Climate-washing: Jak na tvrzení o klimatu

Názory vyjádřené v tomto podcastu jsou osobní názory autorky, nikoliv instituce, ve které působí.

Na výrobcích nebo službách se stále častěji můžeme setkávat se sděleními typu „uhlíkově neutrální“, „šetrné ke klimatu“ nebo „bez dopadu na klima“. Tato tvrzení mají právní důsledky a jsou předmětem zvýšené právní regulace i množících se soudních sporů.

Co to tedy climate-washing znamená? Možná je vám známější termín „greenwashing“ nebo také „lakování nazeleno“, kterým se zjednodušeně rozumí praktika, která má za cíl vyvolat dojem, že dané zboží nebo služba je šetrnější k životnímu prostředí, než ve skutečnosti je. V případě climate-washingu se v podstatě jedná o greenwashing, který se zužuje na tvrzení o klimatu, ve smyslu úsilí o zmírňování klimatické změny a globálního oteplování. Je nutné si uvědomit, že pojem „greenwashing“ se používá v různých souvislostech a jeho význam není jednotný, takže je pro firmy obtížné mu porozumět a zejména správně používat některá sdělení například v kontextu aktuální ESG problematiky.

V právním smyslu se s greenwashingem setkáváme zejména v legislativě na ochranu spotřebitele a jedná se o jednu z nekalých obchodních praktik, konkrétně o klamavé jednání a opomenutí. Cílem této právní regulace je zajistit spotřebitelům jasné, relevantní a spolehlivé informace o výrobcích a službách a tím umožnit informovanější rozhodování o nákupech a podpořit udržitelnou spotřebu. Stále bobtnající regulace v poslední době nicméně překračuje oblast spotřebitelského práva. Také instrumenty cílené na obchodní společnosti, banky, pojišťovny či správce aktiv, jako je například nařízení Evropské unie o taxonomii nebo směrnice o reportingu o udržitelnosti, podporují transparentnost informací, vybavují společnosti nástroji pro řešení greenwashingu a chrání konkurenceschopnost firem, které šetrné produkty skutečně vyrábí. Snahou je zamezit tomu, aby podnik získal nespravedlivou konkurenční výhodu například tím, že uvádí investory v omyl ohledně „udržitelnosti“ svých investičních produktů.

Greenwashing je vzrůstající a nežádoucí fenomén. Jedním z klíčových faktorů vytvářejících prostor pro praktiky greenwashingu je existence nedostatků v regulaci a nedostatečná standardizace. Podle studie Evropské komise z roku 2020 byla polovina zkoumaných environmentálních tvrzení nepravdivá nebo zavádějící. Některá sdělení jsou do očí bijící, ale mnohdy není pro spotřebitele jednoduché rozeznat, která označení odpovídají realitě a která jsou již „lakováním nazeleno“. V kontextu řešení klimatické změny je zavádějící prezentace problematická s ohledem na povinnosti států plnit klimatické cíle. Spotřebitel totiž nabývá mylného dojmu, že spotřeba daného produktu nemá dopad na klima, a přitom svojí spotřebou zvyšuje poptávku po produktu, který například oddaluje tranzici na nízkoemisní hospodářství. Typicky, že spotřebitelé mohou létat, kupovat si nové oblečení nebo jíst určité potraviny, aniž by tím zhoršovali klimatickou změnu. Do popředí zájmu se problém climate-washingu dostal i na mezinárodní úrovni v rámci klimatické konference OSN v roce 2021, kde byla zdůrazněna potřeba bojovat proti climate-washingu. Generální tajemník OSN vytvořil expertní skupinu, která následně stanovila parametry pro klimatická tvrzení o dosažení čistých nulových emisí.

