V tomto podkástu se podíváme na to, jak je důležité rozlišovat hmotné a procesní právo.

Fakta případu byla následující.

Dvě společnosti spolu v roce 2018 uzavřely ve formě notářského zápisu dohodu o splnění závazku se svolením k vykonatelnosti. Věřitelem byla zahraniční společnost, dlužníkem byla česká společnost. Šlo o propojené osoby.

Za dlužníka, českou společnost, podepsal notářský zápis prokurista. Za věřitele, zahraniční společnost, podepsala notářský zápis tatáž fyzická osoba, která zahraniční společnost zastupovala jako její ředitel. Notářský zápis tak byl podepsán jednou jedinou fyzickou osobou, která jednala jak za věřitele, tak za dlužníka.

Věřitel na základě notářského zápisu následně zahájil proti dlužníkovi exekuční řízení pro vymožení částky ve výši 1,5 mil. Kč s příslušenstvím. V exekučním řízení bylo třeba vyřešit otázku, zda exekuce má nebo nemá být zastavena pro neúčinnost notářského zápisu, když jej na obou stranách podepsala stejná fyzická osoba, která se tak ve vztahu k české společnosti nacházela ve střetu zájmů.

Obvodní soud pro Prahu 1 exekuci zastavil. Věřitel se odvolal, ale Městský soud v Praze prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

Věřitel si podal dovolání k Nejvyššímu soudu. V něm poukazoval na to, že kolize zájmů prokuristy české společnosti, který zastupoval také zahraničního věřitele, měla být odstraněna splněním notifikační povinnosti podle ustanovení § 54 zákona o obchodních korporacích.

Obecně totiž splnění notifikační povinnosti představuje pro člena orgánu obchodní korporace, který se nachází ve střetu zájmů, určitý bezpečný přístav. Pokud svou notifikační povinnost informováním příslušného orgánu splní, může společnost zastoupit i v záležitosti, ve které by jinak byl ve střetu zájmů. Pokud naopak svou notifikační povinnost nesplní, střet zájmů mu podle ustanovení § 437 občanského zákoníku brání v tom, aby obchodní korporaci zastoupil. Lze říci, že splnění notifikační povinnosti má vůči střetu zájmů očistný efekt.

Nejvyšší soud tento výklad výslovně potvrdil již v roce 2015 v usnesení, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 102/2016. Doslova v něm uvedl: „Splní-li člen (statutárního) orgánu svoji informační povinnost podle § 54 odst. 1 a 2 z. o. k. a nepozastaví-li mu kontrolní či nejvyšší orgán obchodní korporace výkon jeho funkce […], může obchodní korporaci zastupovat bez ohledu na střet zájmů; ustanovení § 437 o. z. se v takovém případě neuplatní. … Avšak poruší-li člen statutárního orgánu povinnost informovat o (možném) střetu zájmů podle § 54 odst. 1 a 2 z. o. k., brání existující rozpor zájmů tohoto člena statutárního orgánu se zájmy obchodní korporace tomu, aby za obchodní korporaci právně jednal […].“

Notifikační povinnost se před takzvanou velkou novelou zákona o obchodních korporacích účinnou od 1. ledna 2021 vztahovala i na prokuristu. Ten svou notifikační povinnost plnil vůči orgánu, který jej jmenoval. Věřitel v projednávaném případě tedy tvrdil, že prokurista byl od svého střetu zájmů očištěn, když jediným společníkem české společnosti byla další zahraniční společnost, která byla zastupována opět stejnou fyzickou osobou jakožto ředitelem. Teorie věřitele proto byla, že prokurista z povahy věci notifikoval sebe samotného jako ředitele zahraničního jediného společníka, čímž mělo dojít k odstranění střetu zájmů tohoto prokuristy. Pokud by k očistnému efektu dle tvrzení věřitele došlo, byl by notářský zápis v pořádku a exekuce by byla oprávněná.

