Opravy a udržování prostor určených k bydlení

Vydáno:
Pohled: Judikatura
0:00
04:47
Vydáno:
Pohled: Judikatura

Okamžikem, kdy vyšlo rozhodnutí Soudního dvora EU týkající se sazby DPH u opravy a renovace výtahů v obytných budovách, se ukázalo, jak benevolentně máme v českém zákoně o DPH nastavená pravidla pro aplikaci snížené sazby DPH na stavebně montážní práce na dokončených stavbách. To do té doby nikdo netušil. Soudnímu dvoru by se však, jak se ukázalo ve věci C-218/21 DSR – Montagem, rozhodně nelíbilo, že dle českého zákona o DPH se snížená sazba daně uplatní při poskytnutí jakýchkoli stavebních nebo montážních prací, postačí, že jsou provedeny na dokončené stavbě pro bydlení nebo dokončené stavbě pro sociální bydlení.


Ve zmíněném rozsudku totiž na oblast správného uplatnění sazby DPH u stavebních a montážních prací soud nahlédl nad očekávání přísně. Vyšel ze znění Směrnice Rady o společném systému DPH (v dalším textu jí budeme říkat jen „směrnice o DPH“), držel se běžného jazykového výkladu jejího textu, zbytečně nikam neodbočoval a výsledek byl na světě během několika odstavců rozsudku.

 

Směrnice od DPH umožňuje aplikovat sníženou sazbu jenom na renovace a opravy soukromých bytů a obytných domů. To trochu český zákon o DPH připomíná. Směrnice navíc obsahuje výjimku – materiály, které tvoří podstatnou část hodnoty poskytnuté služby, musí být ze snížené sazby vyjmuty. Toto omezení my v České republice určitě neznáme. Ale právě tam se rozdmýchala první jiskra sporu mezi portugalským finančním úřadem a společností DSR, která na zakázku opravovala výtahy a aplikovala standardní sazbu jen na materiál. Sice to není z popisu případu zcela vidět, ale společnost DSR prováděla opravu výtahu pravděpodobně docela často tak, že vyměnila nějaký jeho rozsáhlý komponent – možná kabinu, možná motor – a sníženou sazbu aplikovala na službu, která však byla svým rozsahem do očí bijící ukázkou pouhého vedlejšího plnění. To asi tamní finanční úřad dráždilo a hledal cestu, jak si vynutit výběr DPH v plné výši z celkové hodnoty plnění. Přišel s názorem, že se možnost aplikace snížené sazby DPH nevztahuje na vybavení budov, i když je takové vybavení nedílnou součástí nemovitostí.

Soudní dvůr názor finančního úřadu považoval za nesprávný. Nepřipustil, že by se mělo jinak nahlížet na budovu jako takovou a jinak na vybavení, které tvoří nedílnou součást takové budovy. Ostatně jiný přístup bychom asi ani nečekali, názor finančního úřadu byl těžko ospravedlnitelný.

 

Nicméně Soudní dvůr si, jak se říká, pustil hubu na špacír. Jal se vysvětlit skutečný dosah Směrnice o DPH, pokud jde o renovace a opravy soukromých bytů a obytných domů. Protože zaprvé nenalezl v příslušném textu směrnice slovo „udržování“, bez okolků rozhodl, že je nutné omezení aplikace snížené sazby na služby příležitostné povahy. Služby údržby poskytované pravidelně a soustavně snížené sazbě DPH tedy nepodléhají. Naopak je snížená sazba dle soudu uplatnitelná na modernizaci a obnovu poškozené budovy. Myslím, že Soudní dvůr vůbec netuší, že v České republice dodnes neumíme vytyčit dělící linii mezi opravami a údržbou. Přitom umět toto rozlišit je – jak jsme se od něj dozvěděli – pro české plátce zcela zásadní.

 

Zadruhé u oprav a renovací působnost snížené sazby daně dle Směrnice o DPH omezil soud jen na budovy určené jako bydliště osob. Naopak výslovně ji nepovolil v případě (cituji) „obydlí, která nejsou soukromá, jako například služební byty nebo hotely“. To je další poměrně kuriózní představa, která se diametrálně liší od dosavadních výkladů českého zákona o DPH.

 

Aby toho nebylo málo, pokud bude renovován společný prostor budov určených ke smíšenému využití, je potřeba dle soudu přistoupit k poměrnému rozdělení hodnot plnění. Ano, je to opravdu anomálie: jediné plnění v podobě opravy společných prostor podléhá dvěma sazbám DPH zároveň!

 

Možná dojdete k závěru, že nás v České republice toto celé moc zajímat nemusí. Že zákon o DPH se jasně od Směrnice o DPH odlišil a umožňuje uplatnit sníženou sazbu na jakékoli stavební a montážní práce, jestliže jsou provedeny na zákonem vyjmenovaných stavbách, jako například na tzv. bytovém domě. Tedy domě, ve kterém je alespoň 50 % ploch tvořeno byty. Dokonce věříte, že zákon o DPH umožňuje uplatnit sníženou sazbu daně například na opravy výhradně nebytových prostor takových bytových domů.

 

Neberu vám takový názor. Třeba je i správný. Ovšem zamyslete se nad tím, zda judikát C-218/21 DSR – Montagem nepostavil kompletně vše do jiné perspektivy. Zda třeba není nutno český zákon o DPH vykládat dnes tak, že například při opravě společných prostor v bytových domech je nutné hodnotu plnění rozdělit a uplatnit dvě sazby DPH dle daného poměru. S tím, že zákon o DPH toto rozdělení někdy neumožňuje a vyžaduje výhradně jen standardní sazbu daně – napříkad v případě, kdy se oprava týká sice obytného domu se smíšeným použitím, jenž ovšem není tzv. bytovým domem, neboť obsahuje méně než 50 % bytů. Jakkoli je to nečekaný výklad, není nemyslitelný. Je totiž přesně v duchu pohledu Soudního dvora a přitom nijak textu zákona o DPH neodporuje.

 

Kontrolní otázky:

  1. Změnilo soudní rozhodnutí v případu C-218/21 DSR – Montagem přístup k sazbě daně u opravy bytů určených k bydlení, které se nachází v bytových domech?

Nezměnilo. Nesmí se však jednat o údržbu a musí jít o opravu přímo v prostoru daného bytu.

 

  1. Co kdyby se opravoval společný prostor v bytovém domě?

V tomto případě je možné, že nové rozhodnutí Soudního dvora vnáší do zákona o DPH novou perspektivu. Je tak možné, že nelze jednoduše uplatnit jedinou sníženou sazbu DPH. Je obtížné odhadnout, zda takový výklad převáží.

 

  1. Obsahuje český zákon o DPH pravidla pro rozdělení sazby daně pro opravy společných prostor bytových domů?

Neobsahuje. Upřímně řečeno, ani Soudní dvůr je nepopsal, pouze vyšel z toho, že (cituje) „je třeba provést poměrné rozdělení“. Pravděpodobně by se mělo jednat o rozdělení dle poměru ploch.