DPH a činnost člena statutárního orgánu – pokračování

V létě loňského roku jsem vás, drazí posluchači, seznámil s kontroverzními názory generálního advokáta Soudního dvora Evropské unie v případu C-288/22 TP. Zabýval se zdanitelností odměny za výkon funkce člena statutárního orgánu právnické osoby. Neuplynulo moc času a soudci světu sdělili svůj vlastní názor na danou věc.

Předně si připomeňme, proč takovou věc vůbec my tady v České republice sledujeme, když náš zákon o DPH přímo uvádí, že činnosti osob, které jsou zdaňovány jako příjmy ze závislé činnosti, nejsou ekonomickou činností, a tedy vůbec nejsou předmětem daně. Může za to Nejvyšší správní soud, který úpravu českého zákona o DPH považuje za rozpornou s evropskou směrnicí o DPH a který v určitých případech připustil aplikaci přímého účinku evropské směrnice a zdanitelnost odměny osob vykonávajících funkci v jednočlenném či vícečlenném orgánu právnické osoby. Nejčastěji přitom v této souvislosti hovoříme o jednateli či členech dozorčích rad.

Pokud dnes někdo za činnost jednatele či jako člen dozorčí rady pobírá odměnu, zaštiťuje se přímým účinkem evropské směrnice o DPH. Odvádí z odměny DPH a současně uplatňuje nároky na odpočet daně ze souvisejících vstupů. Po vydání rozsudku v případu C-288/22 má ale co řešit. Soudní dvůr totiž takovou činnost chápe jako plnění mimo předmět DPH. Ačkoli posuzoval kontext lucemburské právní úpravy – popsal parametry pro nezdanění takovými slovy, že těžko povedou k čemukoli jinému než k postavení mimo předmět DPH zcela všeobecně. Manévrovací prostor českých jednatelů a členů kolektivních orgánů právnických osob Soudní dvůr velmi zúžil.

Pro soudce bylo zásadní, že jednání člena statutárního orgánu je ku prospěchu jen příslušné společnosti a že při něm může projevovat svobodnou a nezávislou vůli. Čili že není ve vztahu podřízenosti (podobně jako by byl zaměstnanec), ale že si svobodně určuje podmínky výkonu své práce. Rovněž bylo zásadní, že svým jednáním nepřebírá žádné osobní závazky ve vztahu ke dluhům společnosti. Výslovně přitom podle soudců nevadí, že člen statutárního orgánu je zodpovědný za vzniklou škodu, pokud nejedná s péčí řádného hospodáře. Myslím si, že si soudci vůbec neuvědomují, že takový popis je přiléhavý na mnoho jiných profesí, jejichž podstatou je zastupování jiných osob. Otevřeli tak nevědomky sérii otázek, které budou muset v budoucnu řešit.

Dále se, dlužno říci bohužel, soudci pustili i do obecnějších úvah o tom, co vlastně charakterizuje ekonomickou činnost z pohledu evropské směrnice o DPH. Ovšem v těžko uchopitelných vyjádřeních se čtenář ztrácí. Dozvídáme se, že (cituji) „k tomu, aby mohla být odměna považována za skutečnou protihodnotu poskytnuté služby, musí být v přiměřeném poměru k poskytnuté službě v tom smyslu, že nesmí pouze částečně odměňovat poskytování služby do té míry, že by se přerušil přímý vztah mezi těmito službami“.

Pokud by čtenář odhalil, jak s takovou myšlenkou naložit, uzemní ho soudci postřehem, že (cituji) „skutečnost, že dochází k poskytnutí služby za úplatu, může nasvědčovat, že jde o ekonomickou činnost.“ To je překvapivé tvrzení, protože ve starší judikatuře Soudního dvora by bylo už jasno v tom, že o ekonomickou činnost jde. Žádné „může nasvědčovat“ by se nekonalo. Způsobených škod ale není ještě dost, své řádění ukončuje soudní dvůr prohlášením, že (opět cituji) „činnost je obecně kvalifikována jako ekonomická, pokud má pravidelný charakter a je vykonávána za odměnu pro toho, kdo ji uskutečňuje, což znamená, že odměna jako taková musí mít pravidelný charakter“.

Nu dobrá, od příště budu za daňové poradenství fakturovat nepravidelně a dá rozum, že bez DPH!

Pojďme si zopakovat dnešní téma na kontrolních otázkách.

 

1. Může se plátce v České republice dovolávat evropské směrnice o DPH, pokud chce zdaňovat odměny členům statutárních orgánů a uplatňovat u nich nároky na odpočet daně ze souvisejících vstupů?

Po vydání rozsudku v případu C-288/22 TP bych nic takového nedoporučil. Pokud dnes někdo za takovou činnost pobírá odměnu, odvádí z ní DPH a současně uplatňuje nároky na odpočet daně ze souvisejících vstupů, nebude pro něj jednoduché vysvětlit správci daně, že postupuje oprávněně.

2. Pokud svým jednáním zmocněnec zavazuje jinou osobu, může vůbec uvažovat o tom, že by měl fakturovat svou odměnu s DPH, pokud byla sjednána?

Případ C-288/22 TP přináší argumenty, proč by DPH aplikovat nemusel. Je otázkou, v jaké šíři jsou uplatnitelné.

3. Je pravidelnost úplaty tím, co (mimo jiné) definuje ekonomickou činnost?

Případ C-288/22 TP tvrdí, že ano. To poněkud vybočuje z běžné logiky systému DPH.