V tomto audio příspěvku se zaměříme na metodu nezávislé srovnatelné ceny, která je v případě splnění náročných požadavků ideální metodou pro správné nastavení převodních cen. Metoda nezávislé srovnatelné ceny srovnává cenu účtovanou v transakci mezi spojenými osobami s cenou účtovanou ve srovnatelné nezávislé transakci. Tato metoda je pro výpočet převodní ceny nejjednodušší a nejlépe vystihuje základní pravidlo principu tržního odstupu. Předpokládá však nejvyšší míru srovnatelnosti transakcí, což je v mnoha případech, zejména u unikátních transakcí, nemožné. Pokud však lze na trhu nalézt srovnatelné transakce, tato přímá metoda má vždy přednost před všemi ostatními.

Směrnice OECD doporučuje pro posouzení srovnatelnosti zvážit pět oblastí na straně posuzované i nezávislé transakce, a to:

• srovnatelnost smluvních podmínek,
• vykonávané funkce a podstupovaná rizika,
• charakteristiku prodávaného zboží nebo poskytovaných služeb,
• ekonomické okolnosti,
• podnikatelské strategie zúčastněných subjektů.

Nezávislá transakce je srovnatelná s transakcí mezi spojenými osobami za splnění jedné ze dvou podmínek. První je, že žádný z rozdílů mezi srovnávanými transakcemi nebo mezi podniky uskutečňujícími tyto transakce nemůže podstatně ovlivnit cenu na volném trhu. Druhá podmínka je, že mohou být provedeny přiměřeně přesné úpravy, aby se vyloučily podstatné dopady případných rozdílů.

Na základě zkušeností však doporučujeme úpravy minimalizovat,). Každá taková úprava srovnatelné ceny musí být důkladně podložena a vysvětlena. Mělo by platit, že tyto úpravy musí zohledňovat objektivní skutečnost (např. srovnávaná transakce mezi nezávislými osobami je realizována v odlišném místě než transakce kontrolovaná, a je tedy potřeba k hodnotě transakce přičíst cenu dopravy) a dále tyto úpravy musí být kvantifikovatelné (tj. jsme schopni vyčíslit cenu dopravy).

U metody nezávislé srovnatelné ceny platí vztah: Transferová cena = Nezávislá cena. Podklady pro použití metody lze hledat interně v realizovaných transakcích (např. je k dispozici srovnatelný úvěr od externí banky a od mateřské společnosti) nebo v nezávislých databázích. Databázemi s podrobnými údaji většinou disponují specializované poradenské společnosti.

Metoda nezávislé srovnatelné ceny se nejčastěji používá pro určení či posouzení převodní ceny v těchto transakcích:

• prodej veřejně obchodovatelných statků (tedy cenných papírů, komodit, surovin apod.)
• poskytování služeb na bázi jednotkových výkonů (tj. hodinové sazby, sazby z úkonů apod.)
• pronájem movitých a nemovitých věcí
• poskytování finanční výpomoci (tj. stanovení úrokové sazby)
• poskytování práv k nehmotnému majetku (tj. stanovení licenčního poplatku)

Závěrem je potřeba opět zmínit, že v každém případě je vhodné mít zpracovanou dokumentaci převodních cen podle doporučení Ministerstva financí.

Kontrolní otázky:

1. Které oblasti zvažujeme, když chceme posoudit srovnatelnost transakcí?

Nastavení smluvních podmínek, vykonávané funkce a podstupovaná rizika, charakteristiku zboží nebo poskytovaných služeb, ekonomické okolnosti a podnikatelské strategie.

2. Pro jaké transakce je metoda nezávislé srovnatelné transakce vhodná?

Například pro prodej veřejně obchodovatelných statků, služby na bázi jednotkových nákladů, pronájem, finanční transakce nebo stanovení licenčních poplatků.