Chytrý podcast Richarda Hajdučíka na téma:

Vykazování neodpracovaných hodin zaměstnanci

Včasná a řádná evidence práce patří mezi jeden z odvěkých sporů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Porušení této povinnosti totiž zpravidla vede k rozvázání pracovního poměru se zaměstnancem. Často ale není přitom snadné určit, jakým způsobem je na místě se zaměstnancem pracovní poměr ukončit. Ani soudy nižších stupňů nejsou v této otázce zajedno. Často se tak lze setkávat s kuriózními případy, které jsou správně posouzeny až Nejvyšším soudem. Na podobný případ se dnes společně podíváme. Zaměstnankyně si totiž bez vědomí zaměstnavatele vykázala více než 500 hodin, které ve skutečnosti neodpracovala. Podcast je zpracovaný podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2025, číslo jednací 21 Cdo 2715/2023-441.

Nejprve si shrňme, jak celý spor začal. Zaměstnankyně pracovala v kasinu jako hlavní pokladní. V rámci této pozice plánovala směny nejenom sobě, ale i několika svým podřízeným. Současně s tím vedla těmto zaměstnancům i docházku. Podle kamerových záznamů ale zaměstnavatel zjistil, že zaměstnankyně odcházela z pracoviště pravidelně několik hodin před koncem směny. Ve svém důsledku si tak vykázala o necelých 510 hodin více, než skutečně odpracovala. Zaměstnankyně byla ale přesvědčená, že neudělala žádnou chybu. Úsek pokladny totiž fungoval zcela bez problému a svoji práci vždy splnila. Někdy dokonce nahrazovala směny jiným nepřítomným kolegyním.

Zaměstnavatel ale nebyl s výsledky spokojen, a proto se rozhodl se zaměstnankyní pracovní poměr rozvázat. Pracovní poměr se nejprve pokusil ukončit dohodou, včetně doručení vytýkacího dopisu. Zaměstnankyně se nicméně bránila všem pokusům o skončení pracovního poměru a odmítala poskytovat jakoukoli součinnost. Nakonec zaměstnavatel doručil zaměstnankyni okamžité zrušení pracovního poměru prostřednictvím pošty.

Zaměstnankyně ale nadále s tímto přístupem nesouhlasila, a platnost zrušení tak rozporovala v rámci podané žaloby u soudu. Vytýkanou nepřítomnost označila za smyšlenou. Požadovanou práci totiž vždy stihla odpracovat. To by nebylo možné, pokud by skutečně nebyla přítomná na pracovišti. Rovněž zdůrazňovala, že její jednání bylo ze strany zaměstnavatele dlouhodobě akceptováno. Zaměstnavatel naproti tomu uplatnil proti zaměstnankyni vzájemný nárok. V rámci tohoto nároku požadoval vydání neprávem vyplacených mezd.

Nyní se přesuneme k samotnému soudnímu řízení. Okresní soud se ve sporu zastal zaměstnavatele. Žalobu totiž jednak zamítl a jednak vyhověl i vzájemnému nároku zaměstnavatele. Dovodil, že v řízení nebylo zjištěno, že by zaměstnankyni svědčil jakýkoli zákonný důvod pro absenci. Kamerové záznamy byly dostatečným podkladem pro závěr o neomluvené absenci zaměstnankyně. Současně zdůraznil, že je zaměstnanec povinen být přítomen na pracovišti po celou pracovní dobu a může odejít až po jejím skončení. Je přitom bezvýznamné, zdali zaměstnanec již všechnu zadanou práci odpracoval. Zaměstnavatel totiž vždy může přijít s novým zadáním. Okamžité zrušení tak bylo důvodné. Útok na majetek zaměstnavatele je totiž zpravidla představuje porušení povinností zvlášť hrubým způsobem, jak u okamžitého zrušení vyžaduje zákon. Dochází totiž k zásadnímu narušení důvěry na pracovišti.

