O účelu konkurenční doložky, její specifické úpravě a aktuální rozhodovací praxi Nejvyššího soudu jsme Vás informovali v našem předchozím audio podcastu, který vyšel dne 15. června 2021. Nejvyšší soud dlouhodobě vykládá daná ustanovení zákoníku práce tak, že od konkurenční doložky může zaměstnavatel odstoupit pouze ze zákonných nebo smluvních důvodů, které však musí být konkrétně a relativně úzce specifikovány.

Dle názoru Nejvyššího soudu nelze smluvně sjednat právo zaměstnavatele odstoupit od konkurenční doložky z jakéhokoli důvodu, nebo dokonce bez uvedení důvodu. Případné odstoupení na základě takovéto dohody dlouhodobě posuzuje jako neplatné.

Ústavní soud se nyní ve svém nejnovějším nálezu blíže vyjádřil k takto Nejvyšším soudem uplatňované neplatnosti konkurenční doložky.

V předmětném sporu zaměstnavatel se zaměstnancem uzavřeli v rámci pracovní smlouvy konkurenční doložku. Na jejím základě se zaměstnanec zavázal, že se po dobu 6 měsíců ode dne ukončení pracovního poměru u zaměstnavatele zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, a to pod sankcí smluvní pokuty. Zaměstnavatel se zavázal, že vyplatí zaměstnanci peněžité plnění ve výši poloviny průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc dodržení uvedeného závazku nekonkurovat. Smluvní strany si dále sjednaly, že „zaměstnavatel může od konkurenční doložky odstoupit v písemné formě po dobu trvání pracovního poměru, a to i bez udání důvodu.“

Zaměstnanec následně doručil zaměstnavateli výpověď a zaměstnavatel odstoupil od konkurenční doložky bez udání důvodu. Zaměstnanec však považoval takové odstoupení za neplatné a začal se domáhat sjednaného peněžitého plnění soudní cestou. Okresní a následně krajský soud žalobě zaměstnance vyhověl s tím, že dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je odstoupení od konkurenční doložky bez uvedení důvodu neplatné. Nejvyšší soud v dovolání tento závěr také potvrdil.

Zaměstnavatel následně v ústavní stížnosti argumentoval tím, že obecné soudy v napadených rozhodnutích nerespektovaly zásadu autonomie vůle smluvních stran, které si sjednaly, že od konkurenční doložky může zaměstnavatel odstoupit i bez uvedení důvodu. Tím mělo dojít k porušení základních práv zaměstnavatele a zásahu do ústavně chráněných principů, zejména principu autonomie vůle a principu pacta sunt servanda, tedy smlouvy se mají dodržovat.

Ústavní soud se v nálezu primárně zabýval účelem konkurenční doložky jako takové. Zde došel k závěru, že i když se jedná o institut, ze kterého zaměstnavateli a zaměstnanci vznikají vzájemná práva a povinnosti, slouží zejména k ochraně zájmů a práv zaměstnavatele. Tento závěr je nutné promítnout do posouzení, jestli je v souladu s ústavními principy taková soudní praxe, podle které je sjednané odstoupení od konkurenční doložky bez uvedení důvodu neplatné.

Dle Ústavního soudu nelze akceptovat plošné soudcovské dotváření práva ve vztahu k platnosti smluvního odstoupení od konkurenční doložky, a to z kteréhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu. Tento závěr však neznamená, že zaměstnanci nebudou v případných soudních řízeních týkajících se odstoupení od konkurenční doložky ze strany zaměstnavatele chráněni.

Obecní soudy budou muset vždy posoudit konkrétní skutkové okolnosti případu a provedené důkazy. Pokud dojdou k závěru, že odstoupení od konkurenční doložky bylo zaměstnavatelem provedeno svévolně nebo zaměstnavatel svého práva zneužil, posoudí odstoupení jako neplatné. Nepostačí pouze citovat z obecných rozhodnutí Nejvyššího soudu a odkazovat na samotné znění dohody o konkurenční doložce a jejího ukončení. Své závěry musí soudy zdůvodnit řádným, logickým, srozumitelným a přesvědčivým způsobem.

Nález Ústavního soudu prolomil dlouhodobou soudní praxi ve vztahu k platnosti odstoupení od konkurenční doložky bez uvedení důvodu a fakticky rozšířil možnosti zaměstnavatele, sjednat si a uplatnit důvody pro odstoupení od konkurenční doložky tak, jak ve své praxi potřebuje. Obecné soudy by odstoupení měly posoudit jako neplatné jen tehdy, když se v konkrétním případě prokáže, že zaměstnavatel svého práva na odstoupení zneužil.

Děkujeme za Vaši pozornost a budeme se těšit znovu u příští aktuality z oblasti pracovního práva. Na slyšenou!

 

Kontrolní otázky

1. Koho podle Ústavního soudu konkurenční doložka chrání primárně? Zaměstnance, nebo zaměstnavatele?

Konkurenční doložka slouží podle Ústavního soudu zejména k ochraně zájmů a práv zaměstnavatele.

2. Lze od konkurenční doložky odstoupit i bez uvedení důvodu?

Ano, pokud si to zaměstnavatel a zaměstnanec sjednají. Konkrétní okolnosti odstoupení ale může soud přezkoumat.