Soudní dvůr EU: Nepřetržitý odpočinek mezi směnami a v týdnu se nesmí překrývat!
Takzvaný zlatý padák představuje vysoké odstupné poskytnuté členovi voleného orgánu společnosti, typicky jednateli nebo členovi představenstva, v případě jeho odvolání z funkce. Sjednává se zejména ve smlouvě o výkonu funkce. Ta je uzavírána mezi daným členem orgánu společnosti a společností a schvalována valnou hromadou nebo jiným nejvyšším orgánem společnosti. V tomto podcastu se podíváme na rozsudek Vrchního soudu v Praze, ve kterém se zabýval praktickým výkladem ustanovení zákona o obchodních korporacích, které stanovuje podmínky pro nevyplacení odstupného členovi voleného orgánu společnosti.
V březnu letošního roku Soudní dvůr Evropské unie rozhodoval o správném výkladu a způsobu počítání nepřetržitých dob odpočinku zaměstnanců poté, co se na něj obrátil maďarský soud. Ten mu předložil pět předběžných otázek, které vyvstaly během řešení sporu mezi zaměstnancem – strojvedoucím lokomotivy a jeho zaměstnavatelem. Nejdříve ale k samotné právní úpravě.
Evropská směrnice o některých aspektech úpravy pracovní doby stanoví nárok každého zaměstnance na minimální denní odpočinek po dobu jedenácti po sobě jdoucích hodin. Vedle toho dále stanoví týdenní dobu odpočinku zaručující zaměstnanci za každé období sedmi dnů minimální nepřetržitý odpočinek v délce dvaceti čtyř hodin, a navíc jedenáctihodinový denní odpočinek. Pokud je členským státem zavedeno pravidlo, které je pro zaměstnance příznivější a přiznává mu nárok na odpočinek delší, platí, že odlišně nastavená doba odpočinku se řídí vnitrostátním právem a ne směrnicí.
Jaká situace vedla maďarský soud k předložení předběžných otázek evropskému soudu? Maďarský strojvedoucí napadl rozhodnutí svého zaměstnavatele, který mu odmítl poskytnout denní odpočinek v délce jedenácti hodin, pokud by takový odpočinek bezprostředně předcházel době týdenního odpočinku nebo dovolené, nebo bezprostředně po nich následoval. Zaměstnavatel své odmítnutí odůvodňoval mimo jiné tím, že kolektivní smlouva stanovila zaměstnancům mnohem delší týdenní odpočinek, a to v délce minimálně čtyřicet dva hodin. Dle zaměstnavatele tak zaměstnanec ve výsledku není nijak znevýhodněn tím, že mu není poskytnut také denní odpočinek.
Maďarský soud měl za to, že obě doby odpočinku se sčítají, aby společně tvořily aspoň minimální týdenní dobu odpočinku – podle směrnice tedy v součtu alespoň třicet pět hodin. Vzhledem k dalším sporným otázkám došlo k přerušení řízení a soud požádal Soudní dvůr EU o jejich vyjasnění.
V rozsudku Soudní dvůr zdůraznil, že právo na denní odpočinek a právo na týdenní dobu odpočinku jsou dvě samostatná práva sledující odlišné cíle. Proto je nutné zaměstnancům zaručit skutečné využití každého z těchto práv. Není tak možné omezit právo zaměstnance, které ve vnitrostátním právu kopíruje minimální hranici doby odpočinku. V případě strojvedoucího by tedy maďarský soud pochybil, kdyby trval na svém výkladu o sčítání dob odpočinku a zaměstnanci by svým restriktivním výkladem ubral na jeho právech.
Z odpovědí evropského soudu k dalším řešeným otázkám také vyplývá, že bezprostředně po pracovní době musí mít každý zaměstnanec denní odpočinek, a to nezávisle na tom, jestli po této době odpočinku bude následovat pracovní doba či nikoli. Pokud jsou denní odpočinek a týdenní doba odpočinku poskytnuty zároveň, doba týdenního odpočinku může začít běžet až poté, co zaměstnanec vyčerpá denní odpočinek.
Český zákoník práce upravuje směrnicová ustanovení v rámci nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami v délce alespoň jedenácti hodin a nepřetržitého odpočinku v týdnu v trvání alespoň třiceti pěti hodin. Nepřetržitý odpočinek v týdnu je tak v české úpravě o jedenáct hodin delší, než požaduje směrnice. V případě souběhu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami a nepřetržitého odpočinku v týdnu tak podle výkladu Soudního dvora EU zaměstnanci vzniká nárok na odpočinek v celkové délce čtyřicet šest hodin. Doby obou typů odpočinků mohou být zkráceny, ale jen v případech vyjmenovaných v zákoníku práce.
V praxi je zaměstnancům poskytován často pouze 35hodinový nepřetržitý odpočinek v týdnu s tím, že je v něm již zahrnut i čas nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami. S ohledem na rozsudek Soudního dvora však zaměstnavatelé, a to zejména ti se směnným provozem, budou muset přepočítat poskytovanou dobu nepřetržitého odpočinku svých zaměstnanců, aby ji mohli čerpat v celém zákonném rozsahu.
Děkujeme za Vaši pozornost a budeme se těšit znovu u příští aktuality z pracovního práva. Na slyšenou!
Kontrolní otázky
- Na jaký minimální denní a týdenní odpočinek mají nárok zaměstnanci dle směrnice?
Minimální denní odpočinek je dlouhý jedenáct po sobě jdoucích hodin. Minimální týdenní odpočinek je v období sedmi dnů alespoň dvacet čtyři po sobě jdoucích hodin.
- Má zaměstnanec nárok na minimální denní i minimální týdenní odpočinek v období sedmi dnů?
Ano.
- Může být podle rozhodnutí Soudního dvora denní odpočinek součástí týdenní doby odpočinku?
Nemůže. Jde o dvě samostatná práva na odpočinek.