V tomto audiopodcastu si shrneme závěry rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu z 26. května 2022 s číslem jednacím 4 Afs 264/2018-85, v němž se Nejvyšší správní soud vyjadřuje k tomu, zda při doručování při správě daní platí pro určení okamžiku doručení fikcí podle § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, pravidlo podle § 33 odst. 4 daňového řádu, podle něhož: „připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.“ Neboli, pokud při doručení fikcí připadne poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, zda doručení nastane v tento den, či až v nejblíže následující pracovní den.

O co v daném případě šlo? Daňový subjekt dne 29. 5. 2016 podal kontrolní hlášení za zdaňovací období duben 2016. Dne 2. 6. 2016 ho správce daně vyzval ke změně, doplnění nebo potvrzení údajů uvedených v oddílu A.4. kontrolního hlášení s tím, že je povinen do pěti dnů ode dne oznámení této výzvy údaje změnit, doplnit nebo potvrdit prostřednictvím následného kontrolního hlášení. Výzva byla daňovému subjektu do datové schránky doručena fikcí, kdy desátý den připadl na neděli 12. 6. 2016. Tento den byl podle správce daně dnem doručení výzvy, a proto posledním dnem ke splnění povinností stanovených výzvou byl pátek 17. 6. 2016. Daňový subjekt se však domníval, že mu výzva nebyla doručena v neděli, ale až v pondělí 13. 6. 2016, což by znamenalo, že pětidenní lhůta ke splnění povinností by začala běžet v úterý 14. 6. 2016, a tedy uplynula by v sobotu 18. 6. 2016, a proto by se poslední den pro odpověď na výzvu posunul na pondělí 20. 6. 2016. Daňový subjekt podal následné kontrolní hlášení v pondělí 20. 6. 2016 a považoval ho za včasně podané. Správce daně však následné kontrolní hlášení považoval za opožděně podané, a proto dne 22. 12. 2016 vydal platební výměr, kterým daňovému subjektu uložil pokutu ve výši 30 000 Kč za včasně nepodání kontrolního hlášení.

Daňový subjekt podal odvolání, které ale nebylo úspěšné, tudíž se daňový subjekt dále bránil správní žalobou. Na základě žaloby krajský soud zrušil jak rozhodnutí odvolacího orgánu, tak i prvostupňový platební výměr, a věc vrátil odvolacímu orgánu k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku Odvolací finanční ředitelství podalo kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Argumentovalo hlavně dřívějším rozsudkem NSS ve věci STASEK, podle nějž se okamžik doručení při doručení fikcí posune na nejblíže následující pracovní den pouze v případě doručování poštou, neboť zde si nelze většinou zásilku ve dnech pracovního klidu vyzvednout. To podle správce daně u datových schránek neplatí, protože při jejich využití odpadají objektivní překážky plynoucí právě z doručování poštou. Zprávy doručené do datové schránky si adresát může vyzvednout 24 hodin denně. Podle správce daně § 33 odst. 4 daňového řádu nelze aplikovat, protože úprava doručování do datových schránek je upravena v zákoně o elektronických úkonech, včetně fikce doručení, a daňový řád není lex specialis vůči tomuto zákonu. Správce daně dále odkázal i na závěr č. 93 poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu, podle nějž se neuplatní lhůta podle § 40 odst. 1 správního řádu. Uvedené pravidlo počítání času v § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu je přitom totožné s § 33 odst. 4 daňového řádu. Správce daně v neposlední řadě odkázal i na rozsudek NSS ze dne 20. 12. 2018, čj. 1 Afs 400/2008-13, jímž bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku, v němž NSS vyšel při posouzení doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku účastníků z úvahy, že k němu došlo fikcí dne 30. 12. 2018, což byla neděle. Dále odkázal i na rozsudek NSS ze dne 19. 9. 2014, čj. 8 As 118/2014-46, podle nějž rozhodnutí může nabýt právní moci i jindy než v pracovní den.

