V audio příspěvku se zaměříme na aktuální návrh novely zákoníku práce upravující práci z domova, a to včetně daňové problematiky a zhodnocení, zda předložený návrh je koncepčně vhodným řešením.

Práce z domova byla dlouhou dobu benefitem, který mohli zaměstnanci využívat spíše výjimečně. V uplynulém roce se však práce z domova stala pro mnohé zaměstnance všední realitou a očekává se, že i po skončení pandemie koronaviru budou zaměstnanci z domova pracovat ve výrazně vyšší míře než dřív.

Právní úprava práce z domova je však zcela nedostatečná a v praxi působí celou řadu výkladových problémů. Zákoník práce upravuje práci mimo pracoviště zaměstnavatele pouze v jednom ustanovení, a to navíc pouze ve vztahu k zaměstnancům, kteří si práci rozvrhují sami – takových je ovšem menšina. Chybí také provázanost pracovněprávní a daňové úpravy, kdy zákoník práce sice zaměstnavatelům ukládá povinnost hradit zaměstnancům náklady vzniklé v souvislosti s prací, tedy i zvýšené náklady vzniklé při práci z domova, ovšem daňové předpisy neumožňují tuto náhradu zaměstnancům poskytovat formou daňově osvobozeného paušálu.

Vláda návrh nové regulace práce z domova nechystá, s vlastní novelou zákoníku práce proto v únoru letošního roku přišla skupina poslanců. Novela počítá s tím, že práce z domova by se mohla uplatnit ve třech variantách.

První variantou je dohoda o výkonu práce mimo pracoviště uzavřená mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Tuto dohodu by obě strany mohly vypovědět se 14denní výpovědní dobou. V případě porušení povinností zaměstnance by měl zaměstnavatel výpovědní dobu jen 48hodinovou. Důsledky výpovědi však novela výslovně neřeší.

Druhou variantou je nařízená práce z domova. Zaměstnavatel by mohl zaměstnanci práci z domova nařídit ve vyjmenovaných situacích, které znemožňují výkon práce na pracovišti. Například kvůli nařízení orgánu veřejné moci, typicky v případě protiepidemických opatření, nebo z vážných provozních důvodů či kvůli živelní události. Chybí však jakékoli řešení pro situace, kdy zaměstnanec nemá pro práci z domova vhodné podmínky.

Do třetice by mohla být práce konána z domova na žádost zaměstnance. Zaměstnavatel by takové žádosti musel vyhovět alespoň v rozsahu poloviny týdenní pracovní doby, pokud by ji podal chráněný zaměstnanec a vyhovění by nebránily vážné provozní důvody nebo povaha práce zaměstnance. Chráněné mají být pro tyto účely například osoby se zdravotním postižením, těhotné a kojící zaměstnankyně nebo zaměstnanci pečující o dítě nebo jiné závislé osoby. Definice chráněných osob obsažená v návrhu je však poněkud nekoncepční.

Ve všech variantách práce z domova by pak měl zaměstnavatel povinnost zajistit zaměstnanci technické a programové vybavení potřebné pro výkon práce, s výjimkou případů, kdy by zaměstnanec využíval vybavení vlastní. Dále by byl zaměstnavatel povinen zajistit ochranu údajů zpracovávaných dálkovým přenosem a zaměstnanec by měl také povinnost chránit data a údaje související s výkonem jeho práce.

Dále by byl zaměstnavatel podle novely povinen hradit zaměstnanci náklady spojené s prací z domova, a to konkrétně náklady spojené s komunikací mezi ním a zaměstnancem a dále náklady, které budou zaměstnanci vznikat při výkonu práce a které s výkonem práce budou bezprostředně souviset. Výslovně by bylo zakázáno zahrnovat tyto náklady do mzdy a naopak by bylo povoleno sjednat jejich úhradu paušální částkou. Odpovídající úprava zákona o daních z příjmů, která by takový paušál na straně zaměstnance osvobodila, však v návrhu zahrnuta není a současné problémy s náhradami by tak novela v aktuálním znění nevyřešila.

Problémy zaměstnavatelů se zajištěním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci z domova v plném rozsahu stanoveném zákoníkem práce novela navrhuje řešit tak, že by se ustanovení upravující BOZP u zaměstnanců pracujících z domova užila přiměřeně. Výklad takové přiměřenosti ovšem v praxi nebude vůbec jednoduchý. Dále má být zaměstnanec povinen umožnit zaměstnavateli provést šetření příčin a okolností vzniku pracovního úrazu na domácím pracovišti. Zaměstnavatel by rovněž neměl být povinen prokazovat zavinění zaměstnance v případě škody vzniklé porušením povinností zaměstnance při práci z domova.

Novela dále řeší některé otázky rozvrhování pracovní doby a ochrany soukromého života zaměstnance – takzvané právo být offline. Rovněž by zaměstnavatelé byli povinni umožnit zaměstnancům pracujícím z domova osobní kontakt s ostatními zaměstnanci na pracovišti, aby nedocházelo k jejich sociální izolaci.

Předložená novela obsahuje celou řadu problematických oblastí, které vyžadují další rozpracování a veřejnou debatu. Na tuto skutečnost upozornila i vláda, která k novele vyslovila nesouhlasné stanovisko. Také s ohledem na řadu aktuálnějších problémů novela s vysokou pravděpodobností před volbami schválena nebude. Praktické a funkční úpravy práce z domova se tak zaměstnavatelé a zaměstnanci v letošním roce nejspíš opět nedočkají.

Děkujeme za Vaši pozornost a budeme se těšit znovu u příští aktuality z oboru pracovního práva. Na slyšenou!

Kontrolní otázky

1. Je práce z domova upravena v zákoníku práce?
   V současné chvíli zákoník práce upravuje pouze několik specifik pro zaměstnance, kteří si při práci mimo pracoviště zaměstnavatele sami rozvrhují pracovní dobu.
2. Měl by každý zaměstnanec dle novely právo na práci z domova?
   Pouze v případě chráněných zaměstnanců by měl zaměstnavatel povinnost vyhovět jejich žádosti o práci z domova, a to pouze v rozsahu poloviny pracovní doby a za předpokladu, že by tomu nebránily vážné provozní důvody nebo povaha práce.