V dalším díle naší minisérie podcastů věnované novinkám a změnám v souvislosti s blížícím se novým zákonem o účetnictví se zaměříme na oceňování. Nový zákon o účetnictví ruší některé zavedené pojmy, a kromě toho explicitně zavádí diskontování! Pojďme se na to podívat více z blízka.

Obsah podcastu vychází z návrhu zákona ve stavu k prosinci roku 2022. 

Pamatujete si ze školních let pojmy jako „zásobitel“, „střadatel“, „fondovatel“, „odúročovatel“ či „umořovatel“? Že ne? Že Ano? Tak či tak se s těmito pojmy budete muset blíže seznámit – respektive s časovou hodnotou peněz jako takovou. Nový zákon o účetnictví totiž zavádí ocenění v tak zvané „současné hodnotě“.

Co je to ta současná hodnota, ptáte se? Zjednodušeně řečeno – současná hodnota je úhrn očekávaných peněžních toků diskontovaných (odúročených) k určitému datu – v našem případě tedy typicky k rozvahovému dni účetní závěrky. Dosud české účetnictví časovou hodnotu peněz explicitně neznalo (na rozdíl od IFRS), ačkoliv princip časové hodnoty peněz byl i do českého účetnictví postupně vtělován a funguje již nyní.

Že jste ještě v prostředí českého účetnictví o diskontování neslyšeli? Ale kdeže… Interpretace národní účetní rady – například interpretace I–45 Znehodnocování stálých hmotných a nehmotných aktiv – testování a vykazování zcela jednoznačně s časovou hodnotou peněz pracuje. Jinými slovy – pokud počítáte znehodnocení stálých aktiv, pak byste již nyní, tedy v rámci „starého zákona o účetnictví“, s časovou hodnotou peněz měli pracovat. Už, už slyším ty reakce – interpretace Národní účetní rady přece nejsou právně závazné, tak jaképak že už nyní česká účetní legislativa diskontování zná… To je sice pravda, diskutovat můžeme i o závaznosti českých účetních standardů. V každém případě, pokud se bavíme o interpretacích Národní účetní rady, jde o jakousi „best practice“. A co víc – o tuto „best practice“ se opírá například i Nejvyšší správní soud v odůvodnění svých rozsudků – a to ne jednou! Lze zmínit například rozsudky 4 Afs 170/2021–35 ze 14. února 2022 nebo 30 Af 83/2018–227 ze dne 13. ledna 2021. Nejvyšší správní soud už je, alespoň v mých očích, odpovídající autoritou pro to, abych se interpretacemi Národní účetní rady věcně zabýval a respektoval jejich doporučení…

A co tedy bude podle nového zákona o účetnictví oceňováno v současné hodnotě? Dlouhodobé dluhy s výjimkou odloženého daňového dluhu, dlouhodobé rezervy a dlouhodobé pohledávky s výjimkou odložené daňové pohledávky.

Nutno dodat, že ocenění jmenovaných dluhů a pohledávek v diskontované (současné) hodnotě bude možná povinné pouze pro střední a velké účetní jednotky a pro jednotky veřejného sektoru. Zde je třeba vyčkat až na finální znění zákona.

V rámci podcastů není dost dobře možné popisovat diskontování jako takové – ono to ale nevadí, nakonec jde o matematické propočty, které nejsou samy o sobě složité. Co naopak komplikované je a například v rámci auditů účetních závěrek vždy k diskusi, je stanovení diskontního faktoru (zjednodušeně diskontní úrokové sazby). Jinými slovy stanovení úrokové sazby, která bude pro diskontování na současnou hodnotu použita. Pro správné stanovení takové úrokové sazby je rozhodující míra rizika, doba splatnosti, obor podnikání atd. Jako diskontní faktor se zpravidla používají průměrné vážené náklady na kapitál. Ale i pro tento účel je potřeba aplikovat řadu předpokladů! A je třeba je umět (například v rámci auditu účetní závěrky) řádně odůvodnit. Typicky je diskont korigován i o rizikovou přirážkou – přímo se nabízí otázka, kdo ji jak určí!

