O jaké prameny se tedy jedná? Základními právními prameny pro tuto problematiku jsou zákon o daních z příjmů, mezinárodní smlouvy o zamezení dvojímu zdanění, dále modelová mezinárodní smlouva OECD a rovněž evropská směrnice Rady 2003/49/ES o společném systému zdanění licenčních poplatků a úroků kapitálově spojených osob, která s účinností od roku 2011 zavedla při splnění určitých podmínek možnost osvobození.

Na úvod bychom si ještě měli říci, co rozumíme pod pojmem úroky a licenční poplatky. Definice se liší v tuzemském právu, kde jsou úroky i licenční poplatky upraveny v § 22 odst. 1 zákona o daních z příjmů, a v oblasti mezinárodního zdanění, kde se můžeme odvolat na vzorovou smlouvu OECD. Tato smlouva pod pojmem úrok obecně rozumí odměnu za půjčené peníze na rozdíl od české právní úpravy, kde pod pojmem úrok můžeme rozumět i např. úrok z prodlení.

Rovněž výraz licenční poplatky má rozdílný obsah v tuzemském a mezinárodním právu a obojí je výrazně obsáhlejší, než by odpovídalo pouhému jazykovému významu. Definice OECD označuje za licenční poplatky platby, které za užití jakéhokoli autorského práva k literárnímu, uměleckému nebo vědeckému dílu, jakéhokoli patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu, nebo platby za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.  Dle českého zákona o daních z příjmů, který definuje licenční poplatky v § 19 odst. 7 se do tohoto pojmu nad rámec smlouvy OECD zahrnují i příjmy z movitého majetku.

Nicméně v každém konkrétním případě se musíme podívat na znění příslušné smlouvy o zamezení dvojího zdanění, která může obsahovat rozdílnou definici. Např. smlouva s Belgií podřazuje daňově neúčinné úroky pod režim zdanění dividend nebo na základě doložky nejvyšších výhod umožňuje zcela osvobodit kulturní a licenční poplatky.

Jak jsme si již řekli, metoda zdanění úroků či licenčních poplatků je závislá od konkrétní smlouvy o zamezení dvojímu zdanění. Zhruba polovina smluv stanoví, že úroky jsou zdaněny podle práva státu, jehož je věřitel daňovým rezidentem. To znamená, že vyplácející stát nemá právo na zdanění a úroky se zahrnou do základu daně příjemce. Zbývající smlouvy přiznávají státu zdroje právo na zdanění, a to většinou sazbou 5 nebo 10 %.  

Na rozdíl od úroků, které jsou často zdaněny v zemi příjemce, jsou licenční poplatky ve velké většině zdaněny srážkovou daní ve státě zdroje. Ačkoli zákon o daních z příjmů stanovuje daňovým nerezidentům sazbu 15 %, tato sazba se uplatní pouze u nesmluvních států a ve smlouvách o zamezení dvojího zdanění je sazba snížena na 5 nebo 10 % . V případě kulturních licenčních poplatků je často dokonce nulová.

Nicméně právě u licenčních poplatků se v praxi často využívá osvobození od srážkové daně, které nabízí evropská směrnice. Ta se týká úroků a licenčních poplatků, které plynou společnosti, jež je daňovým rezidentem jiného členského státu EU, Švýcarska, Norska nebo Islandu.

Za účelem zjednodušení pravidel a snížení administrativní náročnosti zavedla evropská směrnice Rady 2003/49/ES o společném systému zdanění licenčních poplatků a úroků kapitálově spojených osob možnost osvobození licenčních poplatků a úroků ve státě zdroje. Toto osvobození je možné při splnění určitých podmínek, kterými jsou:

• příjemce a plátce musí být přímo kapitálově spojené osoby s podílem alespoň 25 %, a to nepřetržitě alespoň 24 měsíců (tato doba může být dosažena i následně);
• příjemce je jejich skutečným vlastníkem (tzn. že je přijímá pro sebe, a nikoli pro jinou osobu jako zprostředkovatel, např. jako zástupce, správce majetku nebo zmocněnec);
• příjemce neúčtuje tyto příjmy ve prospěch stálé provozovny umístěné v ČR nebo ve třetím státu;
• příjemce musí mít rozhodnutí správce daně o přiznání osvobození těchto příjmů od daně dle § 38 nb zákona o daních z příjmů. Toto osvobození lze na základě evropské směrnice přiznat i zpětně, a to až 24 měsíců od jeho vydání.

 

Co je však klíčové, je důkladné ověření skutečného koncového vlastníka příjmu. Plátce daně má povinnost řádně doložit režim, který použil ve vztahu k výplatě úroků či licenčních poplatků a prokázat nárok na případné osvobození nebo výhody přiznané smlouvou o zamezení dvojího zdanění správci daně. Dokonce Nejvyšší správní soud v nedávné době rozhodoval spor, kde byla příjemcem licenčního poplatku česká společnost, která by byla ovšem jen průtokovou entitou a skutečným příjemcem byla společnost z Ruské federace. Tato skutečnost byla všem zúčastněným stranám známa a bylo nutné aplikovat příslušnou srážkovou daň.

Doložením skutečného vlastníka příjmu však povinnosti plátce daně nekončí. Jak jsme už detailněji rozebírali v podcastu o srážkové dani, většinou bude nutné vystavit oznámení o příjmech plynoucích do zahraničí, a to i v případě, že se jedná o příjmy od srážkové daně osvobozené, a to ať už na základě evropské směrnice nebo na základě příslušené smlouvy o zamezení dvojího zdanění.

 

Kontrolní otázky:

1. Do jaké kategorie spadají úroky z prodlení dle vzorové smlouvy OECD?

Zisky z úroků se budou dle vzorové smlouvy OECD zdaňovat jako zisky podniků.

 

2. Kolik měsíců zpětně lze osvobodit příjmy z úroků či licenčních poplatků po přiznání osvobození těchto příjmů od daně dle § 38 nb zákona o daních z příjmů?

Toto osvobození je možné zpětně uplatnit až na 2 roky od zaplacení srážkové daně z příjmu, který byl následně osvobozen na základě rozhodnutí správce daně dle § 38nb zákona o daních z příjmů.