Pohled generálního advokáta Soudního dvora na definici ekonomické činnosti je natolik netradiční, že nejspíše otřese základy systému DPH. A to i pokud Soudní dvůr nebude jeho přístup zcela sdílet a – jak on velmi dobře umí – sem tam něco ze stanoviska generálního advokáta prostě přehlédne, neokomentuje a nechá otevřené. Pak teprve specialisté na DPH povedou nekončící diskuze o tom, jaká všechna stanoviska advokáta jsou použitelná a co je již vysloveně jen fantazírování.

Označení onoho případu je C-288/22 TP. Týká se zdanitelnosti odměny za výkon funkce člena statutárního orgánu právnické osoby. Nenamítejte, že to je přece téma dávno vyřešené. Že náš zákon o DPH přímo uvádí, že činnosti osob, které jsou zdaňovány jako příjmy ze závislé činnosti, nejsou ekonomickou činností, a tedy vůbec nejsou předmětem daně. A že toto přece platí pro odměny členů statutárního orgánu právnické osoby. Ono to tak sice skutečně v zákoně o DPH napsáno je, ale současně se doposud věřilo, že jde o úpravu, která je v rozporu s evropskou směrnicí o DPH. Existují rozhodnutí Nejvyššího správního soudu České republiky, která skutečně připouští možnost přímého účinku evropské směrnice o DPH, a tedy neaplikovatelnost vzpomínané úpravy zákona o DPH.

Již pár týdnů máme k dispozici stanovisko generálního advokáta, které pohled na směrnici o DPH celkem významně otáčí. Advokát dochází k závěru, že pokud existenci statutárního orgánu právnické osoby vyžaduje zákon, pak nelze v principu povinnou odměnu členovi daného kolektivního orgánu podrobit dani z přidané hodnoty. Společnosti krátící odpočet koeficientem, nebo nemající nárok na odpočet daně vůbec, by na tom byly hůře než ty, které zvolily jinou právní formu pro shodné podnikání bez nutnosti mít kolektivní statutární orgány a vyplácet jejich členům odměny. A to by bylo podle názoru generálního advokáta flagrantní porušení neutrality systému DPH.

Ve svém stanovisku proto snesl celou řadu argumentů, proč by člen statutárního orgánu právnické osoby neměl naplnit definici osoby povinné k dani podle směrnice, a tedy neměl být považován za osobu vykonávající ekonomickou činnost podle směrnice. Některé jsou velmi kontroverzní. Například tvrzení, že onen člověk odměnu nepobírá za svou činnost, ale jako člen kolektivního orgánu je poněkud „z mosta do prosta“. On osobně v tom kolektivním orgánu tedy nedělá vůbec nic?

Podobně zvláštní je i tvrzení, že jeho jednání je ku prospěchu jen příslušné společnosti, v jejímž kolektivním orgánu působí, a není možné poskytovat tyto činnosti třetím osobám na trhu. A pokud se nepohybujeme na trhu, jsme mimo dosah směrnice o DPH, která má dosahovat na podniky, podnikatele, a tedy trh. I zde generální advokát očividně smíchal aktivity osoby, která je členem kolektivního orgánu, a výsledek těchto aktivit. Pokud to, co někdo vykoná pro jednu společnost, je ku prospěchu právě této společnosti, má být mimo systém DPH, pak bychom se nesetkávali s osobami povinnými k dani vlastně nikdy, že? Má snad odborný konzultant stát mimo dosah DPH jen proto, že jeho rada je ku prospěchu jen tomu, komu ji dal?

Také mi osobně vůbec nesedí názor generálního advokáta, že pokud odměna za výkon funkce člena statutárního orgánu nebyla sjednána, ale jednostranně stanovena valnou hromadou, pak to potvrzuje, že člen není osobou povinnou k dani. To je vážně divné tvrzení. Cožpak běžný podnikatel, který přijme zakázku za pevnou cenu nabídnutou objednatelem, je mimo systém DPH?

Přesto bych se stanovisku generálního advokáta nevysmíval. Jde o jednoho z největších odborníků na oblast DPH a soudci Soudního dvora na jeho názory často dají. Tipuji, že z jeho stanoviska hodně převezmou. Možná má platit to, že zásada neutrality brání, aby vůbec kdy činnost člena statutárních orgánů byla předmětem daně, pokud jde o povinnost ze zákona danou jen některým právním formám společností. Pak se ale při výkladu českého zákona o DPH i evropské směrnice o DPH doposud mýlily nejen daňoví poradci, ale i české správní soudy.

 

Kontrolní otázky:

1. Proč je vlastně toto stanovisko generálního advokáta důležité?

Z mnoha důvodů. Pracuje neotřele – a řekl bych až manipulativně – se starší judikaturou Soudního dvora. Ukazuje, že některé předchozí výklady, jak poznat osobu povinnou k dani a ekonomickou činnost, neplatí. A boří představu, že se v České republice můžeme dovolávat směrnice, pokud chceme zdaňovat odměny členům statutárních orgánů a uplatňovat u nich nároky na odpočet daně ze souvisejících vstupů. Rozhodně zásadní je jeho velmi široký přístup k dopadům zásady neutrality.

 

2. Co když nebude názor generálního advokáta Soudním dvorem přijat?

To se stát může, ale ne v plné míře. Některé jeho názory soudci převezmou zcela určitě a spíše postoj k dané problematice pouze zrelativizují. Bude to pak znamenat jen o něco větší nejistotu, bohužel…

 

3. Může být činnost jednatele společnosti s ručením omezeným předmětem DPH?

Případ C-288/22 TP se týká činnosti člena kolektivního statutárního orgánu. Některé argumenty generálního advokáta jsou na této skutečnosti zcela závislé, ale ne většina. Pro jednatele by mělo platit vlastně totéž, k čemu se přiklonil u členů statutárních orgánů. Proto pokud dnes někdo za činnost jednatele pobírá odměnu, odvádí z ní DPH a současně uplatňuje nároky na odpočet daně ze souvisejících vstupů, má možná problém.