Zaměstnavatel, který zaměstnává zaměstnance v hlavním pracovním poměru, je povinen každý kalendářní měsíc vybrat a zaplatit zálohu na daň z příjmu ze závislé činnosti. Základem pro výpočet zálohy na daň, je úhrn příjmů vyplacených zaměstnanci za kalendářní měsíc nebo za zdaňovací období, zjednodušeně hrubá mzda zaměstnance.

 

Sazba zálohy na daň činí 15 %, pro část základu daně do čtyřnásobku průměrné mzdy a 23 % pro část základu daně převyšujícího tuto hranici. Průměrná mzda roku 2020 činí 35 611 Kč.

 

Pakliže zaměstnanec podepíše u zaměstnavatele prohlášení k dani, je výsledná výše záloh na daň snížena o částku měsíční slevy na dani a měsíčního daňového zvýhodnění.

 

Zákon stanovuje několik možností uplatnění slevy na dani. Pro přehled si uveďme ty nejvýznamnější:

• Základní sleva na poplatníka v roční výši 27 840 Kč.
• Sleva na manžela či manželku bez zdanitelných příjmů v roční výši 24 800 Kč.
• Sleva na invaliditu – vpřípadě invalidity prvního stupně 2 520 Kč ročně, v případě invalidity vyšších stupňů 5 040 Kč za rok.
• Školkovné ve výši 15 200 Kč ročně.

 

 

Zaměstnanec může podle zákona uplatnit daňové zvýhodnění na vyživované dítě, pokud s ním žije ve společné domácnosti, a to až do věku 26 let dítěte, pokud dítě studuje. Daňové zvýhodnění lze uplatnit ve výši 15 204 Kč ročně na první dítě, 19 404 Kč na druhé dítě a 24 204 Kč na třetí a každé další dítě.  Tuto výhodu lze uplatnit formou slevy na dani i formou daňového bonusu.

 

V situaci, kdy by daň snížená o veškeré slevy byla nižší, než je částka daňového zvýhodnění, vyplácí se zvýhodnění formou daňového bonusu.

 

Pro slevu na dani i pro daňové zvýhodnění platí, že uvedené daňové „úlevy“ mohou být uplatněny měsíčně, a to formou snížení zálohy, nebo dodatečně v rámci ročního zúčtování.

 

Pakliže měl zaměstnanec v průběhu kalendářního roku příjmy ze zaměstnání pouze od jednoho zaměstnavatele, nebo od více zaměstnavatelů postupně za sebou, připouští zákon, že zaměstnanec není povinen podat své daňové přiznání. Podmínkou však je, že u všech těchto zaměstnavatelů učinil prohlášení k dani.  Pro podání žádosti o roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění platí lhůta do 15. února po uplynutí roku.

 

Roční zúčtování je nutné provést nejpozději do 31. března následujícího roku.

 

Zaměstnavatel nezpracovává roční zúčtování a zaměstnanec zpracovává své daňové přiznání sám například v situacích:

• kdy má kromě plného pracovního úvazku uzavřený pracovní poměr („přivýdělek“) u jiného zaměstnavatele, jedná se nejčastěji o práce na dohody o provedení práce apod.,
• zároveň se zaměstnáním podniká nebo má příjmy z pronájmu a dosáhl z těchto činností příjmu vyššího než 6 000 Kč.

 

Zaměstnavatel, jako plátce daně je povinen podat místně příslušnému finančnímu úřadu vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti do dvou měsíců od konce roku. Pokud toto vyúčtování podává elektronicky, platí lhůta do 20. března.

 

V okamžiku ročního zúčtování je základ daně za celý rok upraven o tzv. nezdanitelné částky základu daně.

 

Zákon vymezuje tyto nezdanitelné částky základu daně:

• Dary, respektive bezúplatná plnění poskytnutá právnickým osobám zřízeným dle práva veřejného i soukromého, a to poskytnuté na účely vědy, výzkumu či dobročinné účely. Dále dary fyzickým osobám pobírajícím invalidní důchod na pořízení zdravotnických pomůcek. Celková hodnota těchto darů musí činit alespoň 2 % základu daně, nebo 1 000 Kč. Maximální odčitatelná částka je přitom stanovena na 15 % základu daně.
• Úroky z úvěru ze stavebního spoření, hypotečního úvěru a dalších úvěrů za zákonem daných podmínek. Maximálně lze takto uplatnit 150 000 Kč.
• Příspěvky na penzijní připojištění se státním příspěvkem, příspěvky na penzijní pojištění, a to při splnění zákonem stanovených podmínek, až do výše 24 000 Kč za rok.
• Pojistné na soukromé životní pojištění až do částky 24 000 Kč za rok.
• Členské příspěvky zaplacené odborům.
• Úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání až do částky 10 000 Kč.

 

Zaměstnavateli je pro provedení ročního zúčtování nutné doložit veškeré doklady o zdanitelných příjmech daného roku. Typicky se jedná o:

• potvrzení o zdanitelných příjmech od všech předchozích zaměstnavatelů ve zdaňovacím období. Součástí tohoto potvrzení jsou údaje o vyplacených mzdách, sražených zálohách na daň, jakož i o uplatněných slevách na dani či daňových zvýhodněních;
• a dále doklady prokazující nezdanitelné částky daně, nárok na slevu na dani nebo na daňové zvýhodnění.

 

Během ročního zúčtování daně provede zaměstnavatel porovnání celkové daňové povinnosti zaměstnance za daný kalendářní rok, s úhrnem jemu sražených záloh na daň za stejné období.

 

Základ daně přitom zaměstnavatel upraví o prokázané nezdanitelné části základu daně a výslednou daňovou povinnost sníží o částky slev na dani a o daňové zvýhodnění. Pakliže je částka daňového zvýhodnění vyšší než daňová povinnost ponížená o slevy na dani a zaměstnanec dosáhl v daném roce příjmů alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy, má nárok na výplatu daňového bonusu.

 

Přeplatek na dani vzniklý na základě ročního zúčtování daně (vznikne většinou z úpravy základu daně o nezdanitelné částky, případně z dodatečného uplatnění slevy na dani) je zaměstnanci vrácen v rámci březnové výplaty. Zaměstnavateli je refundován formou snížení záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti v dalších obdobích.

 

Případný nedoplatek na dani se zaměstnanci nesráží.

 

Kontrolní otázky:

1. Co platí pro poplatníka – zaměstnance, který u zaměstnavatele neučiní prohlášení k dani?

Tento zaměstnanec nemůže v rámci měsíčních záloh na daň uplatnit poměrnou část slevy na dani ani daňového zvýhodnění. Úlevy na dani uplatní až v rámci daňového přiznání, které má povinnost sestavit samostatně.

 

2. Do kdy je třeba žádat o zpracování ročního zúčtování?

Do 15. února roku následujícího po zdaňovacím období.