Nehmotný majetek z pohledu převodních cen
V dnešním podcastu se podíváme na převodní ceny v oblasti nehmotného majetku. Stejně jako ostatní transakce mezi spojenými osobami podléhá stanovení ceny za licence povinnosti splnit princip tržního odstupu.
Dnes se budeme zabývat správným nastavením převodních cen v případě, kdy dochází k licencování nehmotného majetku mezi spojenými osobami. Zdaleka nejčastěji se jedná o hrazení licence za ochranné známky, dále pak za know-how nebo patenty. Dalším modelem, byť okrajovějším, může být také franchisové uspořádání ve skupinách podniků.
V případě českých společností, které jsou součástí nadnárodních skupin podniků, správce daně nejčastěji zkoumá oprávněnost a výši licenčního poplatku, který tuzemský podnik vyplácí své zahraniční spojené osobě. Stejné zkoumání nicméně může finanční úřad provádět i mezi tuzemskými spojenými osobami.
Z pohledu samotné výše licenčního poplatku používáme pro stanovení nebo obhájení převodní ceny nejčastěji metodu nezávislé srovnatelné ceny (CUP metoda), tedy přímé porovnání licenčních sazeb, které jsou sjednány mezi spojenými osobami v porovnání s obvyklými sazbami na trhu. K tomu se nejčastěji využívají komerční placené databáze, kterými obvykle disponují poradenské společnosti specializující se na převodní ceny. Přesnější, ale časově náročnější bývá zpracování detailního ekonomického modelu, z kterého je licenční sazba dovozena. Čeští správci daně se ovšem zpravidla spokojí se srovnávací analýzou založenou na databázových zdrojích.
Z databází obvykle vychází poměrně široké rozpětí licenčních poplatků, které lze upravit dle konkrétních kritérií analyzované transakce. Mezi taková kritéria lze zařadit např.
- výlučnost – některá nehmotná aktiva umožňují svému právnímu vlastníkovi vyloučit ostatní z jeho užívání,
- rozsah a trvání právní ochrany,
- geografický rozsah,
- životnost,
- fáze vývoje,
- očekávání budoucího prospěchu.
Kromě posouzení samotné výše licenčního poplatku je potřeba zhodnotit také jeho oprávněnost. K tomu slouží tzv. analýza DEMPE. Jedná se o zkratku pro pět základních funkcí souvisejících s vlastnictvím nehmotných aktiv, tj. vytváření nehmotného aktiva (Development), zvyšování jeho hodnoty (Enhancement), udržování (Maintenance), ochranu (Protection) a využití nehmotného aktiva (Exploitation). Společnost, která vykonává DEMPE funkce a nese s nimi spojená rizika, je považovaná za ekonomického vlastníka nehmotných aktiv a má tak právo na výnosy z jejich licencování. Pro daňovou účinnost dané transakce nestačí být čistě právním vlastníkem nehmotného aktiva, tedy tím, kdo je zapsán v registru Úřadu průmyslového vlastnictví nebo jiným způsobem prokáže právní vztah k danému aktivu. Pokud funkce DEMPE nevykonává právní vlastník nehmotného aktiva, není tak z pohledu převodních cen oprávněn získat veškeré výnosy z jeho licencování.
Závěrem je nutné zmínit, že je vždy vhodné mít zpracovanou dokumentaci převodních cen podle doporučení Ministerstva financí.
Kontrolní otázky:
1. Jaké funkce podstatné při analýze transakcí s nehmotným majetkem se skrývají pod zkratkou DEMPE?
Jedná se o vytváření (Development), zvyšování hodnoty (Enhancement), udržování (Maintenance), ochranu (Protection) a využití majetku (Exploitation).
2. Jaká je nejčastější metoda pro stanovení převodní ceny u využití nebo převodu nehmotného majetku?
Metoda nezávislé srovnatelné ceny. Podklady pro použití metody lze hledat především v komerčních databázích. Důležité je však mít na paměti jedinečné vlastnosti nehmotného majetku.