Před pár lety, psal se podzim roku 2016, jsme se od Soudního dvora Evropské unie dozvěděli něco nečekaného. Ne, že by se to do té doby nedělo. Ale tehdy se odborníci na DPH nedokázali ze stanoviska soudu vzpamatovat dlouho. V rámci případu C-432/15 Baštová soud dovodil, že výhry v dostihových závodech nejsou předmětem DPH, a to ani tehdy, pokud jde o profesionálního jezdce, který vlastní dostihové koně, a trénuje je právě za účelem získávání příjmů v podobě výher v dostizích.

Soudní dvůr tehdy vyšel z toho, že jezdec opravdu poskytuje pořadateli službu. Pracovně si ji nazval „poskytnutí koně jeho majitelem pořadateli dostihu“. A přezkoumával následně, zda za tuto službu získává takovou úplatu, která by s ní měla dostatečně úzký vztah. Kladl si nejprve otázku, zda odměna za „poskytnutí koně“ nemá ve skutečnosti nepeněžní podobu, zda to není jakási pořadatelem dostihu recipročně poskytnutá služba, která by snad mohla spočívat v tom, že je majiteli umožněna účast jeho koně v dostihu. Dovodil však, že toto odměnou pro jezdce není. Potvrdil současně, že hledanou úplatou není ani dosažená výhra, neboť ta se nevyplácí za samotného poskytnutí koně, nýbrž za náhodné dosažení určitého výsledku. Podle Soudního dvora právě tato náhoda vylučuje existenci úzké souvislosti mezi poskytnutím koně a získáním ceny.

Závěr Soudního dvora byl přijat velmi rozpačitě, protože odporoval předem vydanému stanovisku generálního advokáta v dané věci a vlastně i selské logice. Člověk si nebyl jist, zda soudci nevyumělkovali a nepřekombinovali podstatu soutěží a nestali se sami obětí svých značně vykonstruovaných definic rolí pořadatele a soutěžících.

Uběhlo několik let a z nejnovějšího rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-713/21 Finanzamt X se o dopadech prvku náhody v systematice DPH dozvídáme zase o něco víc. Současné stanovisko soudu však dosavadní kontroverze v této oblasti ponechalo otevřené, možná je ještě více zesílilo. Je totiž zřejmé, že role náhody nemusí být vždy rozhodující, pokud jde o otázku, zda je z částek, jejichž platba je nejistá, nutné odvádět DPH.

V letech 2007–2012 provozoval rakouský dostihový trenér výcvikovou stáj pro dostihové koně. Ti mu byli poskytováni jejich majiteli k dispozici za tím účelem, aby jím byli profesionálně ustájeni, trénováni a vysíláni na dostihové závody konané v různých zemích. S majiteli koní trenér pokaždé uzavřel smlouvy, na jejichž základě se každý majitel vzdal práva udělovat jakékoli pokyny týkající se tréninku a vysílání koní na závody. Dále bylo dohodnuto, že majitel ponese náklady na závody a přepravu, ošetřovatele a zvěrolékaře, zatímco trenér byl povinen hradit výdaje spojené s účastí na závodech, jako například přepravu a ubytování. Případné peněžité výhry získané na koňských závodech vždy náležely výlučně majiteli koně, bylo však ujednáno, že trenér obdrží 50 % veškerých peněžitých a věcných cen, které se mu podaří vyhrát. V této souvislosti každý dotčený majitel předem postoupil trenérovi poloviční podíl na svých pohledávkách na vyplacení cen a na převod vlastnického práva k věcným cenám, které mu v budoucnosti vzniknou vůči pořadateli závodů.

Nebylo zřejmé, zda poloviny výher vyplácené trenérovi podléhají DPH. Právní zástupce trenéra poukazoval právě na rozhodnutí ve věci C-432/15 Baštová a tvrdil, že výhry v dostizích nejsou předmětem daně vůbec, neboť jde o příjem vyplývající z náhody. Ostatně majitelé koní svou polovinu výher nezdaňovali. Správce daně však namítal, že takový princip nelze přenést na odměnu za poskytování služeb tréninku a ustájení, která je na výhry v soutěžích pouze navázaná.

Soudní dvůr se v otázce, zda platí vyjmutí z předmětu DPH i pro tu polovinu výher připadající trenérovi, nebo zda z ní musí odvést DPH, přiklonil k povinnosti zdanění. Nesnažil se o srovnání s případem Baštová. V zásadě se spokojil s tvrzením, že výhra jako nejistá položka nebyla protiplněním za služby trenéra, ale že tímto protiplněním bylo přidělení poloviny pohledávky odpovídající budoucím výhrám. Tyto pohledávky měly samy o sobě hospodářskou hodnotu bez ohledu na to, zda účast na soutěži nakonec vede k výhře, či nikoli. Odůvodnění nevyznívá vůbec přesvědčivě. Působí na mě velmi neobratně, nicméně závěr je zřejmý.

Bohužel Soudní dvůr podrobněji nekomentoval, proč z té poloviny výher, která připadala majitelům koní, není nutné DPH odvádět nikdy. Případ Baštová by si rozhodně z jeho strany zasloužil větší pozornost. Nejen strany sporu v aktuálním případu, ale především i německý předkládající soud poukazoval na mnoho nejasností a nelogičností, které v rozhodnutí Baštová v roce 2016 zazněly. Soudní dvůr zřejmě nenašel odvahu říct, že se tehdy spletl a výhry v soutěžích zůstávají v režimu, který je pro mnohé nepochopitelný.

 

Kontrolní otázky:

1. Jak zdaňovat výhry ve sportovních soutěžích po vydání aktuálního judikátu C-713/21 Finanzamt X, pokud zpracovávám daňové přiznání profesionálního sportovce?

S největší pravděpodobností si Soudní dvůr svůj názor na to, že tyto výhry jsou mimo předmět DPH, ponechal. Platí jeho závěry v případu C-432/15 Baštová.

 

2. Je tedy z pohledu DPH rozdíl mezi odměnou v podobě výhry v soutěži a odměnou, která je na tuto výhru navázaná?

Ano, z judikatury Soudního dvora takový rozdíl vyplývá.

 

3. Vsadíte se u piva s kamarádem o 100 Kč ohledně výsledku zápasu zítřejšího hokejového utkání. Je odměna předmětem DPH, když je pouze navázána na výhru a je jasně určena?

Odtržení odměny od vlastní výhry je jednoznačně prvým stupněm k tomu, aby odměna byla předmětem daně. K tomu, aby však vaše sázka vstoupila do systému DPH, by se muselo jednat o činnost nikoli nahodilou. V tomto případě se tak daná sázka ocitá zcela mimo dosah legislativy DPH.