Když svědek onemocní, může správce daně provést výslech i u něj doma či na jiném místě, než je finanční úřad? A musí daňový subjekt znát svého dodavatele pro uplatnění výdajů u daně z příjmů? Nejen tyto otázky řešil Nejvyšší správní soud v rozsudku, jehož komentář Vám přinášíme v tomto podcastu.

O co v daném případě šlo? Finanční úřad vyměřil žalobci, který obchodoval s vozidly a pronajímal je, daň z příjmů fyzických osob. Po podaném odvolání a doplnění dokazování žalovaný (tj. Odvolací finanční ředitelství) platební výměr potvrdil a žalobce (tj. daňový subjekt) podal správní žalobu. Krajský soud žalobě vyhověl mimo jiné proto, že žalovaný neprovedl výslech klíčového svědka. Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný kasační stížnost, která byla uznána částečně důvodnou, avšak nikoli z titulu neprovedení výslechu svědka.

Daňový subjekt navrhl vyslechnout svědka, který se měl osobně účastnit nákupu vozidla, tedy výdaje, jež správce daně odmítal považovat za daňově uznatelné. Daňový subjekt na prokázání daňové uznatelnosti tohoto výdaje mimo jiné navrhl výslech svědka, který se osobně účastnil dané transakce. Prvostupňový správce daně návrh na výslech svědka odmítl, avšak následně mu bylo v odvolacím řízení uloženo, aby tento výslech provedl. Správce daně tedy svědkovi zaslal předvolání. To bylo doručeno fikcí, ale svědek nijak nereagoval. Daňový subjekt následně správci daně sdělil, že svědek je v nemocnici po těžké autonehodě. Správce daně zaslal svědkovi další předvolání, na které svědek telefonicky reagoval s tím, že se nemůže vzhledem ke svému zdravotnímu stavu (tj. dlaha na levé ruce, nákrční límec a léčba páteře) dostavit k podání svědecké výpovědi na finanční úřad. Prvostupňový správce daně tedy věc opět uzavřel s tím, že svědka nelze vyslechnout. Odvolací finanční ředitelství finančnímu úřadu věc opět vrátilo s požadavkem, aby byl svědek vyslechnut. Správce daně se tedy pokusil svědka předvést, o což požádal Policii ČR. V den pokusu o předvedení byl svědek v dočasné pracovní neschopnosti. Policie ČR tedy svědka nepředvedla a správci daně obou stupňů následně případ uzavřeli s tím, že svědka nelze předvést, ač vykonali vše, co je v jejich silách pro zajištění svědecké výpovědi.

S tímto závěrem správců daně nesouhlasí ani krajský soud, ani Nejvyšší správní soud. Závěr správců daně o vyvinutí maximálního úsilí při uskutečnění svědecké výpovědi je předčasný. Lze uvažovat nad dalšími způsoby provedení výslechu. Daňový řád nelimituje místo výslechu svědka pouze na osobní setkání v sídle správce daně, jedním z možných způsobů je provést výslech svědka v jeho obydlí. Je pravda, že správce daně si nemůže vstup do obydlí na svědkovi vynutit, jelikož je chráněno ve smyslu článku 12 Listiny základních práv a svobod takto: „Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.“ Správce daně tak opomněl možnost získat souhlas svědka se vstupem do obydlí, respektive ze spisu vyplývá, že se o získání takového souhlasu ani nepokusil. Nadto Nejvyšší správní soud uvádí, že připadají v úvahu další možnosti, jak získat informace, kterými svědek disponuje, a to s přihlédnutím k jeho zdravotnímu stavu (např. písemnou či jinou vhodnou formou). Nejvyšší správní soud se tak ztotožňuje s názorem krajského soudu, že správci daně neučinili vše možné pro výslech svědka.

Další kasační námitka spočívala v tom, zda je nutné mít pro daňovou uznatelnost nákladu daně z příjmů nepochybně identifikovaného dodavatele. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že obecně může daňový subjekt prokázat, že výdaj nastal za jiných okolností, než jak uvedl na daňovém dokladu. Tento rozpor však musí vysvětlit jednoznačným a transparentním způsobem. Správce daně k tomu musí poskytnout procesní prostor. Daňový subjekt je povinen prokázat skutečné vynaložení výdaje vůči konkrétní osobě, a nikoliv pouhé abstraktní vydání peněz, jinak totiž nepůjde prokázat souvislost vynaloženého výdaje se zdanitelnými příjmy. Není tedy zcela rozhodující, zda deklarované plnění poskytl právě subjekt uvedený jako dodavatel na účetním dokladu, přesto však není možné rezignovat na určení konkrétního poskytovatele plnění. I proto se jeví výslech svědka, kterého správci daně nevyslechli, jako klíčový.

 

Kontrolní otázky:

1. Může správce daně provést výslech svědka v jeho obydlí?

Ano, ale pouze s jeho souhlasem.

 

2. Je nutné pro daňovou uznatelnost nákladu pro účely daně z příjmů přesně identifikovat svého dodavatele?

Obecně může daňový subjekt prokázat, že výdaj nastal za jiných okolností, než jak uvedl na daňovém dokladu. Tento rozpor však musí vysvětlit jednoznačným a transparentním způsobem. Daňový subjekt je povinen prokázat skutečné vynaložení výdaje vůči konkrétní osobě, a nikoliv pouhé abstraktní vydání peněz.