Odmítnutí nároku na odpočet DPH při pořízení zboží z jiného členského státu
V tomto případě soudy posuzovaly situaci, kdy správce daně s daňovým subjektem měly spor o tom, zda lze uplatnit odpočet DPH ze zboží, které bylo z Polska převezeno na Slovensko a ze Slovenska následně zpět do Polska, to vše za použití českého DIČ.
O co v daném případě šlo? Daňový subjekt v březnu 2015 pořizoval řepkový olej z jiného členského státu EU, konkrétně z Polska od celkem čtyř dodavatelů. Zboží bylo dovezeno do skladu daňového subjektu na Slovensku. Následně daňový subjekt dodal toto zboží odběrateli do Polska. Při všech transakcích daňový subjekt používal české DIČ.
Jelikož daňový subjekt neprokázal, že pořízení zboží z Polska bylo předmětem daně v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy (tj. Slovensko), správce daně dospěl k závěru, že místo plnění bylo v České republice. Správce daně tak daňovému subjektu vyměřil daň na výstupu při pořízení zboží z jiného členského státu, avšak nárok na odpočet daně při pořízení zboží z jiného členského státu odmítl.
A jak věc posoudily soudy? Jak Městský soud v Praze, tak Nejvyšší správní soud, žalobu, resp. následnou kasační stížnost zamítly, přičemž zdůraznily následující.
Podle § 72 odst. 3 zákona o DPH nárok na odpočet daně vzniká plátci okamžikem, kdy nastaly skutečnosti zakládající povinnost tuto daň přiznat.
Česká právní úprava se s účinností od 1. 7. 2017 změnila tak, že v dané situaci by plátce daně skutečně neměl nárok na odpočet. Do 30. 6. 2017 byla účinná jiná právní úprava, podle níž bylo možné dojít k závěru, že by plátce daně v této situaci měl na odpočet DPH nárok. Jelikož se jedná o zdaňovací období březen 2015, měla být použita původní právní úprava. Již v té době byl však znám rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-536/08 Facet-Facet Trading z roku 2010, podle nějž v tomto případě přímý nárok na odpočet daňovému subjektu nepřísluší.
NSS uvádí, že ze skutečnosti, že zákonem č. 170/2017 Sb. byl novelizován § 11 odst. 2 zákona o DPH tak, aby výslovně odrážel závěr rozsudku Facet-Facet Trading, nelze dovozovat, že předchozí znění zákona o DPH představovalo nesprávnou transpozici směrnice. Zákonodárce tím pouze výslovně upravil vztah mezi dvěma mechanismy, který již byl nicméně vyjasněn rozsudkem Facet-Facet Trading.
Samotná rozhodovací praxe včetně rozsudku Facet-Facet Trading tak nestanoví nová pravidla, nicméně provádí pouze výklad pravidel již existujících. Orgány finanční správy tak správně provedly eurokonformní výklad § 72 odst. 3 zákona o DPH.
Kontrolní otázky:
1. Jsou správci daně povinni aplikovat eurokonformní výklad zákona o DPH ve světle rozsudků Soudního dvora EU?
Ano, jsou. Tedy vyplatí se sledovat judikaturu Soudního dvora Evropské unie.
2. Má daňový subjekt přímý nárok na odpočet DPH při pořízení zboží z jiného členského státu, které je následně převezeno do dalšího členského státu, pokud daňový subjekt použije pro dané transakce české DIČ a neprokáže, že pořízení zboží již bylo předmětem daně v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy?
Nemá, neboť za místo plnění se v takovém případě považuje Česká republika.