Rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-607/20 GE Aircraft Engine Services popsalo DPH režim benefitu, který měl podobu bezúplatného rozdávání poukázek. Ty opravňovaly k odběru zboží či služeb dle výběru zaměstnance, a to v síti různých obchodníků. Soudní dvůr byl, ve zkratce řečeno, tázán na možnost nedodaňovat bezúplatné rozdávání těchto poukázek, pokud byl při jejich pořízení uplatněn nárok na odpočet daně na vstupu. Podle tvrzení společnosti GE Aircraft Engine Services, byly poukázky rozdávány proto, aby zvýšily angažovanost, loajalitu a pracovní nasazení zaměstnanců – ostatně tyto poukázky byly předávány jen těm zaměstnancům, kteří byli spolupracovníky nominováni a následně pak vybráni jako nejlepší zaměstnanci měsíce. Nesporně tedy tento program podporoval rozvoj ekonomické činnosti společnosti. Protože poskytnutí těchto poukázek bylo považováno za službu a jenom služby zdarma poskytované mimo rámec ekonomické činnosti podléhají odvodu DPH na výstupu, trvala společnost GE Aircraft Engine Services na tom, že jí vlastně nevznikla povinnost hradit daň.

Ačkoli její správce daně, a dokonce i generální advokát Soudního dvora tvrdili opak, samotní soudci nakonec dali společnosti za pravdu. DPH na vstupu tedy bylo možné uplatnit a DPH na výstupu nebylo nutné odvést. Myslím si proto, že o tento judikát by se měli pracovníci personálních oddělení společně s daňaři přetahovat a soutěžit, kdo si jej přečte dřív. Může totiž vést k přehodnocení toho, jak postavit daňově výhodný motivační program.

V prvé řadě musí jít o plnění, které zaměstnavatel nakoupí s DPH. Zahrnout do motivačního programu víceúčelové poukázky, které se pořizují bez DPH, smysl nedává. V druhé řadě nesmí v rámci takového programu jít o rozdávání zboží. Bezúplatné rozdávání zboží, byť v rámci ekonomické činnosti, jednoduše k odvodu DPH na výstupu vede. Za třetí musí být motivační program navázán na posuzování hodnocení výkonu zaměstnanců – mělo by jít o jakousi výkonnostní soutěž.

Zní to velmi příjemně a vlastně i logicky. Je totiž těžko zpochybnitelné, že zaměstnanecké programy, které v sobě mají prvky motivace k vyšším pracovním výkonům, ekonomické činnosti zaměstnavatele v principu slouží. Současně je přirozené, že náklady na ně jsou rozpouštěny do ceny jeho vlastních produktů a obecně řečeno se tak DPH na výstupu nakonec do státní kasy zaplatí. Přesto si myslím, že Soudní dvůr představil velmi překvapivý a velmi pozitivistický výklad. Především proto, že pokud umožnil soudci takový výhodný přístup u soutěžních benefitních programů, proč by jej příště neměli umožnit i v případě běžných benefitních programů, které plošně všem zaměstnancům přiznávají poukázky v určité hodnotě? Proč by kritérii aktuálního judikátu neměly projít? Proč by v jejich případě nemělo platit, že zaměstnavatel je provozuje, aby zapůsobil na zaměstnance a zvýšil jejich angažovanost, loajalitu a pracovní nasazení? Motivační prvek lze jen těžko přehlédnout, a to vlastně vždy.

Těžko ale připustit, že takhle moc benevolentní Soudní dvůr někdy bude. Spíše se jedná o vybočení z logiky evropské směrnice o DPH, které vlastně příliš opodstatněné není a může tak fungovat jen velmi omezeně. V tomto ohledu není bez zajímavosti, že Soudní dvůr posuzoval program provozovaný společností GE Aircraft Engine Services v letech 2013 až 2017, tedy v jakémsi divokém období fungování poukázek na odběr zboží či služeb, a to navíc v Británii, tedy v zemi s relativně velmi kreativním přístupem k pravidlům DPH. I to mohlo hrát roli v tom, proč soudci rozhodli tak vstřícně. V České republice bychom se měli držet při zemi, nechtít po správcích daně nemožné a aplikovat principy judikátu C-607/20 GE Aircraft Engine Services jen v prakticky shodných případech. Ale i to je velký posun vpřed.

 

Kontrolní otázky:

1. Požaduje legislativa uplatnit DPH na výstupu na služby poskytované zdarma?

V principu ano, ovšem jen v případě služeb poskytnutých sice zdarma, ale v rámci ekonomické činnosti.

 

2. Jsou benefitní zaměstnanecké programy v České republice nastaveny nesprávně?

To obecně nelze říct. Spíše jsou nastaveny správně. Díky aktuálnímu judikátu Soudního dvora však nově víme, že některé by mohly vést k úspoře na dani. Musí být ovšem parametricky obdobné s programem, který Soudní dvůr posuzoval.

 

3. Lze rozdávat zboží zdarma a neodvádět DPH?

Jistěže ano. Ovšem jen pokud v případě, že jde o dárky malé hodnoty nebo o vzorky. Rovněž musí jít o zboží, u něhož byl uplatněn nárok na odpočet daně na vstupu. Naopak je nepodstatné, že zboží je rozdáváno v rámci ekonomické činnosti, a to na rozdíl od bezúplatného poskytnutí služeb zdarma, kde jde o jeden z rozhodujících faktorů.