Vyšla věřiteli sázka na očistná ustanovení zákona o obchodních korporacích?

Nevyšla. Nejvyšší soud dovolání věřitele odmítl.

Vyšel totiž z toho, že svolení k vykonatelnosti obsažené v notářském zápise má procesněprávní, nikoliv hmotněprávní, charakter. S tímto svolením totiž nejsou spojeny hmotněprávní účinky. Účinek svolení je pouze procesní. Spočívá v tom, že věřitel může na jeho základě vůči dlužníkovi zahájit exekuční řízení, aniž by předtím absolvoval nalézací řízení. Teprve v rámci exekučního řízení se pak může dlužník bránit námitkou, že věřitel ve skutečnosti nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok. Právní kvalifikace svolení k vykonatelnosti jako procesněprávního úkonu tak vylučuje aplikaci hmotněprávních ustanovení o střetu zájmů, a to včetně očistných ustanovení zákona o obchodních korporacích.

Nejvyšší soud k tomu doslova uvedl: „Z procesně právní a nikoliv hmotně právní podstaty svolení k vykonatelnosti nelze než dovodit, že posouzení, zda zástupce dlužníka (potenciálního povinného) při sepisu exekutorského (notářského) zápisu se svolením k vykonatelnosti jednal v rozporu se zájmy dlužníka, jestliže v tomtéž exekutorském (notářském) zápisu vystupoval zároveň jako statutární orgán věřitele, je třeba uskutečnit nikoliv podle norem hmotného práva, ale podle norem procesního práva.“

Následky střetu zájmů při procesním úkonu právnické osoby je tedy třeba posoudit podle procesních předpisů. Občanský soudní řád tuto záležitost upravuje v ustanovení § 21 odst. 4. Toto ustanovení lakonicky říká, že: „Za právnickou osobu nemůže jednat ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby.“

Tečka. Žádná notifikační povinnost, žádný bezpečný přístav, žádný očistný účinek. Ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby, tuto právnickou osobu při procesněprávním úkonu zastupovat nemůže. Pokud se tak přesto stane, je takový procesněprávní úkon neúčinný.

Svolení k vykonatelnosti tak bylo v projednávané věci neúčinné a exekuce musela být zastavena.

Jaké si tedy vzít z diskutovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu poučení?

Svolení k vykonatelnosti je procesněprávním, nikoliv hmotněprávním úkonem. Občanský soudní řád přitom vylučuje, aby za právnickou osobu jednal ten, jehož zájmy jsou se zájmy právnické osoby v rozporu. V případě notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti, kdy určitá osoba může sedět na více židlích, je tak nezbytné, aby osoba jednající za účastníka notářského zápisu ve střetu zájmů nebyla. Pokud účastníka při udělení svolení k vykonatelnosti zastoupí osoba jednající ve střetu zájmů, bude toto svolení neúčinné a případná exekuce vedená na jeho základě bude muset být zastavena.

 

 

Kontrolní otázky

Otázka první

Je svolení k vykonatelnosti obsažené v notářském zápisu hmotněprávním, anebo procesněprávním úkonem?

Jde o procesněprávní úkon.

 

Otázka druhá

Bude exekuce zahájená na základě svolení k přímé vykonatelnosti zastavena i v případě, pokud toto svolení za společnost dávající svolení sice podepsal jednatel, který byl ve střetu zájmů, avšak o svém záměru svolení podepsat předem notifikoval valnou hromadu společnosti postupem podle zákona o obchodních korporacích?

Ano, taková exekuce bude zastavena. Ustanovení o notifikační povinnosti v zákoně o obchodních korporacích na věc nedopadají, neboť jde o ustanovení hmotného práva, nikoliv procesního práva. Podle občanského soudního řádu pak platí, že za právnickou osobou nemůže jednat ten, jehož zájmy jsou se zájmy právnické osoby v rozporu. Svolení k vykonatelnosti tak bude neúčinné a exekuce budu muset být zastavena.