V tomto audio příspěvku se zaměříme na transakce související s ručením, které bývají úzce spojené s financováním společnosti. Občanský zákoník v souvislosti s ručením uvádí, že kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu. Nicméně u ručení existuje obecně široké spektrum možností. Kromě klasického ručení definovaného občanským zákoníkem mohou ve skupinách podniků existovat jiné obdobné vztahy. Je vždy nutné zkoumat, zda zakládají nárok na odměnu, či nikoliv.

Přesné vymezení ručení vyžaduje zohlednění ekonomického přínosu pro dlužníka, kterým je obvykle výhodnější úroková sazba nebo dostupnost financování, a to nad rámec takového přínosu, který vyplývá pouze z pasivní účasti ve skupině, jde o tak zvané implicitní ručení. V případě, že podnik benefituje z ručení poskytnutého spojenou osobou, měl by jí za to zaplatit odměnu. Na druhou stranu situace, kdy dlužník benefituje pouze ze samotné skutečnosti, že je součástí známé skupiny podniků, nezakládá titul pro fakturaci odměny za ručení. Do jaké míry může být ručení pouze implicitní, záleží na konkrétním postavení společnosti ve skupině, zda se jedná o strategickou společnost nebo zda její existence není pro skupinu až tak zásadní.

Při zkoumání ručení je rovněž třeba vzít v úvahu finanční schopnost ručitele plnit své závazky v případě selhání dlužníka.

Poskytnutím explicitní záruky ve formě právně vymahatelného závazku, je ručitel vystaven dodatečnému riziku, za který by měl být odměněn. Cokoli méně než právně vymahatelný závazek, například „letter of comfort“ nebo jiná menší forma úvěrové podpory, nezahrnuje žádné explicitní převzetí rizika. Výhoda jakékoli takové podpory, kterou lze přičíst statusu člena skupiny nadnárodních podniků, by vycházela z pasivního přičlenění ke skupině, a nikoli z poskytování služby, za kterou by se měl platil poplatek. Implicitní ručení je tedy bezúplatné.

Pokud dojdeme k závěru, že ručení by mělo být úplatné, existují obecně tři základní možnosti, jak transferovou cenu za ručení nastavit. K získání přesnějšího výsledku je vhodné využití více metod, a to metodu srovnatelné nezávislé ceny, výnosovou metodu nebo nákladovou metodu.

Metodu srovnatelné nezávislé ceny lze použít tam, kde existují externí nebo interní srovnatelné transakce, například nezávislí ručitelé poskytující ručení týkající se srovnatelných úvěrů jiným dlužníkům, nebo pokud stejný dlužník má kromě skupinového ručení jiné srovnatelné úvěry, které jsou nezávisle zaručeny.

Při zvažování toho, zda jsou závislé a nezávislé transakce srovnatelné, je třeba vzít v úvahu všechny faktory, které mohou mít vliv na poplatek za ručení. Ručení mezi nezávislými osobami jsou nejvhodnějšími srovnatelnými transakcemi při stanovení tržní výše poplatků. Nicméně veřejně dostupné informace o dostatečně podobné transakci mezi nespojenými podniky většinou nebývají k dispozici.

Výnosová metoda z pohledu dlužníka kvantifikuje výhodu, kterou dlužník ručením získá v podobě nižších úrokových sazeb. Metoda počítá rozdíl mezi úrokovou sazbou, kterou by dlužník zaplatil bez ručení, a úrokovou sazbou splatnou s ručením. Prvním krokem je stanovení úrokové sazby, kterou by dlužník zaplatil na základě svých vlastních zásluh s přihlédnutím k dopadu implicitní podpory v důsledku členství ve skupině.

V dalším kroku je potřeba stanovit úrokovou sazbu, která by byla placena po zohlednění poskytnutého ručení. Tu dlužník zná, protože se jedná o sazbu nabídnutou bankou či jinou financující institucí. Výsledkem rozdílu mezi nezajištěnou a zajištěnou úrokovou sazbou je sazba ručení.

Cílem nákladové metody z pohledu ručitele je kvantifikovat dodatečné riziko, které nese ručitel, odhadem hodnoty očekávané ztráty, jež ručiteli vznikne poskytnutím ručení (tedy ztrátou způsobenou selháním dlužníka). Tato metoda vyžaduje znalost oceňovacích principů a většinou vychází z metodologie ratingových agentur, případně ji lze nahradit vhodně zvolenou databází. Přístup k metodologii a databázím mají specializované poradenské společnosti.

Závěrem je potřeba opět zmínit, že v každém případě je vhodné mít zpracovanou dokumentaci převodních cen podle doporučení Ministerstva financí.

 

Kontrolní otázky:

1. Co znamená implicitní ručení?

Skupinové ručení, které vyplývá pouze z pasivní účasti ve skupině. Je bezúplatné.

 

2. Jaké jsou metody pro nastavení poplatku za ručení?

Lze využít metodu nezávislé srovnatelné ceny, výnosovou metodu z pohledu dlužníka a nákladovou metodu z pohledu ručitele. K získání přesnějšího výsledku je vhodné využití více metod.