Pozoruhodným způsobem se ke věci postavil odvolací soud. Dovodil totiž, že zaměstnankyně byla natolik organizačně zdatná, že přes absenci zvládla odpracovat veškerou práci. Úsek pokladny fungoval bezchybně, zaměstnankyně navíc často plnila i více, než se po ní žádalo. Byť tak zaměstnankyně porušila své povinnosti, zaměstnavateli v tomto důsledku nevznikla žádná škoda. Odvolací soud rovněž dospěl k závěru, že mzda nepřísluší za přítomnost na pracovišti, ale za vykonanou práci. Neomluvená absence je tak podle soudu spojena s nekonáním práce. K tomu ale v posuzovaném případě nedošlo. Soud tak podanému odvolání zaměstnankyně vyhověl. Rovněž přistoupil k zamítnutí vzájemného nároku zaměstnavatele. Zaměstnankyně byla totiž v dobré víře, že za vykonanou práci ji bude vyplacena mzda v plné výši. Zaměstnavatel se ale bránil v rámci podaného dovolání před Nejvyšším soudem.

Nyní si tak shrneme, jak spor nakonec dopadl. Nejvyšší soud se zabýval jednou z častých otázek v pracovněprávních sporech. Ta spočívala v tom, jaká jsou východiska pro okamžité zrušení pracovního poměru. Nejvyšší soud připomněl, že v obdobných sporech není významná výše způsobené škody, ale spíše narušení vzájemné důvěry. Mzda nebyla totiž vyplácena zaměstnankyni za konkrétní práci, ale za počet skutečně odpracovaných hodin za měsíc. Přestože tak zaměstnankyně splnila veškerou svou práci, podvodně si vykazovala necelých 20 % odpracovaných hodin.

Závěrem Nejvyšší soud dovodil, že závažnou okolností bylo i to, že zaměstnankyně byla vysoce postavená vedoucí. Mezi povinnosti těchto zaměstnanců totiž navíc patří povinnost zabezpečovat dodržování právních předpisů. Důvodnost vzájemného nároku ale Nejvyšší soud neposuzoval, přestože lze o jeho správnosti pochybovat. Zaměstnavatel totiž proti tomuto závěru vznesl neúplné námitky.

Co lze říct k judikátu závěrem? Nejvyšší soud nám opět připomíná, že útok na majetek zaměstnavatele, je jedním z nejzávažnějších provinění zaměstnance. Zpravidla je tak dán důvod pro okamžité zrušení, a to i v případě, že zaměstnanec nezpůsobil zaměstnavateli žádnou škodu. Již dříve tak soud dovodil, že okamžité zrušení je důvodné, pokud si zaměstnanec například vezme drobné z kasy nebo pokud si odnese domů potraviny na vyhození.

Judikatura je přísná i ve vztahu k samotné neomluvené absenci zaměstnance. V jednom ze svých nedávných rozsudků Nejvyšší soud dovodil, že výpověď může být důvodná i pro jednu celou zameškanou směnu. K jiným případům, jako je například alkohol na pracovišti, soud přistupuje mnohem více zdrženlivěji. Zaměstnanci tak mnohdy mohou s úspěchem skončení pracovního poměru rozporovat. Rozvázání pracovního poměru tak nadále zůstává jednou z nejkomplexnějších částí pracovního práva.

Pojďme si dnešní téma zopakovat na kontrolních otázkách.

Otázka první

V čem spočívá doktrína útoku za majetek zaměstnavatele?

Útok na majetek zaměstnavatele představuje natolik významnou okolnost, která zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o důvodnosti okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnance z důvodu porušení pracovních povinností. Tento útok může být buď přímý (například krádeží, poškozováním, zneužitím), nebo nepřímý (například falšování docházky).

Otázka druhá

Je významné, zdali při útoku na majetek zaměstnavatele, vznikne zaměstnavateli škoda?

Zásadně není významné, zdali zaměstnavateli škoda vznikne. Útok na majetek zaměstnavatele je sám o sobě dostatečný pro okamžité zrušení pracovního poměru.

 

Děkujeme za vaši pozornost a budeme se těšit znovu u dalšího chytrého podcastu. Na slyšenou.