Soudní dvůr Evropské unie doplnil další dílek do skládačky zvané zvláštní režim pro použité zboží, a to rozhodnutím C-365/22 IT. Konkrétně šlo o zvláštní režim pro použité zboží na nákup aut vyřazených po totální havárii z provozu, která pak byla jako celek prodána na náhradní díly.

Jak je všeobecně známo, či jak se lze rychle dozvědět přečtením paragrafu 90 zákona o DPH, nákup použitého zboží, které je vhodné k dalšímu použití v nezměněném stavu nebo po opravě, může podléhat zdanění ve speciální podobě. Ta spočívá ve dvou zásadních prvcích: osoba, která takové zboží vykupuje, nemá nárok na odpočet daně na vstupu. Na druhou stranu však nemusí zdaňovat daní z přidané hodnoty celou prodejní cenu, ale aplikuje DPH jen na tu část ceny, kterou převyšuje nákupní cenu zboží. Výsledek je vlastně podobný, jen se k němu dojde jinou cestou. 

A v čem spočívala nejasnost, kterou musel Soudní dvůr v případu C‑365/22 IT řešit? Šlo o to, že vůz nejenže nebyl vhodný k dalšímu použití v nezměněném stavu nebo po opravě, ono to technicky ani legislativně vlastně ani nebylo možné. Šlo o vrak, který byl vyřazen z evidence vozidel a který doslova dosloužil. Ovšem obsahoval díly, o které mohli mít potenciální kupující zájem. Otázka tedy zněla, zda existence těchto dílů, které jediné mohly sloužit k dalšímu použití v nezměněném stavu nebo po opravě, postačí pro aplikaci zvláštního režimu, když se prodává celý vůz na díly. 

Soudní dvůr Evropské unie připustil, že čistě na základě jazykového výkladu je aplikace zvláštního režimu vyloučena. Připomenul však také, že podobně se zdála být vyloučena v případu C‑471/15 Sjelle Autogenbrug, který rozhodoval v roce 2017 a ve kterém šlo o podobnou situaci. Tehdy autobazar vykupoval vozy, rozebíral je a prodával jednotlivě díly, které ještě nějakou hodnotu měly. A tehdy Soudní dvůr upřednostnil účelový výklad – dalo by se říct především selskou logiku – a deklaroval, že zvláštní režim uplatněn být může. 

V případu C‑365/22 IT už těžko mohl uhnout zase jiným směrem. Dovodil to, co vlastně musel, aby nepopřel sám sebe. Zvláštní režim lze uplatnit na celý vůz, i když jsou využitelné jen některé jeho díly. Nicméně soudci – těžko říct proč – popsali další podmínku, kterou považovali za nutnou: musí být prokázáno, že „vozidlo zůstalo z důvodu dalšího použití dílů ve svém hospodářském cyklu“. Lze jen krkolomně dovodit, co tato slova znamenají. S největší pravděpodobností chtěli soudci říct, že nesmí jít o pouhý prodej šrotu. To mi smysl dává, tomu rozumím. 

Jenže jak to poznat? Jak rozeznat prodej auta na díly od prodeje auta využitelného jen jako šrot? Dle Soudního dvora se musí zohlednit objektivní skutečnosti, jako je prezentace a stav vozidel, předmět smlouvy, hodnota, za kterou byla tato vozidla prodána, způsob fakturace nebo také ekonomická činnost osoby, jež uvedená vozidla koupila. Ale nesmí se přitom zohlednit subjektivní úmysl osoby účastnící se obchodu, neboť to by bylo v rozporu s cíli společného systému DPH. Tomu už upřímně řečeno, nerozumím. A už vůbec netuším, jak něco takového může fungovat v praxi. Jak rozpoznat, zda chce kupující pouze využít suroviny z vozu, nebo zda chce vymontovat případně i nějaký ten díl k dalšímu použití. Mám pocit, že soudci ve svých představách nereflektují běžný život. 

Ovšem může být hůř. Schyluje se k dalšímu odkrytí některých částí pravidel zvláštního režimu aplikace DPH, tentokrát při obchodování s uměleckými díly. To funguje podobě, jako v případě použitého zboží. Zdaňuje se pouze přirážka k nákupní ceně. Ovšem v nedávném případu C-180/22 Mensing se generální advokát Soudního dvora vyslovil k tomu, že uměleckých děl se týká speciální postup pro určení této přirážky. Jde o velmi kontroverzní přístup a jestli Soudní dvůr jeho úvahy bude následovat, myslím, že bude zase o čem vyprávět. 

 

Kontrolní otázky:

1. Existuje nárok na odpočet daně při nákupu zboží za účelem jeho dalšího prodeje v nezměněném stavu?

Možná ve vás článek vyvolal dojem že ne. Opak je ale pravdou! Samozřejmě, že nárok na odpočet daně vzniká. Musí být naplněny určité podmínky, které naleznete v paragrafu 90 zákona o DPH a teprve při jejich splnění se podnikatel může rozhodnout pro uplatnění tohoto ustanovení a teprve při tomto rozhodnutí neexistuje nárok na odpočet daně. Cesta k zamezení nároku je tedy poměrně křivolaká. 

 

2. Koupím na autovrakovišti zadní světla do svého vozu, prodejce je vymontuje z vraku, který předtím zakoupil. Může prodejce uplatnit zdanění ve zvláštním režimu podle paragrafu 90 zákona o DPH? 

Ano. Je to postup, který Soudní dvůr posvětil v případu rozhodnutém zhruba před šesti lety. 

 

3. Provozuji bazar s ojetými či bouranými vozy a prodám pět vozů autovrakovišti. Jak mám postupovat?

Ekonomická činnost osoby, jež uvedená vozidla koupila, je dle Soudního dvora indikátorem pro postup zdanění. To, že kupující je autovrakoviště, může nasvědčovat tomu, že bude z auta nabízet k dalšímu prodeji jeho díly a že lze při prodeji vozu tomuto autovrakovišti využít zvláštní režim podle paragrafu 90 zákona o DPH. Myslím, že v praxi se takto postupovat jednoduše bude.