes karty vydávají a DPH na výstupu špatně aplikují, dostávají do pozice, kdy jim správce daně ani nebude muset umožnit DPH na výstupu snížit. Neradno si zahrávat a čekat, že se „to nějak vyřeší“. Kontaktujte své obchodní partnery a začněte věci řešit hned.

 

Pojďme si zopakovat dnešní téma podcastu na kontrolních otázkách.

 

Otázka první

Je správné uplatnit nárok na odpočet z nákupu pohonných hmot na základě daňových dokladů vystavených společností, která je vydavatelem platebních palivových karet?

Není. Z pohledu DPH nemá vydavatel platebních karet kapacitu pohonné hmoty dodat, a tedy vystavit na takové dodání daňový doklad.

 

Otázka druhá

Pokud nárok na odpočet nevzniká, má tento vydavatel platebních palivových karet možnost opravit jím účtovanou DPH?

 Rozhodně má, pokud jednal při vystavení dokladu v dobré víře, což v současnosti pravděpodobně lze připustit.

 

Otázka třetí

Lze se spolehnout na to, že špatně to dnes v praxi dělají v Čechách možná všichni?

 V současnosti nejspíše ještě lze, ale s tím, jak plyne čas a jak se povědomí o judikátu ve věci C-48/20 bude rozšiřovat, se síla takové obhajoby před správcem daně bude snižovat.

 

 

Děkujeme za Vaši pozornost a budeme se těšit znovu u příští aktuality z daňové oblasti. Na slyšenou!