Nárok na odpočet daně neuvedené na daňovém dokladu
Zipvit versus tributum! To je skoro jako magická formulka z knih o Harrym Potterovi. Po vyslovení způsobí, že se v místnosti otevřou všechny dveře, okna, skříně a truhly a vzduchem začnou létat peníze. Zipvit je současně i označení případu řešeného před Soudním dvorem Evropské unie. K dovršení všeho se mezi jeho aktéry zamotala dokonce i britská královská pošta. Atmosféru potterovského vypravování tím docela hezky zarámovala.
Ve věci C-156/20 Zipvit rozhodoval Soudní dvůr o nároku na odpočet daně v případě, že ji dodavatel nikdy neúčtoval jako samostatnou položku na faktuře a ani nijak neindikoval, že by byla součástí celkové fakturované částky.
Jak se vše semlelo? Psal se rok 2006 a britská královská pošta fakturovala za své poštovní služby společnosti Zipvit odměnu bez DPH. Považovala tyto služby za osvobozené od daně, a proto na svých fakturách neuvedla ani zmínku o DPH. Nepřiznala žádnou DPH ani vůči daňové správě. Ostatně daňová správa ji ani nechtěla, sama uveřejnila pokyn, že služby britské královské pošty jsou osvobozené. Jenže přišel rok 2009 a Soudní dvůr začal vydávat rozhodnutí, na nichž se ukazovalo, že postup vyžadovaný daňovou správou byl chybný. Poštovní služby byly ve skutečnosti zdanitelným plněním.
Britskou poštu ovšem tato judikatura příliš nevyděsila. Dospěla ke shodě s daňovou správou, že minulost už otevírat nebudou a pošta jen změní svůj přístup, pokud jde o budoucnost. Ovšem společnost Zipvit judikaturu Soudního dvora vnímala jako důležitou i pro minulost a chtěla situaci využít ve svůj prospěch. Tvrdila, že daň z přidané hodnoty vlastně je implicitně aplikována na jakékoli zdanitelné plnění, že jí nemůže jít k tíži pochybení britské pošty, která ji nevyčíslila na faktuře, a že výpočtem „shora“ dokáže její hodnotu z fakturovaných částek určit a uplatnit nárok na její odpočet.
Představa, že lze nárok na odpočet daně skryté ve fakturované částce opravdu uplatnit, možná vypadá bláznivě. Ale nic moc bláznivého v tom nebylo. Naopak, společnost Zipvit nabyla z postupně vydávané judikatury Soudního dvora poměrně oprávněný dojem, že nárok na odpočet daně skryté ve fakturované částce má. Obrana daňové správy se pak jevila jako ryze formalistická. Tvrdila vlastně jen to zjevné: že žádná DPH nebyla společnosti Zipvit na příslušných fakturách účtována, ačkoli mohla, kdyby pošta postupovala správně. Tvrdila, že v důsledku tak společnost Zipvit žádnou DPH nezaplatila, a nemá tedy nárok na její odpočet. To se, jak je evidentní, míjelo s postojem společnosti Zipvit, která trvala na tom, že implicitně DPH platila. Navíc společnost Zipvit namítala, že sám Soudní dvůr ve své starší judikatuře považoval obdržení faktury (ať již s nebo bez DPH) za pouhé formální kritérium pro možnost uplatnění nároku na odpočet daně.
Roky sporů před britskými úřady a soudy pomalu ubíhaly. Nakonec kouzelnickou hůlkou nejvyššího kalibru máchl Soudní dvůr. Namítl, že výpočet „shora“ není možný, pošta totiž mohla svůj pohled na osvoboditelnost svých služeb přehodnotit a DPH společnosti Zipvit doúčtovat. To však neudělala, deklarovala nadále plnění jako osvobozené a společnost Zipvit daní z přidané hodnoty nikdy nezatížila. Konkrétně Soudní dvůr uvedl, že společnosti Zipvit nebyl ze strany britské pošty adresován žádný požadavek o zaplacení daně. Soudní dvůr se tak do značné míry zhlédl v názoru britské finanční správy a – možná nevědomky – vyjádřil velmi důležité pravidlo. Podle něj má nárok na odpočet daně z přidané hodnoty jen ten, koho zatěžuje, čili kdo ji platí.
Můžeme si být jisti, že toto je základ pro zamítání nároku na odpočet u zdanitelných plnění, které zákazník obdržel zdarma. S tím asi lze souhlasit. Ale co plnění, které za zákazníka hradila třetí osoba? DPH odvedená poskytovatelem plnění také nemá být nárokovatelná? Inu asi nemá, vždyť kdo plnění přijal, jej nehradil… a kdo jej hradil, ten jej zase nepřijal!
Nárok na odpočet tedy možná nemá mít nikdo, ale to by bylo zvláštní. Je vidět, že postoj Soudního dvora v případu Zipvit nás posouvá do další neprobádané oblasti.
Kontrolní otázky:
- Jsou poštovní služby osvobozené?
Možná ve vás příspěvek vyvolal dojem, že ne. Nic takového v něm ale nezaznělo. Základní poštovní služby jsou osvobozené, činnosti prováděné nad rámec základních poštovních služeb musí být zatíženy daní z přidané hodnoty. To byl právě případ poštovních služeb poskytovaných britskou poštou společnosti Zipvit.
- Vzniká nárok na odpočet daně, pokud není uvedena na faktuře, respektive daňovém dokladu?
Obecně nevzniká. Ale mohl by vzniknout, pokud bude možné z faktury dovodit, že DPH je v celkové částce již obsažena a kromě toho i to, jak je vysoká.
- Má osoba, která plnění uhradí za jeho příjemce, nárok na odpočet daně?
Nemá. A díky judikátu Zipvit lze pochybovat o tom, že nárok na odpočet může uplatnit skutečný příjemce plnění.