Daňový subjekt na podanou kasační stížnost reagoval vyzdvihnutím závěrů z rozsudku krajského soudu, odmítnutím argumentů správce daně a dále argumentoval i tím, že pro počítání lhůty k podání řádného daňového přiznání nebo kontrolního hlášení daňové orgány pravidlo obsažené v § 33 odst. 4 daňového řádu používají. Neboli, pokud připadne poslední den lhůty pro podání daňového přiznání na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty až nejblíže následující pracovní den.

Jelikož 4. senát NSS souhlasil se závěry uvedenými v rozsudku krajského soudu, které však jsou v rozporu s dosavadní judikaturou NSS, která vychází z rozsudku ve věci STASEK, č. 2875/2013 Sb. NSS, byla věc předložena rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu. Předkládající senát se domnívá, že nejsou důvody pro to, aby u doručování do datových schránek bylo pravidlo o počítání času jiné než při doručování poštou. Tak jako systém datových schránek nemusí být bezpodmínečně přístupný kdykoliv, provozovatel poštovní služby naopak může mít otevřeno i ve dnech pracovního klidu či ve svátek (např. hlavní pošty ve velkých městech). Pouhá neomezenost přístupu do datových schránek nezakládá bezvýjimečné důvody odlišného použití pravidel o počítání času u fikce doručení do datové schránky oproti doručení poštou. Rozdílný přístup k počítání času navíc nepřispívá k jednotě právního řádu.

A jak věc posoudil rozšířený senát?

Rozšířený senát odkázal na sjednocující výklad počítání konce lhůty pro fikci doručení prostřednictvím datové schránky učiněný Nejvyšším soudem v plenárním stanovisku ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015. Závěr NSS ve věci STASEK totiž nebyl akceptován judikaturou soudů rozhodujících v občanském soudním řízení. Nejvyšší soud v tomto plenárním stanovisku došel k závěru, že při doručování písemností jak v občanském soudním řízení, tak v trestním řízení, je okamžikem doručení až nejblíže následující pracovní den v situacích, kdy připadne konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek.

Rozšířený senát NSS uvedl, že v případech, kdy je předmětem výkladu právní otázka, k jejímuž posouzení jsou příslušné oba nejvyšší soudy, takže mezi těmito vrcholnými soudními orgány může dojít k interpretačnímu střetu, je v zájmu zachování jednoty a předvídatelnosti soudního rozhodování, právní jistoty a autority soudní moci na místě maximální zdrženlivost těchto orgánů a snaha vyhnout se neshodám. Úložní doba podle občanského soudního řádu, trestního řádu i daňového řádu, se posuzuje podle pravidel pro lhůty upravených těmito procesními řády. Doručuje-li se tedy dokument při správě daní do datové schránky, je proto rozhodný § 33 odst. 4 daňového řádu. Doručuje-li se do datové schránky dokument při správě daní, desetidenní časový interval podle § 17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech je nutno počítat v souladu s pravidlem podle § 33 odst. 4 daňového řádu tak, že připadne-li poslední den tohoto intervalu na sobotu, neděli nebo svátek, je jeho posledním dnem nejblíže následující pracovní den.

Následné kontrolní hlášení v této věci tedy bylo podáno včas.

 

Kontrolní otázky

1. Pokud při doručení písemnosti správce daně do datové schránky uplyne 10denní časový interval podle § 17 odst. 4 zákona o elektronických komunikacích o víkendu, kdy nastane okamžik doručení?

V tomto případě dojde k doručení nejblíže následující den, neboť se uplatní pravidlo počítání času uvedené v § 33 odst. 4 daňového řádu.

 

2. Postupuje se stejně, pokud takováto situace nastane při doručování písemností v občanském soudním řízení a trestním řízení?

Ano, postupuje. I v těchto případech dojde k doručení nejblíže následující pracovní den. Ve věci bylo vydáno plenární stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015.