Zpochybnění knihy jízd z pohledu DPH na základě údajů vedených Policií ČR
Pokud používáte automobil k podnikání, pak z jeho pořízení zřejmě uplatňujete nárok na odpočet DPH stejně jako odpočet DPH z pohonných hmot či dalších výdajů se služebním automobilem spojeným – např. z oprav tohoto automobilu. V tom případě jste povinni finančnímu úřadu prokázat, že automobil skutečně používáte pro výkon vaší ekonomické činnosti. K tomu zpravidla slouží kniha jízd. Některé subjekty však knihu jízd nevedou, resp. ji vyplňují zpětně, v důsledku čehož mohou vzniknout chyby. Ty nemusí být úmyslné, nicméně daňový subjekt si již v takovém případě nemusí pamatovat, kam a kdy přesně jel. Tato nedůslednost při vedení knihy jízd se nemusí vyplatit, neboť správce daně má zřejmě v rukou poměrně silný nástroj, jak knihu jízd konkrétního vozidla zpochybnit. Nejvyšší správní soud se v rozsudku ze dne 21. 7. 2022, čj. 9 Afs 147/2020-34 vyjádřil k tomu, zda záznamy z dopravních kamer o pohybu vozidla shromažďované Policií ČR mohou být použity správcem daně v daňovém řízení.
O co v daném případě šlo? Daňový subjekt – podnikající fyzická osoba – v řádném daňovém přiznání k DPH za 4. čtvrtletí roku 2015, které podal 22. 1. 2016, vykázal nadměrný odpočet ve výši 413 499 Kč. O 6 dní později tato osoba podala dodatečné daňové přiznání, ve kterém nárokovaný nadměrný odpočet zvýšila o 244 491 Kč z důvodu nákupu automobilu pro potřeby svého podnikání. To doložila daňovým dokladem s datem uskutečnění zdanitelného plnění 15. 7. 2015.
Správce daně zahájil postup k odstranění pochybností, během nějž požadoval prokázání oprávněnosti odpočtu DPH z nákupu automobilu. Daňový subjekt v návaznosti na to zaslal správci daně knihu jízd vozidla za období od 7. 7. 2015 do 11. 3. 2016. Správce daně rovněž oslovil prodejce vozidla, který mu zaslal předávací protokol o převzetí vozidla, datovaný k 15. 7. 2015, tedy 8 dní po prvním dni, kterým začínala kniha jízd předmětného vozidla.
Zřejmě díky tomuto časovému nesouladu správce daně zaslal výzvu Policii ČR s žádostí o poskytnutí informací o pohybu motorového vozidla vybrané registrační značky za období uvedené v knize jízd. Policie ČR tyto informace správci daně poskytla. Jelikož údaje o pohybu vozidla získané Policií ČR nekorespondovaly s údaji uvedenými v knize jízd, správce daně věc uzavřel tak, že daňový subjekt neprokázal naplnění podmínek pro vznik nároku na odpočet daně, konkrétně použití vozidla v rámci ekonomické činnosti a vyměřil nadměrný odpočet ve výši deklarované v řádném daňovém přiznání k DPH. Jinými slovy, odmítl odpočet DPH z pořízení automobilu.
Daňový subjekt podal odvolání, které však bylo zamítnuto, stejně jako byla Krajským soudem v Ústí nad Labem zamítnuta správní žaloba. Daňový subjekt jakožto stěžovatel tedy podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. A jak ten daný případ posoudil?
Nejvyšší správní soud v poměrně stručném rozsudku uvedl, že souhlasí se závěrem krajského soudu i žalovaného a kasační stížnost zamítl. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu je obsaženo v bodech 8 až 16 rozsudku a je velmi stručné. Takto závažný závěr by dle mého názoru zasluhoval mnohem detailnější odůvodnění. Nejvyšší správní soud pouze cituje ustanovení § 2, § 60 odst. 1 a § 62 odst. 1 zákona o Policii ČR a § 57 odst. 1 daňového řádu, aniž by svůj závěr přesvědčivě odůvodnil.
Podle § 60 odst. 1 zákona o policii České republiky policie zpracovává informace včetně osobních údajů v rozsahu nezbytném pro plnění svých úkolů. Podle § 2 téhož zákona je úkolem policie chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek, předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle trestního řádu a další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti. Podle § 62 odst. 1 téhož zákona může policie, je-li to nezbytné pro plnění jejích úkolů, pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy osob a věcí nacházejících se na místech veřejně přístupných. Data o automobilech jsou shromažďována v systému Automatické kontroly vozidel, který automaticky zaznamenává údaje o konkrétní registrační značce vozidla.
Podle § 57 odst. 1 daňového řádu mají povinnost poskytnout údaje na vyžádání správci daně orgány veřejné moci a osoby, které:
a) vedou evidenci osob nebo věcí,
b) poskytují plnění, které je předmětem daně,
c) provádějí řízení v případech, jejichž předmět podléhá daňové povinnosti, nebo
d) zpracovávají jiné údaje nezbytné pro správu daní.
NSS bez bližší analýzy či odůvodnění uvádí: „Údaje o pohybu stěžovatelova vozidla tak byly z pohledu správy daní nezbytné ve smyslu § 57 odst. 1 daňového řádu … Správce daně v dané věci oslovil policii až poté, co od stěžovatele jako daňového subjektu obdržel knihu jízd, která ovšem působila nevěrohodně zejména z důvodu data první jízdy, které předcházelo dni převzetí vozidla dle dokumentů poskytnutých prodejcem vozu. Nejvyšší správní soud proto souhlasí se závěrem krajského soudu i žalovaného, že správce daně byl oprávněn dané záznamy od policie požadovat, neboť šlo o údaje nezbytné pro správu daní a policie je subjektem povinným takové údaje na výzvu poskytnout …“
V rozsudku zcela chybí vypořádání se se vztahem k ústavně zakotvenému právu nedotknutelnosti osob a jejich soukromí, či se zásadou přiměřenosti vyplývající z § 62 zákona o policii, kdy při pořizování záznamů musí být naplněna podmínka nezbytnosti těchto záznamů pro plnění daného úkolu policie, kdy je zároveň potřeba respektovat právo na ochranu osobnosti.
Výklad Nejvyššího správního soudu poskytnutý v tomto rozsudku by mohl vést k tomu, že veřejná správa (tedy nejen finanční úřady) bude využívat informace automaticky shromážděné policií na každou i bezúhonnou osobu a tyto informace budou dále použity za zcela jiným účelem, než byly původně shromážděny. Takový výklad podle mého názoru je za hranou zákona, a to i s ohledem na čl. 10 Listiny základních práv a svobod, který říká, že: „každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života“ a „každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.“
Kontrolní otázky:
1. Může správce daně odmítnout odpočet DPH z pořízení vozidla pro podnikatelské účely na základě údajů z Automatické kontroly vozidel vedeném Policií ČR?
Podle názoru NSS uvedeném v tomto rozsudku ANO.
2. Je Policie ČR povinna správci daně poskytnout informace ze systému Automatické kontroly vozidel na základě výzvy podle § 57 daňového řádu?
Podle názoru NSS uvedeném v tomto rozsudku ANO.