Vážený průměr nákladů na kapitál zohledňuje náklady na cizí zdroje (úrokové úvěrové sazby) a výnosnost vlastního kapitálu. Pokud účetní jednotka provozuje více činností s různou mírou rizika a citlivosti na změny v tržním prostředí, měla by být tato rizika zohledněna přirážkou k váženému průměru nákladů na kapitál.

To je typický přístup. Návrh paragrafového znění nového zákona o účetnictví nepředepisuje žádný závazný postup pro stanovení diskontního faktoru (úrokové sazby). Je možné, že takový postup bude stanoven v související vyhlášce, stejně tak je ale možné, že tato oblast nebude explicitně upravena. Jako auditor účetních závěrek bych se skoro přimlouval za alespoň jasně definovaný algoritmus výpočtu – i tak zbude řada diskutabilních proměnných. K tomuto názoru mě vede zejména potřeba srovnatelnosti účetních závěrek. Nicméně i kdyby tomu tak nebylo (a možná nebude), návrh paragrafového znění nového zákona o účetnictví již nyní počítá s tím, že v příloze účetní závěrky bude jako povinná informace i přehled očekávaných toků peněžních prostředků všech dluhů (respektive pohledávek) oceněných současnou hodnotou. Zatím není zřejmé, zda z každého jednotlivého dluhu či spíše sumárně. Nicméně průměrná (hrubá) diskontní sazba bude díky tomu zjistitelná a uživatel účetní závěrky tak bude mít odpovídající informace pro své rozhodování.

V rámci nového zákona o účetnictví a v rámci problematiky „oceňování“ však diskontování není jedinou novinkou. Dále se například ruší některé zavedené pojmy. Takzvané vlastní náklady (používané například pro ocenění zásob vytvořených vlastní činností) budou nahrazeny rozšířenou definicí pořizovací ceny. Ostatně i takzvaně reprodukční pořizovací cena bude nově obsažena v reálné hodnotě, respektive bude z ní vycházet.

Jinými slovy – například ve směru ocenění zásob vytvořených vlastní činností se věcně nic nezmění – pro ocenění zásob stále (v souladu s interpretací I–35 Oceňování zásob vytvořených vlastní činností) bude nezbytné alokovat přiřaditelné nepřímé náklady atd., nicméně nebudeme hovořit o vlastních nákladech výroby, ale o reálné hodnotě. Trochu to na první pohled připomíná babylonské zmatení jazyků. Jsem ale přesvědčen, že si zvykneme. Motivem takového kroku je sjednocení (nebo alespoň přiblížení) pojmového aparátu k IFRS.

Nový zákon o účetnictví tak nepřináší, jak jsme si řekli v předchozích podcastech, jen funkční měnu, změny v definici technického zhodnocení, ale přináší i změny v oceňování. A nejen to. Už z tohoto neúplného výčtu je patrné, že vstřebat „jen tak“ nový zákon o účetnictví, se všemi jeho návaznostmi, jako jsou dotace, daně, kategorizace účetních jednotek, povinnost auditu, přeměny obchodních korporací a podobně, nebude jednoduché… Těšme se na něj!

 

Kontrolní otázky:

1. Zná již současná účetní legislativa současnou hodnotu peněz (diskontování)?

Explicitně nezná. Je však třeba poukázat na způsoby výpočtu hodnot, které do účetnictví vstupují – a ty zcela legitimně s časovou hodnotou peněz pracují.

2. Vlastní náklady – jako kategorie pro oceňování zásob vytvořených vlastní činností účetní jednotky – budou zachovány v obdobném režimu jako v současné účetní legislativě?

Pravděpodobně ano, k žádné věcné změně nedojde. Nicméně je třeba zdůraznit, že se nebude formálně jednat o „vlastní náklady“, ale formu „reálné hodnoty“.

 3. Jaké změny nový zákon o účetnictví velmi pravděpodobně přinese?

Lze zmínit (mimo jiné) například diskontování dlouhodobých dluhů a pohledávek (kromě odloženého daňového dluhu a pohledávky), terminologické změny (například „vlastní náklady“) a funkční měnu.