Účelem konkurenční doložky je primárně ochrana zaměstnavatele před únikem informací ke konkurenční společnosti. Uzavřít ji může zaměstnavatel na dobu po skončení pracovněprávního vztahu a zabránit tak bývalým zaměstnancům, aby konkurenci prozradili nebo sami ve svém podnikání využili cenné informace. Tedy informace, se kterými se seznámili během pracovního poměru, a které mohou mít charakter obchodního tajemství nebo jsou takové povahy, že jejich získáním může konkurenční společnost nabýt značnou soutěžní výhodu.

Zákoník práce konkurenční doložky reguluje poměrně přísně, aby zůstalo zachováno ústavně zaručené právo zaměstnanců na svobodnou volbu povolání a právo podnikat, a obecně byli chráněni zaměstnanci coby slabší strana pracovněprávních vztahů. Konkurenční doložku tak lze sjednat v maximální délce jednoho roku po skončení zaměstnání. Zaměstnavatel je povinen platit zaměstnanci přiměřené peněžité vyrovnání, a to nejméně ve výši poloviny průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc, ve kterém zaměstnanec svou povinnost nekonkurovat dodrží.

Dále může být konkurenční doložka uzavřená pouze písemně a pouze v případech, kdy to lze od zaměstnance spravedlivě požadovat, a to zejména s ohledem na povahu informací, poznatků a znalostí pracovních a technologických postupů, které během svého zaměstnání zaměstnanec získal, a které by mohl využít v rámci výdělečné činnosti shodné s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo mající vůči němu soutěžní povahu.

Zaměstnavatelé by vždy měli pečlivě zvážit, jestli skutečně potřebují se zaměstnancem konkurenční doložku uzavírat. Jakmile tak jednou učiní, může totiž pro ně být obtížné se z konkurenční doložky vyvázat. Zákoník práce k tomu stanoví jen tolik, že zaměstnavatel je oprávněn odstoupit od konkurenční doložky pouze za trvání pracovního poměru. Tedy po skončení pracovního poměru je již na odstoupení pozdě.

K důvodům, pro které zaměstnavatel od konkurenční doložky může odstoupit, ovšem existuje bohatá judikatura Nejvyššího soudu, která se koncem loňského roku rozrostla o další kus. Nejvyšší soud obecně vykládá možnost odstoupení ze strany zaměstnavatele velmi úzce. Nesouhlasí s tím, že zákoník práce opravňuje zaměstnavatele odstoupit od konkurenční doložky v době trvání pracovního poměru zaměstnance z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu. Musí zde tedy být důvody zákonné anebo sjednané mezi stranami. Podle občanského zákoníku by důvodem pro odstoupení bylo porušení smlouvy podstatným způsobem ze strany zaměstnance.

Ve smluvním sjednávání důvodů pro odstoupení nemají strany také přílišnou volnost. Sjednat si například, že zaměstnavatel může od konkurenční doložky odstoupit z jakéhokoli důvodu, by soudním testem neprošlo. V nejnovějším rozhodnutí se Nejvyšší soud ke smluvním důvodům pro odstoupení vyjádřil podrobněji.

V předmětném sporu se zaměstnanec domáhal, aby byla zaměstnavateli uložena povinnost zaplatit mu 200 000 Kč coby plnění z konkurenční doložky. Zaměstnanec pracoval pro zaměstnavatele od ledna 2016 na pozici ředitele a od července téhož roku měl sjednanou konkurenční doložku. Vedle délky trvání a peněžitého vyrovnání se zaměstnavatel a zaměstnanec dohodli, že zaměstnavatel může od konkurenční doložky odstoupit „z důvodu zrušení zaměstnavatele nebo jeho podstatné části“ a v případě, že „zaměstnavatel podle svého volného uvážení dojde k závěru, že vzhledem k hodnotě informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které zaměstnanec získal v zaměstnání u zaměstnavatele či jinak, by nebylo přiměřené a/nebo účelné, aby zaměstnavatel vůči zaměstnanci sjednaný zákaz konkurence vynucoval či na něm trval a hradil mu sjednané peněžité vyrovnání.“

