Základním krokem pro správné nastavení převodních cen je funkční a riziková analýza, která nám pomůže pochopit rozsah poskytovaných služeb a související rizika na straně poskytovatele i příjemce. Mezi spojenými osobami se obvykle účtují různé druhy služeb administrativního a podpůrného manažerského charakteru, kde poskytovatel služeb sám nerozhoduje o konkrétní náplni své činnosti a jedná se spíše o rutinní služby.

Rutinními službami se rozumí činnosti, které pro své podnikání potřebuje fungující společnost, ačkoliv přímo nesouvisí s jejím hlavním předmětem podnikání.

 

Stanovení převodní ceny

Pro stanovení převodní ceny za služby se v ideálním případě používá metoda nezávislé srovnatelné ceny, která převodní cenu určuje srovnáním s cenou účtovanou mezi nezávislými subjekty, a to zpravidla prostřednictvím hodinových či jiných výkonových sazeb. Případně lze cenu stanovit nákladově orientovanými metodami, kdy je vhodně zvolená nákladová základna zvýšená o ziskovou přirážku. Lze použít také výnosově orientované metody, ty jsou však použitelné pouze u služeb prodejního charakteru (tj. u služeb zprostředkování nebo komisionářského prodeje), kde je poskytovatel odměňován na bázi procenta z objemu prodejů.

Ke stanovení ziskovosti v případě nákladových nebo výnosových metod jsou používané specifické databáze, které obsahují finanční výsledky společností na trhu. Z těchto databází lze prostřednictvím vyhledávacích kritérií získat údaje o nezávislých společnostech, které poskytují srovnatelné služby, a na základě jejich výsledků určit obvyklou ziskovost pro danou službu. Daňově poradenské společnosti obvykle mají do těchto databází přístup.

Nicméně směrnice OECD a v České republice také pokyn Generálního finančního ředitelství D-10 umožňují použít zjednodušený přístup pro služby s nízkou přidanou hodnotou a vyhnout se tak srovnávacím analýzám v databázích. Zjednodušený přístup spočívá v tom, že čistou ziskovost lze stanovit ve výši 5 % na základě doporučení směrnice OECD, nebo dle pokynu D-10 v rozpětí 3 až 7 %. Věnujme ale pozornost podmínkám, které použití zjednodušujícího přístupu v České republice umožňují, pokyn D-10 je definuje následovně:

• služba nesmí představovat hlavní činnost subjektů,
• celková hodnota služby nepřekročí 10 % z obratu a zároveň částku 50 mil. Kč u poskytovatele,
• celková hodnota služby nepřekročí 20 % z provozních nákladů a zároveň částku 50 mil. Kč u příjemce.

 

Kontrola správce daně

Protože právě služby jsou často předmětem kontroly správce daně, řekněme si závěrem pár oblastí, na které si v rámci kontroly dát pozor. Správce daně kontroluje především daňovou účinnost nákladů na služby od spojených osob. Jelikož má většinou omezené možnosti kontroly cenotvorby u poskytovatele, protože jde často o zahraniční spojenou osobu, zaměřuje se na takzvaný substance a benefit test. Substance test zkoumá, zda byla služba skutečně poskytnuta. Benefit test potom testuje přínos, který daná služby pro příjemce měla. Pro lepší pochopení doporučujeme judikát 8 Afs 19/2010-125.

K unesení důkazního břemene v rámci daňového řízení je potřeba archivovat výstupy služeb, které jsou poskytované spojenou osobou. Jako příklady takových výstupů lze uvést e-mailovou komunikaci, prezentace, zápisy z jednání, různé analýzy nebo výpočty. Prostě jakýkoliv fyzický či digitální výstup dané služby. Správce daně také často zkoumá, zda nedochází na úrovni příjemce k duplikaci služby, tedy zda příjemce služby neplatí za služby, které jsou v kompetenci jeho zaměstnanců, například pokud máte vlastní účetní oddělení a hradíte faktury za služby účetnictví, je vhodné si ujasnit, do jaké míry se služby doplňují.

Závěrem doporučujeme mít zpracovanou dokumentaci převodních cen podle pokynu D-334 financí, a být tak na daňovou kontrolu připraven.

 

Kontrolní otázky:

1. Kdy lze daň doměřit prostřednictvím pomůcek? Jaká může být čistá ziskovost při stanovení převodní ceny u služeb s nízkou přidanou hodnotou?

Směrnice OECD uvádí hodnotu 5 %. Pokyn Generálního finančního ředitelství D-10 rozpětí 3 až 7 %.

 

2.      Kromě stanovení převodní ceny zkoumá správce daně u služeb také dva testy, jaké to jsou?

Substance a benefit test. Substance test zkoumá, zda byla služba skutečně poskytnuta. Benefit test potom testuje přínos, který daná služby pro příjemce měla.