Climate-washing je rovněž předmětem vzrůstajících sporů, přičemž za zmínku stojí nedávný případ, ve kterém nizozemský soud zpochybnil marketingovou kampaň letecké společnosti nazvanou „Flying Responsibly“ . Soud několik reklamních prohlášení naznačujících, že létání může být udržitelné, považoval za klamavá, a tudíž protiprávní dle evropské směrnice o nekalých obchodních praktikách, respektive její implementace v nizozemském právním řádu. Konstatoval, že daná společnost v reklamách uváděla environmentální tvrzení založená na vágních a obecných prohlášeních o přínosech pro životní prostředí, čímž uváděla spotřebitele v omyl. Dále zjistil, že v dalších prohlášeních společnost vykreslila příliš optimistický obraz účinků opatření, jako jsou udržitelná letecká paliva a zalesňování. Tato opatření podle soudu pouze okrajově snižují negativní klimatické dopady, a proto nesprávně vytvářela dojem, že létání s danou společností je udržitelné. Aktuálně Evropská komise a vnitrostátní orgány na ochranu spotřebitele podnikají kroky proti 20 leteckým společnostem za klamavou klimatickou reklamu s podobnou faktickou situací. Prověřují tvrzení leteckých společností, že emise CO2 způsobené letem by mohly být kompenzovány klimatickými projekty, k nimž by spotřebitelé mohli přispět zaplacením dodatečných poplatků. Zjištěné praktiky lze podle Komise považovat za klamavé jednání zakázané podle směrnice o nekalých obchodních praktikách a letecké společnosti byly vyzvány k doložení spolehlivých vědeckých důkazů.

Uvedené soudní rozhodnutí a kroky Evropské komise jsou důkazem, že v rámci evropské legislativy stávající směrnice o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu je aplikovatelná na případy klimatických tvrzení, i když je výslovně neupravuje. Do českého právního řádu byla směrnice implementována zejména formou zákona o ochraně spotřebitele. Nicméně s ohledem na závažnost klimatické změny je na evropské úrovni nově odsouhlasena směrnice o posílení postavení spotřebitelů v rámci zelené transformace, která mění mimo jiné směrnici o nekalých obchodních praktikách a výslovně zakazuje některá klimatická tvrzení. Členské státy EU ji musí implementovat do právního řádu nejpozději do března roku 2026.

Směrnice přinese významné zpřísnění, co se týká například klimatických tvrzení, která se opírají o uhlíkové kompenzace v rámci snižování emisí skleníkových plynů. Tvrzení jako například „certifikované jako CO2 neutrální“ či „bez dopadu na klima“ nebo „vykompenzované z hlediska klimatu“ nebo „se sníženým dopadem na klima“ se zakazují, pokud jsou založena na tak zvaných offsetech. Na seznamu zakázaných obchodních praktik budou nově obecná klimatická tvrzení (například „šetrné ke klimatu“, „uhlíkově pozitivní“ či „uhlíkově šetrné“), u kterých není obchodník schopen prokázat uznaný vynikající enviromentální profil. Za zakázané za všech okolností se bude považovat enviromentální tvrzení o celém produktu nebo celém podniku, pokud se ve skutečnosti týká pouze určitého aspektu produktu nebo určité nereprezentativní činnosti podniku obchodníka. Například tvrzení, že firma používá obnovitelné zdroje energie může vyvolat dojem o celém podniku, zatímco ve skutečnosti má firma několik provozů, které stále používají fosilní paliva. Dále klimatická tvrzení obchodníků týkající se budoucího vlivu na klima (například „klimaticky neutrální do roku 2045“) budou na vnitřním trhu EU možná, jen pokud obchodník vypracuje klimatický plán s jasnými, objektivními, veřejně dostupnými a ověřitelnými závazky a cíli, které by navíc měl ověřit nezávislý odborník.

Nakonec je potřeba dodat, že tato nová pravidla většinou upřesňují to, co je již dnes zakázáno jako klamavá praktika v souladu s výkladovým sdělením Evropské komise z roku 2021, a doplňují řadu požadavků obsažených ve speciálních právních aktech (například nařízení o ekoznačce či o označování energetickými štítky). Další pravidla přinese připravovaná směrnice o enviromentálních tvrzeních, tak zvané green claims s cílem harmonizovat zdůvodňování a sdělování výslovných dobrovolných environmentálních tvrzení.

 

Pojďme si zopakovat dnešní téma na kontrolních otázkách.

 

1. Zakazuje regulace proti climate-washingu obchodní činnosti s vysokými emisemi CO2?

Ne. Úprava obsahuje pravidla pro boj proti nekalým obchodním praktikám, které uvádějí spotřebitele v omyl a obecně cílí zejména na marketingové techniky a komunikaci.

2. Má použití uhlíkových kompenzací vliv na komunikační strategii podniku?

Ano, má. Do budoucna výrobce nebude moci tvrdit, že jeho výrobek nebo služba má nulový, snížený nebo pozitivní dopad na klima, pokud je toto tvrzení založeno na kompenzaci emisí skleníkových plynů, tak zvaných offsetech.