V srpnu 2016 doručil zaměstnanec zaměstnavateli výpověď bez uvedení důvodu. Před skončením výpovědní doby zaměstnavatel odstoupil od konkurenční doložky za využití výše uvedeného smluvního důvodu s argumentací, že zaměstnanec nenabyl poznatků a know-how, které by mu umožňovaly pracovat na srovnatelné pozici u konkurence způsobem, který by zaměstnavateli mohl ztížit jeho činnost a jejichž ochrana by opodstatňovala peněžité vyrovnání ve výši 200 000 Kč hrubého měsíčně.

Obvodní soud pro Prahu 1 i Městský soud v Praze dospěly ke shodnému závěru, že zaměstnavatel odstoupil od konkurenční doložky platně vzhledem k tomu, že k odstoupení došlo za trvání pracovního poměru z důvodu smluvně sjednaného mezi stranami. Zaměstnanec se proti rozhodnutím nižších instancí dovolal k Nejvyššímu soudu. Ten dovolání přijal s tím, že je nutno vyřešit právní otázku, jestli důvod pro odstoupení od konkurenční doložky, který spočívá na čisté svévoli a volném uvážení zaměstnavatele, lze považovat za platně sjednaný.

Nejvyšší soud potvrdil, že zaměstnavatel od konkurenční doložky nemůže odstoupit bez uvedení důvodu nebo z jakéhokoli důvodu. Takové odstoupení by představovalo neúměrné zvýhodnění zaměstnavatele na úkor práv zaměstnance, které nelze opodstatnit ani primárním účelem konkurenční doložky, tedy ochranou zaměstnavatele před únikem informací.

Pokud strany předpokládají, že může dojít k okolnostem, za kterých zaměstnanec chráněné informace nezíská, například pro krátké trvání pracovního poměru, mohou si v konkurenční doložce tyto okolnosti sjednat jako důvody pro odstoupení. Neplatné je však podle Nejvyššího soudu ujednání, které důvod k odstoupení od konkurenční doložky ponechává na volném uvážení zaměstnavatele.

Z výše popsaného rozsudku Nejvyššího soudu vyplývá další omezení při sjednávání konkurenčních doložek. Zaměstnavatel a zaměstnanec sice mohou smluvně upravit důvody odstoupení od konkurenční doložky nad rámec zákonných důvodů, ale za podmínky, že tyto důvody budou konkrétní, objektivně určitelné a nebudou umožňovat volné uvážení jedné strany. Opačné ujednání odporuje zákonu a případné odstoupení od konkurenční doložky na něm založené by bylo neplatné, a mimo jiné, povinnost zaměstnavatele hradit zaměstnanci peněžité vyrovnání za dodržování zákazu konkurence by platila nadále.

Při formulaci důvodů pro odstoupení v konkurenčních doložkách je tedy potřeba zohlednit novou přísnou judikaturu Nejvyššího soudu. Pokud zaměstnavatel již má se zaměstnanci konkurenční doložky uzavřené a chtěl by využít sjednaných důvodů pro odstoupení, musí počítat s tím, že soudy odstoupení připouští spíše výjimečně jen v objektivně určitelných případech. Pokud zaměstnavatel konkurenční doložku nepotřebuje a nechce riskovat pozdější žalobu zaměstnance o peněžité vyrovnání, je nejjistější cestou dohoda se zaměstnancem o zrušení konkurenční doložky.  

Kontrolní otázky

1. Kdy může zaměstnavatel odstoupit od konkurenční doložky?

Zaměstnavatel může od konkurenční doložky odstoupit pouze za trvání pracovního poměru.

2. Z jakého důvodu může zaměstnavatel odstoupit od konkurenční doložky?

Zaměstnavatel může od konkurenční doložky odstoupit ze zákonných nebo smluvních důvodů. Smluvní důvody však nemohou spočívat na volném uvážení zaměstnavatele.

Děkujeme za Vaši pozornost a budeme se těšit znovu u příští aktuality z oblasti pracovního práva. Na slyšenou!